Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Štěstí na zkoušku i napořád

Štěstí není emoce, ale stav, kterého můžete vědomým prožíváním emocí dosáhnout.

Monika Stehlíková

Monika Stehlíková
Lektorka, koučka

23. 3. 2015

Ze seriálu: Hledám svoji cestu

Lidé odedávna hledali štěstí. A v určitých dobách, třeba ve starověkém Řecku, ho spojovali s poznáním sebe sama. Dobře to vyjadřuje citát básníka Pindara „Staň se, kým jsi!“ nebo nápis na chrámu v Delfách „Gnóthi seauton“ (Poznej sám sebe). Aristoteles ještě poznání sebe sama spojoval s poznáním pravdy, pravdy o sobě. I v dnešní době často říkáme „buď sám sebou“. Co to ale přesně znamená? Sebepoznání nebude rozhodně věc jednoduchá a rychlá, když právě Řekové pojímali celý svůj život jako cestu k němu směřující. Jak tedy poznat sebe sama? Jak najít štěstí?

Prvním předpokladem je vytvářet si vlastní názory. Nepřejímat mínění většiny. A rozhodovat se podle sebe (s cílem samozřejmě pokud možno co nejméně ubližovat ostatním). Jak si ale udělat vlastní názor, jak se zorientovat v nepřeberném množství různých informací, které dnes máme k dispozici, a čím se řídit, když se potřebujeme správně rozhodnout?

Více poslouchat své emoce. Neurovědy nám v tomto dávají skvělá doporučení. V posledních desetiletích se totiž rozvíjí zkoumání emocí, které stály dlouho stranou zájmu vědců, a tak nám možná hlubší znalost mozku, emocí a mysli dovolí dosáhnout štěstí. Bylo zjištěno, že emoce jsou úzce propojeny s intelektem. A také že když jsou v mozku poškozené oblasti zodpovědné za řízení emocí, pacienti se nedokážou rozhodovat, i když rozum plně funguje. Proto je dobré být pozorný ke svým emocím.

Řeč emocí

Emoce je nutné odlišit od pocitů. Zatímco emoce jsou skutečným stavem toho, co se děje v těle, pocity už fungují na úrovni mysli jako naše interpretace těchto emocí a tělesných vjemů. Emoce jsou centrální pro naši regulaci: upozorňují nás na to, že máme žízeň, bolest, hlad, strach, radost apod. Tím vypovídají o tom, jak se cítíme v těle, a varují nás například před nebezpečím. Pocity už vyjadřují náš přístup k prožívané realitě emocí, perspektivu, kterou jsme se naučili prostřednictvím vlastních zkušeností během našeho života. 

Často tedy zesilujeme negativní emoce (například bolest) tím, že k nim přidáváme další pocity a myšlenky typu To se musí stát zrovna mně, nejsem tak dobrý jako ostatní, ti tohle nezažívají, co s tím budu dělat? To nechci cítit! apod. Tyto automatické reakce mysli ale vycházejí z našich minulých zkušeností anebo odrážejí naše obavy do budoucnosti. (Jak budu zítra vypadat, když se kvůli bolesti pořádně nevyspím? Co si o mně pomyslí?) Není to ale realita přítomného okamžiku. Minulost může být dávno zkreslená, budoucnost ještě neexistuje a dost možná bude jiná, než jak si ji představujeme.

Vnímat své emoce bez hodnocení, jak se dějí přímo ve chvíli, kdy se dějí, je velké introspektivní dobrodružství a radost z objevování.

Všichni určitě známe ten pocit, kdy potkáme někoho, kdo je nám nesympatický, naše tělo vysílá signály Pozor, a přesto neposlechneme, protože jsme přesvědčeni o tom, že je pro nás třeba výhodné s tímto člověkem jednat. Anebo další příklad: přijdeme do restaurace a hned cítíme, že to není ono, že tam se najíst nechceme, přesto však přesvědčíme sami sebe, že už není čas hledat něco dalšího a zůstaneme, protože nám ji třeba doporučili kamarádi jako skvělou. Většinou takové situace, kdy nedáme na své pocity, nedopadnou dobře. Mohou následovat pocity rozladění, podráždění, naštvanost, vztek aj.

A přitom vnímat bez hodnocení své emoce, jak se dějí přímo ve chvíli, kdy se dějí, je velké introspektivní dobrodružství a radost z objevování. Znamená to nedat tolik na to, co nám sdělují naše myšlenky. Kolikrát se vám stalo, že jste třeba šli nějakou chodbou, a když jste došli na místo určení, uvědomili jste si, že vůbec nevíte, kudy jste šli, a už vůbec si nevybavíte, co na té chodbě bylo (v případě, že jste ji neznali)?

Trénink na štěstí

Pokud se rozhodnete trochu prozkoumat své emoce, stanovte si jeden den, nejlépe o víkendu, kdy nejste v práci, a pozorujte své emoce: to, co opravdu cítíte, to, co se děje v těle, aniž byste to jakkoli kontrolovali, upravovali, hodnotili. Zpočátku klidně jako by to byly emoce někoho jiného a až později, až načerpáte dostatečnou sílu, se dostanete k tomu uvědomit si, že jsou to vaše emoce. Z toho, že v těle jsou uložena sdělení, vychází například známá metoda focusing

  • Vrátím‑li se ještě k příkladu s chodbou, projděte jí vědomě a uvědomte si postupně prostřednictvím smyslů, jaké to je: dívejte se okolo sebe, zaposlouchejte se do zvuků, zapojte čich, uvědomte si vůně, pachy i to, jak se cítíte, jak vám je. A nezasahujte do toho. Nezaujatost se týká i reakcí na události (neznamená to ale, že se nebudete bránit, když to bude nutné). 

Když si plně uvědomíte svoji negativní emoci a přijmete fakt, že se vám děje, bude se postupně zmírňovat, až jednou třeba zmizí úplně. 

Přijímejte v tomto jednom dni to, co se vám děje. Pozorujte. Uvidíte, jak lehce vám bude. Vyzkoušejte a udělejte si vlastní zkušenost. Pokud na konci dne uvidíte, že je vám dobře, lehce nebo i radostně, nikdo vám nebrání takový den zase někdy zopakovat. Je to trénink, a tréninkem se pozornost k vlastním emocím zlepšuje.

  • Během vašeho dne „na zkoušku“ nikam nespěchejte, řekněte si, že kdybyste byli nemocní, také byste nic nedělali. Také si pozorně uvědomujte, co cítíte v každé části svého těla. Můžete se zrelaxovat i nezaujatým sledováním dechu. Když ucítíte negativní emoci, pokuste se jí postavit čelem. Nepotlačujte ji, neutíkejte od ní, ale uvědomte si ji. 

Když to uděláte, získáte tím větší sebeúctu, sebevědomí a odvahu. Porostete. Pokud si plně uvědomíte svoji negativní emoci a přijmete fakt, že se vám děje, bude se postupně zmírňovat, až jednou třeba zmizí úplně. Když se budete plně soustředit, může se vám stát – možná bude potřeba delšího tréninku, to je individuální – že jakoby v prožitku emoce nebo tělesného pocitu  „zahlédnete“ sebe sama, své pravé já. 

Když toto přijmete do svého života:

  • Budete žít a rozhodovat se podle sebe a budete si svým rozhodnutím jisti. 
  • Nebudete se ztrácet v událostech, ale budete nad nimi mít kontrolu.
  • Nikdo na vás nebude moct vyvíjet nátlak ani vás k něčemu nutit, neboť to vždy proberete sami se sebou a pak se podle toho zachováte.
  • Budete mít dostatek síly říct v klidu a bez podrážděnosti ne.
  • Budete dělat to, co vás opravdu baví a naplňuje, a ne jen věci z povinnosti.
  • Nebudete tím, kým si myslíte, že si druzí myslí, že jste, ale autonomní osobností.  

A to je štěstí, kterému se jen tak něco nevyrovná!

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo vám můžeme posílat nejzajímavější myšlenky e‑mailem zdarma. Tak se také dozvíte, když něco otevřeme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Chci se změnit!

Klasická zakázka většiny klientů. Jde to vůbec? Jak na to?

11 min

V krajině křivých zrcadel

Váš narcistický rodič stárne a čím dál víc vás potřebuje. Jak to psychicky zvládnout?

17 min

Když vůle nestačí

Musíte prý jen opravdu chtít, pak půjde všechno. Co když je ale problém jinde?

22 min

Řekněte si o pomoc

Všem, kdo zažili v dospívání sexuální zneužití, bych ráda přečetla dopis.

9 min

Zrcadlo vztahu

Naučte se sledovat, odkud pramení emoční vlny, které hýbou vaším vztahem.

9 min

23. 3. 2015

Hledám svoji cestu
Seriál

Podněty a inspirace k nalezení vlastního směru na cestě ke štěstí.

Více autorů

  • Sebepoznání