Jste osobnost. Ale jaká?

V Kafkově povídce Proměna se její hrdina Řehoř Samsa ráno probudí a zjistí, že je velkým broukem. Mně se to nestává. Ráno se probudím a vím, že jsem to já. Ale kdo jsem JÁ? Není to jednoduché.

Když tuhle otázku položím na terapeutické skupině, dostávám odpovědi, které se rozprostírají do mnoha vrstev. Jsem Josef Vomáčka, jsem pacientka, jsem kovář, jsem nešťastnej, jsem matka dvou dětí, jsem pitomec! K tomu všemu jsme něčí děti, sourozenci, rodiče, přátelé, občané ČR, vážení televizní diváci, řidiči a řidičky, plátci DPH…, tak sakra, kdo vlastně jsem?

Definice správně prohlašuje, že jsem jedinečná osobnost se svými vzpomínkami, se svou přítomností a se svými plány do budoucnosti. Jsem tím, kým jsem! Ale co to v sobě skrývá?

Můžu se změnit. V něčem

Něco o sobě víme, něco nevíme, něco na sobě máme rádi, občas až nekriticky, něco – stejně nekriticky – nesnášíme. Bylo by chybou se domnívat, že to, co nám vadí, nemůžeme odstranit. Chci připomenout základní pravdu: mnoho věcí změnit nelze, ale to, co člověk může bezpečně změnit, je on sám. Můžeme se změnit, měli bychom ale přesně vědět, v čem a jak.

Lidé mi často říkali, když narazili na svoje chyby a nedostatky,  že už jsou takoví, že to mají vrozené, že už jiní nebudou… Vymyslel jsem proto fintu, past na tenhle očividný nesmysl. Řekl jsem, ať si dají hodinky na druhou ruku, nosí je tak nejméně týden a že se s nimi vsadím, že ve spěchu, zmatku nebo rozčilení pohlédnou automaticky na levou ruku, kde už týden žádné hodinky nejsou. A ať mi nevykládají, že to mají vrozené!

Plno věcí jsme se naučili tak, že nám doslova vrostly pod kůži. Některé jsou užitečné, jiné ne. Můžeme se je tedy naučit jinak. Můžeme se změnit, často však se nám do toho nechce, jednak protože jsme v zásadě konzervativní, jednak protože to je pracné a nepohodlné.

Ale jak již bylo řečeno, nejprve bych měl skutečně vědět, kdo jsem a jaká nebo jaký jsem. Mám k tomu plno pomůcek a některé, přestože jsou více než dva tisíce let staré, jsou dodnes dobré. Tu první, kterou zde nabízím, vymyslel řecký lékař Hippokrates, který k tomu dodával, že často je důležitější, než jakou nemoc léčím, vědět, jakou osobnost léčím.

Čtyři základní temperamenty

Hippokrates hlásal, že v těle máme čtyři šťávy a každá z nich má svůj typický charakter. On nemyslel jenom šťávy, ale chápal je také jako určité principy, vlastnosti. Podle toho, která šťáva u člověka převažuje, projevuje se u něj určitý temperament, tedy jakési základní naladění.

Krev (sanguis) je červená, živá a rychle běhá po těle. Naproti tomu hlen (phlegma) se vleče, je líný a na nic nereaguje. Žluč (cholé) je prudká, vzteklá – ne nadarmo se říká o někom, že je žlučovitý. Nakonec je tu černá žluč (mélán cholé) a černá je barvou smutku, zmaru, tesknoty a chladu.

• Sangvinik, jehož dominantní šťávou je krev, je většinou rychlý, bystrý, je optimista, snadno se pro něco nadchne, ale nemusí u toho dlouho vytrvat. Nerad se rozčiluje a když už se mu to stane, brzy na to zapomene, podobně jako v sobě dlouho nedrží smutky, ba dokonce ani pocity křivdy. S lidmi vychází většinou po dobrém, je přizpůsobivý, veselý a společenský. Má rád společnost, ruch, změnu, různorodou práci. Nemá rád monotónní činnosti, nudu, soustředění na detaily.
• Flegmatik je rozvážný, někdy až příliš, zato má výdrž, drží se spíš v pozadí, umí pracovat rovnoměrně, je však konzervativní a chtít na něm, aby se rychle přizpůsoboval novým podmínkám, je často zcela marné. Je poddajný, ale bylo by těžkým omylem si myslet, že na něm lze do nekonečna dříví štípat. Má rád systematickou a do jisté míry monotónní práci, klid, řád. Nemá rád rušnost a příliš mnoho změn, které považuje za nepořádek.
• Cholerik je vzteklík, spisovný výraz o něm říká, že je prchlivý, není problém ho rozčílit i maličkostí, protože nebývá trpělivý a trvá mu podstatně déle než sangvinikovi, než vychladne. Je impulzivní, prudký a nemá rád, když mu někdo říká, že by se měl lépe ovládat. Rád se prosazuje, je rozhodný a rád poroučí a naopak nerad poslouchá cokoliv, co se mu nelíbí (a že je toho dost!). Má rád společnost, ruch, změnu, líbí se mu, když je velitelem. Nemá rád příliš klidnou a jednotvárnou činnost, příkazy od jiných.
• Melancholik je spíše pesimista, má hluboké city, které dlouho prožívá. Snadno se ho dotkne i to, co jiné nechává klidnými, je citlivý, bývá úzkostlivý, často si nevěří, přestože k tomu nejsou objektivní důvody. Je zodpovědný, svědomitý, nechá se rád vést, nerad přejímá odpovědnost. Mívá výraznější stresovou odpověď ve smyslu deprese a snadno se unaví. Vyhovuje mu klid, bezpečí, stabilita, je rád veden, hledá porozumění. nemá rád změny, riziko, vlastní odpovědnost, lehkovážnost.

Odhadněte, který temperament je ten váš. Nemusí být úplně jednoznačný, ale některá charakteristika jednoznačně převládá. Každý má své výhody a své nevýhody a je dobré vědět, v jakém prostředí se cítím jako ryba ve vodě a v jakém se musím trochu zapřít a přizpůsobit se, protože nemohu chtít, aby se všichni okolo přizpůsobovali mně. Někdy to ale opravdu nejde a musím hledat jiné prostředí, jiné zaměstnání.

Hledání nekončí

S tímto hodnocením a rozdělením na čtyři typy si lidstvo vystačilo dvě a půl tisíciletí, potom však se začali psychologové množit jak králíci a museli se něčím uživit, proto začali vymýšlet další osobnostní testy. Bylo jich mnoho. Jeden vědec například vzal tlustý anglický slovník a vypsal z něj všechny lidské i nelidské vlastnosti, které tam našel. Bylo jich dost, dokonce několik tisíc. S tím se sice nedalo v praxi nic rozumného udělat, ale teoretici byli pilní, mučili získaná slova statistickými metodami a nakonec z toho přece jen něco získali. O tom však později.

Extroverze a introverze

O něco dříve totiž Carl Gustav Jung zjistil, že někteří lidé všemožně vyhledávají společnost ostatních, že ji potřebují jako prase drbání, že bez ní chřadnou a jsou nešťastní. Věnoval se tomu víc a dokázal, že tito lidé potřebují především podněty zvenčí, aby se dobře orientovali v sobě i ve světě. Že jsou orientováni navenek, ven, tedy mimo (extra) sebe, a nazval je extroverty. Proti nim si jejich pravý opak vystačí zcela s vnitřními zdroji podnětů, není odvislý od zevních vlivů, a to jsou introverti.

Extroverti jsou proto společenští, ukecaní, živí, působí odhodlaně, někdy až přidrzle. Introverti jsou více samotářští, ostatní je někdy vidí až jako studené čumáky nebo plaché jedince. Extrovert by se asi zbláznil z práce, v níž by musel sedět sám a něco řešit, zatímco introvert by nevydržel déle než několik hodin fungovat třeba v informačním středisku. Nutno říci, že čisté vyhraněné typy nenacházíme zase tak často, každý a každá z nás je směsí obou vlastností, ve které jedna či druhá převažuje, tedy přesněji více extrovert nebo spíše introvert.

Znaky extroverze:

• Když se něco potřebuji dozvědět, ptám se lidí, které znám i které neznám
• K získání nových informací mám nejraději společnost, kde se živě diskutuje
• Mám hodně přátel a známých
• Snadno navazuji nová přátelství
• Baví mě být ve společnosti, kde si lidé ze sebe dělají legraci
• V cizím městě se klidně a třeba i několikrát zeptám na cestu
• Párty, mejdany a podobné akce mě přitahují a baví
• Do živé a třeba hlučné společnosti docela dobře zapadnu a dobře se tam bavím
• Mohu‑li si vybrat mezi večerem na diskotéce (tancovačce, mejdanu) a poslechem hudby doma, volím jednoznačně diskotéku
• Dávám přednost živému, třeba hlučnějšímu prostředí
• Povolání, v němž je hodně vzruchů, mě přitahuje daleko více než povolání klidné

Znaky introverze:

• Když se něco potřebuji dozvědět, raději si to najdu v knihách nebo na internetu
• K získání nových informací mám rád klidné prostředí a spolehlivé zdroje
• Mám jen několik spolehlivých přátel
• Navázat přátelství je obtížný a dlouhý proces
• Společnost, kde si lidé ze sebe tropí šašky, mě nepřitahuje
• V cizím městě se orientuji podle mapy, lidí se neptám
• Párty, mejdany a podobné akce mě nebaví a nechápu, co na tom lidé mají
• Do živé společnosti nezapadnu, zejména když je hlučná, necítím se tam dobře
• Mohu‑li si vybrat mezi večerem na diskotéce (tancovačce, mejdanu) a poslechem hudby doma, volím jednoznačně pobyt doma
• Dávám přednost klidnému prostředí, kde pokud možno není moc lidí
• Klidné povolání se mi líbí daleko víc než povolání plné vzruchů a tím také zmatku

Čeho máte víc? Extroverze, nebo introverze?

Labilita versus stabilita

Konceptu introverze a extroverze se zmocnil slavný britský psycholog Hans J. Eysenck a přidal k těmto dvěma základním charakteristikám druhou osu s dimenzí lability a stability, což je v podstatě přítomnost či míra vlastností, které můžeme považovat za úzkostné nebo neurotické. Úzkost není ničím špatným, patří k naší standardní emoční výbavě a v podstatě nás chrání před nebezpečím. Jenže každý ji máme jinou. Někdo se nebojí ani o půlnoci v pustém lese, někdo se trápí předtuchami rizik, která se nemohou přihodit ani ve sci‑fi.

Znaky lability:

• Dělám si starosti z hrozných věcí, které by se v budoucnosti mohly přihodit
• Při sebemenším rozčilení se mi rozbuší srdce a cítím je až v krku
• Dělá mi potíže jíst na veřejnosti
• V životě se nepřihlásím na nějaké veřejné vystoupení
• Dostávám se snadno do rozpaků
• Při napětí nebo rozčílení se mi třesou ruce a chvěje se mi hlas
• Když mám starosti, špatně usínám
• Při jednání s cizími lidmi pociťuji nejistotu, mám obavu, že se ztrapním
• Mám často studené a opocené dlaně
• Trápí mě často úzkosti
• Často se vracím k věcem, které se mi nepovedly a vyčítám si neúspěch

Znaky stability:

• O budoucnost se nestarám, však ono to vždycky nějak dopadne
• Ve stresových situacích mám klidný tep
• Na veřejnosti se klidně najím
• Veřejné vystoupení klidně absolvuji, nedělá mi to žádné problémy
• Musí už to být něco, aby mě to přivedlo do rozpaků
• Při napětí nebo rozčílení nepozoruji, že by se mi chvěl hlas nebo třásly ruce
• Mám klidný spánek, i když mám starosti
• Jednání s cizími lidmi mi nedělá žádné obtíže, jednám s nimi stejně jako se známými
• Moje dlaně jsou i při napětí suché a teplé
• Úzkost mě většinou netrápí
• Co bylo, to bylo, starosti si s tím nedělám, protože už se to stejně napravit nedá

Jste stabilní, nebo spíš labilní? Kterých vlastností jste našli víc?

Samotný Eysenckův dotazník je sice mnohem podrobnější než Hippokratovy čtyři temperamentové typy, ale v zásadě si můžeme obě metody položit na sebe a porovnat a zjistíme, že stabilní extrovert je vlastně sangvinik a stabilní introvert flegmatik, labilní extrovert cholerik a labilní introvert melancholik. Graficky to vypadá takto:

Můžete si tedy zjistit, máte‑li více extroverze nebo introverze, stability nebo lability, a zařadit se do příslušného kvadrantu s tím, že to je přibližný popis vaší osobnosti.

Velká pětka

Psychologové se ale s tímto nespokojili a pokračovali dál. Vzpomeneme‑li na oněch několik tisíců vlastností, ty se během let stálým zpřesňováním scvrkávaly, až jich zbylo pár desítek, nakonec roztříděných do pěti samostatných kategorií nazývaných faktory a vznikl osobnostní test zvaný Velká pětka, často i v české literatuře citovaný s anglickým názvem Big Five.

Faktory, na nichž je test založený, jsou extroverze, přívětivost, spolehlivost, emoční stabilita a kultura spolu s otevřeností vůči zkušenosti.

1. Extroverze se v podstatě překrývá svými vlastnostmi s již uvedenými charakteristikami. Kdo skóruje vysoko, miluje legraci, je společenský a láskyplný. Na opačném konci spektra nacházíme rysy střízlivosti, uzavřenosti a rezervovanosti.
2. Člověk s vysokým faktorem přívětivosti (nebo též vstřícnosti) se vyznačuje dobromyslností, důvěřivostí a je ochotný pomoci. Jeho protipólem je člověk bezcitný, nespolupracující a podezíravý.
3. Otevřenost ke zkušenosti se vyznačuje tvůrčími schopnostmi, nezávislostí, velkou představivostí. Tito lidé si libují v různorodosti. Na druhém pólu jsou lidé, kteří dávají přednost rutině, jsou přizpůsobiví a praktičtí.
4. Spolehliví (nebo též svědomití) jedinci jsou disciplinovaní, opatrní a své věci i problémy mají rádi uspořádané. Nespolehliví – jak plyne z logiky věcí – jsou lehkomyslní, nepořádní a ke všemu ještě impulzivní.
5. Poslední charakteristikou je neuroticismus s ustaraností, nejistotou a sebelítostivými postoji. Jeho opakem je stabilita, jejíž majitelé jsou klidní, sebejistí a spokojení se světem i se sebou samotnými.

To pravé ve vztahu i v profesi

Jaký význam mají tyhle testy a jejich výsledky? Odjakživa až do dneška poskytují pravděpodobnou předpověď chování. Aktuálně a také do budoucnosti.

• Nespolehlivý bohém otevřený k novým zkušenostem je bezvadný parťák na mejdan, kde dokáže všechny pobavit, jako parťák do života se paradoxně jeví jako spolehlivý v tom, že vám z něj udělá peklo.
• Manželství dvou vyhraněných extrovertů sice může vydržet, ale bude až do doby, než je smrt rozdělí, připomínat italské filmy.
• Stále naříkající, ustarané a nejisté melancholiky bych s sebou nebral na vodu, přestože jsem někde četl, že jsou ti jediní, kteří mají záchrannou vestu.
• S introverty se neužije ve vztahu moc srandy, zato je možné vsadit na to, že když zakotví v jednom, nebudou už hledat jiný.

Můžete namítnout, že zkušený člověk předpověď udělá bez příslušného testu, což je pravda. Zkušenost však často platíme velmi draze, a proto není marné poučit se z poučení druhých.

Kde jsou psychotesty dnes velice užitečné, je volba konkrétního zaměstnání. Na mnoha pracovištích jimi dokonce musíme projít, pokud zde chceme pracovat. Je to především Velká pětka, která se těší nesmírné oblibě zaměstnavatelů již dvě desetiletí. Na druhé straně také my – při znalosti svých osobnostních kvalit – můžeme vybírat pro sebe nejlepší místa nebo odmítat ta, která nám nesednou.

Které každodenní rituály jsou projevem duševní poruchy? Videozáznam přednášky Radkina Honzáka na Festivalu Psychologie.cz: Když už je to na psychiatra?

Osoba postrádající přívětivost a vstřícnost by vůbec neměla chodit do pomáhajících profesí a měla by rovnou zamířit do politiky nebo na celnici, kde se jistě nejen realizuje, ale také zcela ztratí mezi stejnými. Práce v týmu vyžaduje svědomitost, spolehlivost a skromné až žádné prosazování tvůrčích schopností. Ty se naopak velice hodí na manažerských místech. Tam by se naopak neměl hlásit do konkurzu melancholik, protože kdyby se tam náhodou přece jen dostal, vyhoří do půl roku.

Co jste možná nevěděli

• Osobnost zůstává v životě stálá. To je vážné varování pro ty z vás, kteří si naivně myslí, že svého partnera předělají ke svému obrazu! Základní osobnostní rysy se nemění, ani když se člověk dostává do různých situací a do různých životních rolí. To, co podléhá změně, jsou některé zvyklosti, ne však základní osobnostní charakteristiky. Jinými slovy: za dvacet let bude člověk v zásadě takový, jaký je dnes.
• Za vrozené charakteristiky se považuje temperament, gesta, spád řeči a psychomotorické tempo, na dalších se podílejí jak dědičné, tak výchovné vlivy.
• Pro formování osobnosti má význam pořadí mezi sourozenci: prvorození bývají autoritativní, odpovědní, starostliví, druhorození mají výrazné diplomatické schopnosti, poslední dítě mívá sklon k impulzivitě. Za partnery si lidé často volí osoby narozené ve stejném pořadí, v jakém se narodili oni.
• Psychologové se (vzácně) shodli na tom, že existuje pět základních charakteristik osobnosti: extroverze, přívětivost, spolehlivost, emoční stabilita a kultura spolu s otevřeností vůči zkušenosti, kterými lez osobnost dost přesně vystihnout a popsat.
• Osobnost ovlivňuje záliby, zájmy a preference od výběru hudby, oblékání, přátel, až po politické přesvědčení. Konzervativní jedinci jsou pořádkumilovní, liberální mají údajně větší empatii.
• Některé osobnostní charakteristiky mohou ovlivnit zdravotní stav. Agresivita a nepřátelské naladění nepříznivě působí na krevní tlak a na  celý kardiovaskulární systém, neuroticismus má vztah k bolestem hlavy, astmatu, artritidě, vředové chorobě a kardiálním potížím.
• Také zvířata mají svou osobnost, své preference, zvyky, sociální vztahy. Nejen ta, která chováme a v jistém směru cvičíme, ale i ta, která žijí svým přirozeným životem.
• Vaši domácí mazlíčci vypovídají o vaší osobnosti. „Psí lidé“ bývají extrovertní, družní, ochotní pomáhat, „kočičí lidé“ jsou uzavřenější, hůře navazují vztahy. Také rasa, kterou si vyberete, napoví mnoho o vašich vlastnostech.
• Pozor! Na facebooku prozradíte o své osobnosti víc, než byste si přáli. Přestože máme všichni tendenci představit se ostatním v co nejlepším světle, člověk s průměrnou sociální inteligencí pozná podle prezentovaného materiálu (fotografie, citáty, komentáře) dost přesně vaše charakteristiky zařazené do Velké pětky.