Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Zůstat, nebo odejít?

Když se zamilujete mimo svůj partnerský vztah, začíná vám běžet čas. Čas na rozhodnutí.

Michal Petr

Michal Petr

14. 11. 2012

Jak se rozhodnout? Co udělat? Jakým směrem jít? Zahlcení protichůdnými pocity, zmatek a nejasnost v hlavě. Změny ze dne na den, z hodiny na hodinu. Strach z chyby, ztráty jiných možností, neschopnost fungovat v práci a rodině…

Co dalšího se v nás odehrává, když se zamilujeme a/nebo vytvoříme partnerský vztah s někým jiným, než s kým žijeme?

Vzhledem k rostoucímu počtu rozvodů a rozchodů bych rád sdílel nástroje, které mohou pomoci rozmotávat komplikace a uzlíky našich vztahů.

Často ve své praxi používám následující metaforu: život je jako řeka, my sedíme v loďce a plujeme po proudu. Někdy se řeka líně vleče, jindy uhání jako o závod. Ale nikdy nestojí.

Slepá ulička v čase nejistoty

Náhle se však můžeme ocitnout v situaci, kdy si nejsme jisti, jestli chceme dál plout směrem, kterým nás veze. Možná to chvíli neřešíme, byť se v tom necítíme nijak moc dobře. Jsme naštvaní na spolucestujícího – on přece může za to, že plujeme jinam, než je nám milé.

A tak někdy vystoupíme na ostrůvek a chvíli odpočíváme. Je to čas na rozmyšlenou, fáze, kdy nevíme. A zatímco kolem ostrova teče život v mnoha různých směrech, přemítáme na břehu, kudy se vydat.

Lidé (častěji ženy) mají tendenci dívat se na tyto metody jako na příliš racionální, když jde přece o vztahy. Ale bez hlavy jsme – bezhlaví.

A byť jde o potřebný čas, není nekonečný. Ze strachu, abychom neudělali špatné rozhodnutí, neděláme žádné. A partner čeká, ale už by rád plul dál. My jsme však uvízli ve slepé uličce, stavíme si přístřešek a neodvolatelným následkům výběru jednoho směru se vyhýbáme. Často s představou, že se to nějak samo vyřeší. Např. že za nás někdo rozhodne – jde však o pramálo zralé jednání.

Tři centra inteligence: hlava, srdce, tělo

Jaké jsou konkrétní metody, které mohou pomoci rozhodnout se? Zvláště ve chvílích, kdy jsme chyceni v protichůdných přáních, se potřebujeme o něco opřít. Využijeme kontext tří základních zdrojů, kterými každý z nás disponuje.

1. Hlava

Mám zkušenost, že se opravdu vyplatí napsat si vše, co jsme v myšlenkách už x-krát prošli. Když je něco černé na bílém, vidíme to jasněji a hůře se nám uhýbá následkům, které z toho vyplývají. Lidé (častěji ženy) mají tendenci dívat se na tyto metody jako na příliš racionální, když jde přece o vztahy. Neříkám, ať se rozhodujeme pouze na základě racionální úvahy, ale ať ji nevynecháváme, neboť bez hlavy jsme bezhlaví.

Zkuste si tedy opravdu poctivě sepsat

  • plusy a mínusy všech variant (v našem případě plusy a mínusy jak setrvání ve vztahu, tak jeho opuštění). V podstatě jde o zisky a ztráty.
  • domyslet a živě si představit všechny možné scénáře, které mohou nastat, ideálně v horizontu měsíců a let.

Jsme scénáristi seriálu a je do jisté míry na nás, jak se bude příběh nadále odvíjet. Aby šel směrem, kterým si přejeme, potřebujeme nejen různé varianty, ale znát i cíl, kam chceme dojít.

2. Srdce

Protože máme tendenci si slovy okecat mnohé, bývá dobré využít nějaké neverbální postupy. Osvědčené je například kreslení. Jak na to? Nakreslíme křižovatku (místo, kde stojíme) a možné cesty. Nemusí jít o konkrétní obrazy a symboly, ale může. Někdy stačí nakreslit jedinou linku, někdy jsme více tvořiví.

Vždy je dobré se poté ptát:

  • Jakou barvu jsme použili (a na co) a jaký je pro nás její význam?
  • Jak daleko cesty jdou a kde končí? Jsou silné či slabé? Potkávají se s jinými?
  • Co cítíme, když symbolicky vkročíme na jednotlivé linky příběhu? Co nás láká a přitahuje? Čeho se bojíme?

Dobrým zdrojem informací, byť nejednoznačným, bývají také sny, noční i denní. Vyplatí se zprávám z našeho podvědomí věnovat pozornost s otázkou, co mi mé sny snaží říct?

Nejednou jsem se setkal s tím, že srdce si něco přeje, ale v realitě našich životů není dostatek energie ke změně.

Je také důležité nedělat zásadní životní rozhodnutí, když jsme pohlcení v emocích. Srdce je blízko místa, kam si ukážeme, když řekneme . Odlišit stálejší city blízké našemu středu od bouře emocí však není lehké, a proto si raději počkejme, až budeme mít jasnější mysl a srdce aspoň o kapku klidnější.

3. Tělo

Toto centrum nám pomáhá být v kontaktu s hmotnou realitou a praktickými následky našich kroků. Patří sem otázky jako např. Zvládnu to? Mám dostatek sil a potřebných zdrojů? Nejednou jsem se setkal s tím, že srdce si něco přeje, ale v realitě našich životů není dostatek energie ke změně.

Rád zde využívám metodu systemických konstelací, zvláště v situaci rozhodování mezi dvěma partnery, neboť tělo nám nelže (pokud mu dáme prostor). Zaměřujeme se mj. na tyto otázky:

  • Kde stojí partner A a partner B?
  • Kde jsem já?
  • Co mi umožní pohnout se z místa?
  • Ke komu jdu jako první a proč?
  • Jak mi v tom je?

Mám zkušenost, že informace z tohoto zdroje patří mezi nejvýživnější a nejpodstatnější. Přesto doporučuji použít tuto metodu spíše jako experiment, který doplňuje informace z ostatních center, než jako jasné určení dalšího směru.

Vše, co zažíváme, nás mění

Rozdělení člověka na tři centra je samozřejmě rozdělování naší celistvosti, nicméně může být nápomocné k ujasnění, na základě čeho děláme případné rozhodnutí. Je zajímavé uvědomit si, jaké patro je pro nás primární (kterému dáváme největší důležitost) a kterým se řídíme nejméně. Odpovědi na výše uvedené otázky většinou neznáme. Necháváme se pak ovlivňovat vnějšími okolnostmi (co říká milenec/milenka, kamarádi apod.) nebo náhlým poryvem emocí či impulzivní reakcí.

Znát svá kritéria a priority v okamžicích volby je základ pro kvalifikované rozhodnutí, z kterého nemůžeme vinit někoho jiného. Víme pak, co děláme a proč.

Definitivní rozhodnutí většinou vytváříme postupně. Rozpolcenost a bolest mají své místo, stejně jako dílčí malá rozhodnutí. Přinášejí krátkodobou úlevu, ale obvykle se vracíme zpátky na začátek. Takže i když jsme měli pocit, že už jsme se rozhodli a že už bude lépe, za chvíli opět znejistíme a kolečko se opakuje.

Konflikt mezi potřebou změny a potřebou zachování status quo nás může uvést do krize, v níž se nám zužuje vnímání a máme tendenci ztrácet nadhled. Proto bývá dobré konzultovat s odborníkem, který nám (kromě podpory) může pomoci neuhnout sami sobě a přinést uvědomění do míst, kde je to potřeba.

Znát svá kritéria a priority v okamžicích volby je základ pro kvalifikované rozhodnutí, z kterého nemůžeme vinit někoho jiného. Víme pak, co děláme a proč. Přijímáme následky. Je to naše odpovědnost a naše svobodná volba. Můžeme opět nastoupit do naší loďky, s odvahou se odrazit do proudu a s důvěrou se nechat nést směrem, který jsme si vybrali. Kam nás zaveze, je tajemství.

Diskuse 0