K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Co s malými starostmi

Když se necháme zahltit drobnostmi, snadno zapomeneme, jak báječný život vlastně máme.

Martina Švédová

Martina Švédová

14. 10. 2015

Ze seriálu: Hledám svoji cestu

Pro spokojený a šťastný život je docela důležité umět se radovat z maličkostí. Ještě důležitější je netrápit se kvůli hloupostem a nesmutnit z maličkostí. Protože v našem životě většinou převažují, je podstatné, jak s nimi nakládáme. Jak řekl Jonathan Swift, drobné strasti stačí k tomu, aby nám otrávily život, jestliže nemáme velké.

Proč nás drobné strasti dokážou tolik zaměstnávat? Možná proto, že máme tendenci zaměřovat se na chyby, na to, co se nepovedlo, na nedokončené věci a úkoly. Má to smysl pro náš růst – chybami se člověk učí. A to, co ještě není hotové, nejde tak lehce pustit z mysli.

Našemu rozvoji už ale příliš nepomáhá to, že své nezdary někdy příliš prožíváme. Postrádáme schopnost nad nimi jen tak mávnout rukou, uznale pokývat hlavou (a tááák), pousmát se a příště být zase o trošku moudřejší.

Žádný den není dokonalý

Právě maličkosti (respektive naše umění s nimi dobře pracovat) přispívají k tomu, zda budou naše dny spíše jasné a veselé, nebo „potažené černým suknem“. Jestli si budeme více všímat toho dobrého a pozitivního, nebo budeme svoji pozornost směřovat především k tomu negativnímu. 

Velké radosti a starosti mění naše životy zásadněji: najednou jsme jimi zasaženi, musíme na ně stále myslet a těžko se soustředíme na cokoli jiného. Díky nim se dokážeme celé dny radovat, nebo naopak několik dní smutníme. Prožíváme silně své aktuální emoce, na něž máme právě v těchto chvílích plné právo. Co ale ty ostatní dny? Dny mezi těmito většími životními událostmi, kdy se nic zas tak zásadního neděje? 

Někdy svítí slunce méně, někdy více. Málokdy je přesně tolik stupňů, kolik bychom si přáli. Někdy jsme unavení, špatně spíme, nezdravě jíme. Nestihli jsme něco vyřídit. Někdo se na nás ošklivě podíval, s někým jsme se nepohodli. Máme hodně práce. Ale kazit si stále kvůli takovým maličkostem náladu? Může se pak stát, že když přijdou ty opravdové (větší) problémy, uvědomíme si najednou s lítostí, že místo toho, abychom si spokojeně užívali poklidných dní, trápili jsme se drobnostmi.

Některé věci se musíme naučit prostě nechat být. Umět nad nimi mávnout rukou. Ty, které nezměníme. Události, které proběhly. Chyby, které se staly.

Někteří mohou být kvůli prkotinám naštvaní či smutní dost dlouho. Dokážou si tím, co se už nedá změnit a co není tak důležité, otrávit i několik dní. Někdy tím znepříjemňují chvíle i lidem kolem sebe – pokud si často a na vše stěžují. Musím se přiznat, že když slyším takové časté hořekování nad maličkostmi, tak mě to rozčiluje. A rozčiluje mne to právě proto, že vím, že s tím mám sama problém. Že se také až příliš často trápím kvůli maličkostem.

Jak na bezstarostnější dny

Jestliže o sobě víte, že k tomu máte také sklony, je dobré si to přiznat a snažit se dávat si na to trochu pozor. Vždy se totiž najde několik problémů, které mají potenciál pokazit náladu. Raději si proto připomeňme, jakými způsoby se dá proti takovému nimrání se v malichernostech bojovat:

Vidět věci tak, jak skutečně jsou. Být ve styku s realitou

Často problémy vidíme černěji, než v realitě jsou. Hodně se natrápíme tím, co se (naštěstí) nikdy nestane. Nebo alespoň ne v tak hrozivé variantě, jakou umí naše mysl vykreslit. Například to může být strach, že u zkoušky ze mě nevypadne ani slovo. Většinou jich ale přece jen pár vypadne. Často si také děláme starosti s tím, co si o nás myslí lidé kolem nás. Zapomínáme ale už na to, že oni jsou také třeba zrovna zaneprázdněni přemýšlením o tom, co si o nich myslíme my. 

Nechat to být

Že dnes nesvítí sluníčko? Snad tomu zítra bude jinak a o to víc se z toho budeme těšit. Číšník v kavárně byl na nás nepříjemný? Neberme si to osobně. Některé věci se musíme naučit prostě nechat být. Umět nad nimi mávnout rukou. Ty, které nezměníme. Události, které proběhly. Chyby, které se staly. Můžeme se v nich zkusit krátce efektivně porýpat, něco užitečného si z nich pro sebe vzít, ale pak bychom měli jít zase dál.

Nechat problémy „vyhnít“

Nikdy jsem příliš nevěřila tomu, že se něco vyřeší samo, jsem naopak spíše věčně řešitelský typ. Až nedávno jsem se přesvědčila, že i tohle může někdy překvapivě fungovat. Tato metoda by se ovšem měla aplikovat velmi uváženě.

Zítra je přece také den

I to je dobré si umět v pravý čas říct. Odložit něco na později a hlavně kvůli tomu nemít špatné svědomí – a vytvořit si tím tudíž další trápení.

Ráno moudřejší večera

Dopřát si posilující spánek. Fyzický odpočinek dělá divy. A ten psychický je nám také rozhodně zapotřebí. Od toho jsou přece sny, abychom v nich zpracovávali naše zážitky a problémy, které zrovna řešíme.

Chce to klid a nohy v teple

Starat se o svoje celkové naladění a o komfort – dostatek spánku, plné břicho, teplé ponožky… a vše vidíme najednou v růžovějším odstínu.

S úsměvem jde všechno líp

Je prokázáno, že úsměv nám umí vykouzlit lepší náladu. A s lepší náladou se i starosti zdají menší a zvladatelnější.

Zastavit se, zklidnit se a dýchat

Stalo se mi to nedávno, kdy jsem někam spěchala a ještě si předtím odskočila na mně neznámou toaletu. Při mytí rukou jsem se podívala do zrcadla a tam na mě nečekaně vykoukl papírek se slovem „dýchej“. Tak mne to zaskočilo, že jsem na chvilku dýchat zapomněla. Pak jsem pomalu a zhluboka začala a během pár vteřin ze mě napětí, abych tam byla včas, opadlo. No tak přijdu o chvilku později, zato ale klidnější. 

Jít to vyběhat…

… nebo vyplavat anebo třeba jen vychodit. Po několika uběhnutých kilometrech se starosti zdají vzdálenější. Pohyb vám dodá sílu a energii postavit se jim čelem. Jste na to přece silní dost, když zvládnete tolik uběhnout.

Více se soustředit na to dobré

Asi vždy budeme mít v diáři několik nesplněných úkolů. Nedouklizený byt. Několik nedávných ne zrovna příjemných zážitků. Problémy se najdou snadno. Zároveň se toho ale děje tolik dobrého! Zkuste negativismus něčím vyvážit: představte si třeba, že si právě nasazujete růžové brýle, a díky nim si najednou dokážete více všímat toho dobrého. Nebo si na konci dne zapište, co vás dnes potěšilo.

Odvracet hovory k pozitivnějším tématům

Proč to nezkusit? Může to být hezký experiment. Když jste přítomni v rozhovoru, který se točí výhradně kolem všeho špatného, pokuste se ho alespoň na chvilku přesměrovat k pozitivnějším tématům. Například tím, že řeknete sami něco pozitivního, nebo pomocí vhodně formulovaných otázek:

  • Co se ti v poslední době povedlo?
  • Co pěkného jsi nedávno zažil?
  • Co by sis přál?

Být vděčný. Děkovat

Nebrat tichý šum všedních dnů jako samozřejmost. Být vděčný za to, jaký jsem, jací jsou lidé kolem mě, jaký mám život. A děkovat za to: sobě, lidem, Bohu.

Sdílená starost, poloviční starost 

Svěřit se občas se svými problémy někomu jinému přináší úlevný pocit. Nebo se při nedostatku vhodných vrb ve svém okolí svěřit alespoň papíru.

Požádat o radu či pomoc

Nemusím vše zvládnout sám. Někdy může být i příliš drobných starostí už opravdu velká nálož pro jedna bedra. A když tušíme, že nám v tomhle může být druhý nějak užitečný, stačí jen sebrat odvahu ho o to poprosit.

Dát si rande se svými starostmi 

Vyhradit si chvilku, kdy se svým starostem budu aktivně věnovat. V klidu si sednout a napsat si, co mne dnes naštvalo nebo rozesmutnilo. A co dalšího se mi ještě honí hlavou – třeba nesplněné úkoly. Možná je lepší nechat se na chvilku starostmi zavalit, popřemýšlet nad nimi a pak si říct a dost, pro dnešek stačilo. Budu se tomu věnovat zase až zítra.

Pomalu, ale jistě začít

Mít na sebe realistické požadavky. Nemůžu zvládnout vše dnes. Začít řešit problémy postupně, krůček po krůčku. A nejlépe se do toho pustit hned, bez zbytečného otálení.

Brát problémy jako zajímavé výzvy 

Zaujmout velmi aktivní přístup. Pustit se statečně do boje se svými problémy. No vážně, nebyla by to bez těch každodenních strastí trochu nuda?

Často samu sebe přistihnu zanořenou do každodenních starostí. Je příjemné se z tohoto stavu vynořit a rozhlédnout se kolem sebe i v sobě bezstarostněji. Právě teď kolem mě prošel usmívající se starší pán. Je to nezvyklý a překvapivý pohled v té záplavě vážně se tvářících kolemjdoucích. Jeho úsměv, i když mi vůbec nepatřil, byl pro mne takovým milým pohlazením. Hned jsem se sama pro sebe také pousmála. Kéž by se to šířilo dále…

Diskuse 0
Hledám svoji cestu
Seriál

Podněty a inspirace k nalezení vlastního směru na cestě ke štěstí.

Více autorů

  • Štěstí