Jsou věci, o kterých víme, že se nám nemohou stát. Dokud se najednou nestanou. V knize Marťan Andyho Weira máme možnost projít se po jiné planetě. Ne jako fiktivní hrdina, ale jako my sami.

Mark Watney je obyčejný astronaut, řadový člen posádky třetí lidské výpravy na Mars. Kvůli písečné bouři je však mise ukončena předčasně a při evakuaci dojde k nehodě. Mark upadne do bezvědomí a vlivem nešťastné shody okolností je omylem prohlášen za mrtvého. Když se probere, návratová loď je pryč. Zůstal sám na Rudé planetě, bez možnosti komunikace se Zemí, a nikdo neví, že žije.

Kdyby Marťana psal psycholog, dočetli bychom se asi něco o pěti fázích umírání, o vlivu samoty a odloučení na lidské prožívání, o tom, co s člověkem udělá permanentní zápas s přírodou, v tomto případě přímo vesmírem. Autor však není psycholog a ani v nejmenším si na něj nehraje. O psychologii postav se tak přímo dozvídáme jenom to, že Mark se nevzdává a velitelka mise cítí vinu za to, že opustila člena své posádky.

Vyprávění je vlastně tvořeno pouze vědecky exaktním popisem děje, věrně vystihujícím související zákonitosti fyziky, chemie, orbitální dynamiky nebo třeba botaniky. Přesto je Marťan psychologickými tématy doslova nabitý a vnímavému čtenáři mezi řádky jedno po druhém otevírá.

Kdo z nás se nikdy necítil opravdu sám? Kdo nikdy neměl pocit, že z jeho problémů není cesty ven a že na něj osud líčí jednu past za druhou? Je‑li však samota vyjádřena v astronomických jednotkách a nástrahy osudu atmosférickým tlakem, máme najednou možnost nahlížet na své vlastní zkušenosti se zvláštním odstupem, a proto možná opravdověji.

Mohlo by vás zajímat

Rizika psychoterapie

I psychoterapeut může uškodit. Profesor Zbyněk Vybíral komentuje případy negativních dopadů psychologické léčby.

Přečíst článek

Mark Watney je svérázný chlapík. Ke své svízelné situaci přistupuje s humorem, který někdy přechází v sarkasmus, a místy, když je příležitost, si od srdce zanadává. Ačkoli ho nehostinná krajina Marsu znovu a znovu ohrožuje na životě, neztrácí naději a nepřestává hledat východisko. Ukazuje, že i v té nejhorší možné situaci má člověk možnost volby toho, jak s ní naloží, a vede k zamyšlení: Obstál bych v podobné zkoušce i já? Nevzdal bych se už dávno?

Když hlavní hrdina později díky své vynalézavosti a důvtipu naváže spojení se Zemí a čtenáři se tak poodhalí dění v NASA, vstoupí do hry i více filozofické otázky: Kolik už je moc vynaložených prostředků na záchranu jednoho života? Proč jen tak neopustíme člověka v nesnázích? A za co vše nám stojí riskovat život?

Podobnými otázkami se většinou příliš netrápíme, dokud se nás osobně nezačnou dotýkat. I proto jsou příběhy jako je Marťan užitečné. Odehrávají se sice na jiných planetách a v jiné době, jsou však o nás. A vyplatí se o nich přemýšlet.

Podle knihy se už připravuje film. Režie Ridley Scott, který má šanci napravit svoji reputaci zkaženou vším, na co v posledních letech sáhl, v hlavní roli Matt Damon, který má šanci napravit svoji reputaci záporáka z Interstellaru.

Oldřich Dotovský