Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Štěstí na zkoušku i napořád

Štěstí není emoce, ale stav, kterého můžete vědomým prožíváním emocí dosáhnout.

Ze seriálu: Hledám svoji cestu

Monika Stehlíková

Monika Stehlíková

23. 3. 2015

Lidé odedávna hledali štěstí. A v určitých dobách, třeba ve starověkém Řecku, ho spojovali s poznáním sebe sama. Dobře to vyjadřuje citát básníka Pindara „Staň se, kým jsi!“ nebo nápis na chrámu v Delfách „Gnóthi seauton“ (Poznej sám sebe). Aristoteles ještě poznání sebe sama spojoval s poznáním pravdy, pravdy o sobě. I v dnešní době často říkáme „buď sám sebou“. Co to ale přesně znamená? Sebepoznání nebude rozhodně věc jednoduchá a rychlá, když právě Řekové pojímali celý svůj život jako cestu k němu směřující. Jak tedy poznat sebe sama? Jak najít štěstí?

Prvním předpokladem je vytvářet si vlastní názory. Nepřejímat mínění většiny. A rozhodovat se podle sebe (s cílem samozřejmě pokud možno co nejméně ubližovat ostatním). Jak si ale udělat vlastní názor, jak se zorientovat v nepřeberném množství různých informací, které dnes máme k dispozici, a čím se řídit, když se potřebujeme správně rozhodnout?

Více poslouchat své emoce. Neurovědy nám v tomto dávají skvělá doporučení. V posledních desetiletích se totiž rozvíjí zkoumání emocí, které stály dlouho stranou zájmu vědců, a tak nám možná hlubší znalost mozku, emocí a mysli dovolí dosáhnout štěstí. Bylo zjištěno, že emoce jsou úzce propojeny s intelektem. A také že když jsou v mozku poškozené oblasti zodpovědné za řízení emocí, pacienti se nedokážou rozhodovat, i když rozum plně funguje. Proto je dobré být pozorný ke svým emocím.

Řeč emocí

Emoce je nutné odlišit od pocitů. Zatímco emoce jsou skutečným stavem toho, co se děje v těle, pocity už fungují na úrovni mysli jako naše interpretace těchto emocí a tělesných vjemů. Emoce jsou centrální pro naši regulaci: upozorňují nás na to, že máme žízeň, bolest, hlad, strach, radost apod. Tím vypovídají o tom, jak se cítíme v těle, a varují nás například před nebezpečím. Pocity už vyjadřují náš přístup k prožívané realitě emocí, perspektivu, kterou jsme se naučili prostřednictvím vlastních zkušeností během našeho života. 

Často tedy zesilujeme negativní emoce (například bolest) tím, že k nim přidáváme další pocity a myšlenky typu To se musí stát zrovna mně, nejsem tak dobrý jako ostatní, ti tohle nezažívají, co s tím budu dělat? To nechci cítit! apod. Tyto automatické reakce mysli ale vycházejí z našich minulých zkušeností anebo odrážejí naše obavy do budoucnosti. (Jak budu zítra vypadat, když se kvůli bolesti pořádně nevyspím? Co si o mně pomyslí?) Není to ale realita přítomného okamžiku. Minulost může být dávno zkreslená, budoucnost ještě neexistuje a dost možná bude jiná, než jak si ji představujeme.

Vnímat své emoce bez hodnocení, jak se dějí přímo ve chvíli, kdy se dějí, je velké introspektivní dobrodružství a radost z objevování.

Všichni určitě známe ten pocit, kdy potkáme někoho, kdo je nám nesympatický, naše tělo vysílá signály Pozor, a přesto neposlechneme, protože jsme přesvědčeni o tom, že je pro nás třeba výhodné s tímto člověkem jednat. Anebo další příklad: přijdeme do restaurace a hned cítíme, že to není ono, že tam se najíst nechceme, přesto však přesvědčíme sami sebe, že už není čas hledat něco dalšího a zůstaneme, protože nám ji třeba doporučili kamarádi jako skvělou. Většinou takové situace, kdy nedáme na své pocity, nedopadnou dobře. Mohou následovat pocity rozladění, podráždění, naštvanost, vztek aj.

A přitom vnímat bez hodnocení své emoce, jak se dějí přímo ve chvíli, kdy se dějí, je velké introspektivní dobrodružství a radost z objevování. Znamená to nedat tolik na to, co nám sdělují naše myšlenky. Kolikrát se vám stalo, že jste třeba šli nějakou chodbou, a když jste došli na místo určení, uvědomili jste si, že vůbec nevíte, kudy jste šli, a už vůbec si nevybavíte, co na té chodbě bylo (v případě, že jste ji neznali)?

Trénink na štěstí

Pokud se rozhodnete trochu prozkoumat své emoce, stanovte si jeden den, nejlépe o víkendu, kdy nejste v práci, a pozorujte své emoce: to, co opravdu cítíte, to, co se děje v těle, aniž byste to jakkoli kontrolovali, upravovali, hodnotili. Zpočátku klidně jako by to byly emoce někoho jiného a až později, až načerpáte dostatečnou sílu, se dostanete k tomu uvědomit si, že jsou to vaše emoce. Z toho, že v těle jsou uložena sdělení, vychází například známá metoda focusing

  • Vrátím-li se ještě k příkladu s chodbou, projděte jí vědomě a uvědomte si postupně prostřednictvím smyslů, jaké to je: dívejte se okolo sebe, zaposlouchejte se do zvuků, zapojte čich, uvědomte si vůně, pachy i to, jak se cítíte, jak vám je. A nezasahujte do toho. Nezaujatost se týká i reakcí na události (neznamená to ale, že se nebudete bránit, když to bude nutné). 

Když si plně uvědomíte svoji negativní emoci a přijmete fakt, že se vám děje, bude se postupně zmírňovat, až jednou třeba zmizí úplně. 

Přijímejte v tomto jednom dni to, co se vám děje. Pozorujte. Uvidíte, jak lehce vám bude. Vyzkoušejte a udělejte si vlastní zkušenost. Pokud na konci dne uvidíte, že je vám dobře, lehce nebo i radostně, nikdo vám nebrání takový den zase někdy zopakovat. Je to trénink, a tréninkem se pozornost k vlastním emocím zlepšuje.

  • Během vašeho dne „na zkoušku“ nikam nespěchejte, řekněte si, že kdybyste byli nemocní, také byste nic nedělali. Také si pozorně uvědomujte, co cítíte v každé části svého těla. Můžete se zrelaxovat i nezaujatým sledováním dechu. Když ucítíte negativní emoci, pokuste se jí postavit čelem. Nepotlačujte ji, neutíkejte od ní, ale uvědomte si ji. 

Když to uděláte, získáte tím větší sebeúctu, sebevědomí a odvahu. Porostete. Pokud si plně uvědomíte svoji negativní emoci a přijmete fakt, že se vám děje, bude se postupně zmírňovat, až jednou třeba zmizí úplně. Když se budete plně soustředit, může se vám stát – možná bude potřeba delšího tréninku, to je individuální – že jakoby v prožitku emoce nebo tělesného pocitu  „zahlédnete“ sebe sama, své pravé já. 

Když toto přijmete do svého života:

  • Budete žít a rozhodovat se podle sebe a budete si svým rozhodnutím jisti. 
  • Nebudete se ztrácet v událostech, ale budete nad nimi mít kontrolu.
  • Nikdo na vás nebude moct vyvíjet nátlak ani vás k něčemu nutit, neboť to vždy proberete sami se sebou a pak se podle toho zachováte.
  • Budete mít dostatek síly říct v klidu a bez podrážděnosti ne.
  • Budete dělat to, co vás opravdu baví a naplňuje, a ne jen věci z povinnosti.
  • Nebudete tím, kým si myslíte, že si druzí myslí, že jste, ale autonomní osobností.  

A to je štěstí, kterému se jen tak něco nevyrovná!

Diskuse 0
Hledám svoji cestu
Seriál

Podněty a inspirace k nalezení vlastního směru na cestě ke štěstí.

Více autorů

  • Štěstí