Řešení nemusí vždy souviset s problémem. Vyhnout se nežádoucímu chování znamená zároveň dělat namísto toho něco jiného. Nám lidem totiž pomáhá dělat více toho, co už děláme a co nám prospívá.

Nedávno jsem se dostala k zajímavé autorce jménem Insoo Kim Berg. U nás vyšla její kniha Posílení rodiny a knihy, na kterých se podílela: Zázračná otázka a Zázračná metoda. Korejský původ a americké vzdělání jí rozšiřovaly obzory při práci psychoterapeutky, konzultantky a lektorky. Se svým manželem Stevem de Shazerem se věnovala krátkodobé terapii zaměřené na řešení. Je autorkou tzv. zázračné otázky (otázky na zázrak).

Při práci s ženou zavalenou mnoha problémy, které se zdály neřešitelné, se jí zeptala, jak by poznala, že její potíže zmizely a ona žije život, ve kterém je spokojená. Žena si povzdechla, že neví, že by se jedině musel stát zázrak. Toho se Insoo chytila a řekla jí, ať si představí, že se zázrak stane. Nechala ji popsat, jak bude vypadat její další den po zázraku.

Žena přestala myslet na problémy, začala si představovat a popisovat konkrétní změny, které si v životě přála, začala mít větší naději, že jsou možné, a dokonce zjistila, že některé změny k dobrému se už dějí.

Insoo a její kolegové upozorňují, že přílišným zaměřením na problémy může dojít k tomu, že zůstanou „za zrakem“ nepovšimnuty drobné každodenní věci života, které si lidé přejí, které zvládají, jejich silné stránky a dovednosti, které umí využít k tomu, aby se mohli v životě mít lépe.

Více světlých výjimek

Insoo popisuje případy, kdy jednotlivci (děti i dospělí) či rodiny, kterým dlouho vládly závažné problémy, našli vlastní způsob jejich zvládnutí. Všimla si, že i v hodně problémových rodinách jsou období a chvíle, kdy k problémům nedochází. Zaměřovala se s nimi na rozšiřování světlých výjimek. Hledala s lidmi, co ve chvíli, kdy bylo dobře, bylo jinak, z čeho mohou čerpat pro těžší chvíle.

Odvážně uvažovala i o tom, že ani většina týrajících rodin své děti netýrá pořád a – s veškerým ohledem na to, že hlavní je, aby děti byly v bezpečí – je třeba se zabývat tím, co dělají jejich rodiče ve chvílích, kdy netýrají, ve chvílích, kdy fungují jako dobří a milující. Chtěla vědět o minulých úspěších, jakkoli malých, i o změnách k lepšímu, které lidé udělali sami od sebe už před setkáním s odbornou pomocí. Více než problém ji zajímalo řešení.

Svým přístupem s kolegy podněcovali v lidech hledání vlastního způsobu řešení i uvědomění toho, co již někdy vyřešit dokázali, co vše už umí, a že to, co dovedou, mohou převádět do jiných oblastí.

• Muže s násilnými sklony vůči své ženě, profesí řidiče jezdícího léta bez nehod, přivedla Insoo k zamyšlení, jak by svoji opatrnost a předvídavost na silnici mohl použít i v partnerském vztahu.
  
• Ženě nezvládající jako osamělá matka výchovu dětí, o které se dozvěděla, že úspěšně řídí několik úklidových firem, navrhla, aby podobnými postupy kontrolovala a řídila své děti, což se také ukázalo jako dobré.
  
• Problémového dospívajícího chlapce nechala představit si, jak by vypadal jeho život, kdyby nastal zázrak, a pak některé dny v týdnu v chování předstírat, že zázrak nastal. Jeho rodiče měli za úkol hádat, které dny to jsou.
  
• Vnímavě a netradičně provázela i lidi na jejich cestách z problémů s alkoholem; o tomto tématu píše více v knize Zázračná metoda.
  

Je to možné

Zázračná otázka neboli otázka na zázrak je zároveň otázkou na realitu. Zázrakem, který má nastat a změnit nám život, není myšleno vzkříšení zesnulého nebo náhlé zmizení závažného onemocnění. Představitelé přístupu věří, že my lidé nejsme hloupí a víme, co možné je. Zázrak, o kterém je řeč, v lidech probouzí aktivitu, nenechá je pasivní a bezmocné.

Muž, který přišel o paži, si nejdříve v terapeutickém rozhovoru jako zázrak představil, že by měl opět obě paže. Když se ale zamýšlel dále, představil si, že jeho zázrakem může být, když ráno vstane a připraví si snídani pomocí své jedné ruky.

Také přání, aby se v něčem změnilo okolí (rodiče, partneři, děti, zaměstnavatelé, přátelé, politici a další), je sice v pořádku, ale v tomto pochopení zázraku jde o to, co udělám jinak já. Jde o vlastní postoj, vlastní činy.

Zdroje a přednosti

Pracovníkům, kteří pracují s problémovými rodinami, Insoo doporučovala:

1. Nespravuj, co není rozbité.
   
2. Dělej víc toho, co funguje.
   
3. Když něco nefunguje, dělej něco jiného.
   

Napadá mě, že tato pravidla se hodí pro všechny, bez ohledu na aktuální situaci. Je přece plno fungujících věcí kolem nás i v nás, které jsou celé (opak slova rozbité) a není důvod je opravovat.

Když se soustředíme na to, co nám funguje, a děláme toho více, rozšiřují se naše světlé výjimky na světlý zvyk a světlé pravidlo. Jsme úspěšnější, spokojenější, šťastnější. Naopak nefunguje, když stále dokola vaříme lečo a stěžujeme si, že jsme chtěli guláš.

Někdy ale přesně nevíme, proč se nám něco nedaří, a více snahy nepomáhá. Tehdy potřebujeme hlavně něčím narušit bludný kruh, ve kterém se motáme. Udělat něco jinak, něco jiného, zkoušet. Využít možnosti a příležitosti, které máme, k tomu, na čem nám záleží. Zázrak v tomto pojetí není nadpřirozený jev. S důvěrou, že víme, co si přejeme a co je nám prospěšné, využijeme svépomoc i s vědomím reálných omezení.

Potřebujeme se zaměřit na své zdroje a přednosti namísto nedostatků a slabin. Proč? Třeba proto, že problém nemůže být řešen na stejné úrovni, na které vznikl, jak upozornil Albert Einstein.

Když se příliš zaměřujeme na to, co se nám nedaří, co nás štve a mrzí, táhne nás to spíš dolů a k nečinnosti. Když problémy nepřehlížíme, víme o nich, ale přesto se soustředíme hlavně na to dobré, když si představíme zázrak, táhne nás to nahoru a ke smysluplné činnosti.

Perceive, čtenářka Psychologie.cz