Duchovní praxe nespočívá v tom, že se přestanu stýkat se vším, co nepovažuji za dostatečně čisté, a v ústraní meditační místnosti budu posílat světu imaginární lásku. Určitým způsobem jsme všichni „přízemní“. Rozhodující je, jak se svými myšlenkami nakládáme.
V minulém dílu jsme se zabývali situací, kdy nesprávný postoj k vlastní mysli a postupně sílící strach z neschopnosti přímo ovládnout vstupující obsahy vědomí přerůstá v neurózu. Její mechanismus je velmi dobré znát, protože při kontrole vědomí vlastně činíme přesný opak toho, co jsme si při vstupu do neurózy popsali. Dnes se na tuto nešťastnou snahu přímo řídit vstup obsahů do vědomí podíváme ještě jiným pohledem.
Zde můžete posoudit a přizpůsobit služby, které bychom rádi na tomto webu používali. Máte to pod kontrolou! Povolte nebo zakažte služby, jak uznáte za vhodné.