Při hledání partnera časem zjistíme, že některé vlastnosti mají na vzájemné soužití jen malý vliv, zatímco jiné ovlivňují vztah zásadně. Jakou vlastnost je tedy důležité hledat? Kdybyste měli vypíchnout pouze jednu charakteristiku, která partnerovi nesmí chybět, co by to bylo? Odpovědi se mohou různit, jako jsme různí my. Tak která vlastnost je ta nejdůležitější pro mě?

Líbí se mi, když muži mají nějaké koníčky, když v něčem vynikají, když jsou hodní. Většina lidí by možná řekla humor. To je určitě důležité, ale pro mě to rozhodně není nejdůležitější. Ráda se zasměju, ale někteří vtipálci tím zakrývají své komplexy či to s vtipy přehánějí, a tak mám někdy raději lidi, co řeknou věci upřímně a na rovinu a neschovávají se pokaždé za hromadu vtípků.

Co dál, inteligence? Mám ráda chytré muže, je to sexy, když něco ví, je to však nejdůležitější? To určitě ne. Někteří muži jsou sice velmi inteligentní, zato postrádají pochopení pro druhé, empatii, neumí jednat s lidmi, agresivně se prosazují nebo se cítí nadřazeni, protože jejich vysoká inteligence je to jediné, v čem v životě vynikají. Snaží se to tedy druhým při každé příležitosti dát pocítit.

Přitažlivý vzhled? Určitě se mi líbí, když muž o sebe dbá, na druhou stranu nemusím muže, kteří tráví v koupelně víc času než já. Nikdy mě nepřitahovali sexy fitness nadšenci kroutící se před zrcadlem v posilovně, i když si vážím lidí, kteří sportují a starají se o svou postavu a zdraví. Rozhodně však něco tak povrchního jako vzhled neleží na vrchních příčkách onoho pomyslného žebříčku hledaných partnerských vlastností.

Láska není jen cit. Je to také postoj. Svým citům nevládneme, postojům ano: Vztahy bez podmínek?

Finanční zabezpečení? Je to fajn, když má partner práci, hlavně z toho důvody, aby měl v životě nějaké naplnění a seberealizaci, na Gucciho kabelky mě stejně neužije. Ale po pravdě chlapa bez práce bych asi nechtěla. Na vrcholu žebříčku? Ani ne.

Tak která by měla být ta vlastnost, kterou je velice důležité u svého partnera najít? Možná budete překvapeni, ale mně to dává smysl. Jde o laskavost.

Laskavost není slabost

Teď si možná řeknete, že v dnešní době se laskavý člověk neprosadí, nebude dostatečně agresivní, průbojný, ambiciózní. Myslím, že to s tím nemá mnoho společného. Podle mě laskavý muž je vrchol mužství a člověk by se měl obklopovat lidmi, kteří jsou laskaví. Skloubí to totiž všechny možné pozitivní vlastnosti dohromady.

Laskavý člověk by měl být silný, vyrovnaný, skromný, pokorný a milující, jinak by nemohl být laskavý. Laskavost totiž neznamená slabost, není to ušlápnutost a hloupá neschopnost, manipulovatelnost nebo sebestřednost. Laskavý člověk je klidný, jedná s respektem k druhým a k sobě, je moudrý a mírný. Alespoň taková, je moje představa.

Dospělý člověk se už nežene za masírováním svého ega za každou cenu. Váží si toho, co má.

K čemu je to ve vztahu dobré? Když do vztahu s novým člověkem vstupujeme, obvykle jej moc neznáme. Pokud se tedy nedáváme dohromady s dlouholetým kamarádem. A co od vztahu vyžadujeme především? Někdo zábavu, lásku, možná materiální zajištění, společnost někoho druhého, většina z nás však asi bezpečí.

Pokud nevyhledáváme vzrušení a adrenalin ve vztazích, toužíme po klidu a bezpečí, kdy s partnerem vytvoříme domov, bezpečné místo, kam se budeme každý den vracet a kde mohou případně vyrůstat děti. S výbušným, agresivním, nevyrovnaným, egocentrickým, zakomplexovaným nebo zlým a mstivým partnerem, to půjde velmi těžko.

Jak poznat, že je náš partner laskavý člověk? Myslím, že to lze vypozorovat z toho, jak mluví o svých bývalých partnerkách, o tom, jak mluví o svých rodičích, jakým způsobem se stará o děti, jak se chová k druhým obecně, zda jedná férově apod.

Laskavý člověk má v sobě pokoru a pochopení pro svého partnera, uvědomuje si, které chování by mohlo ublížit, a snaží se mu vyhnout. Nenajdete u něj dramatické situace, permanentní podvádění, hádky a tahanice o děti, které by vyprovokoval on, domácí násilí, snahu za každou cenu vyhrávat hádky nebo ponižovat partnerku.

Podporovat a respektovat

Zároveň, když je partner jednou laskavý, bude jednat s respektem i s bývalými partnerkami, bude si jich vážit i po rozchodu a komunikovat tak, jak si to situace žádá, tedy v případě rozchodu i s vámi.

Občas slýchávám od mých známých velmi nehezké věci o svých současných či minulých partnerech. Partneři se navzájem podvádějí, pomlouvají se před cizími lidmi, ale vztah měnit nechtějí. Těžko se mi chápe proč se, v tom vztahu, který nestojí za nic, dál plácají a nespokojeně nadávají.

Spoustě žen kolem třicítky chybí v mozaice spokojeného života jediný kamínek – milující partner: Vím, co chci. Tak kde to je?

Kdyby byli laskaví k partnerovi, stejně jako k sobě, dávno by si našli člověka, kterého by podvádět nechtěli, kterého by milovali a respektovali a místo pomlouvání by na něj byli pyšní. Možná by to nebyl partner, který by byl ředitelem firmy, možná by to nebyl vysoký atletický blonďák nebo supermodelka, možná by to nebyl ve společnosti nejobletovanější jedinec, ale někdo, kdo nás bude milovat, podporovat a respektovat, kdo bude mít trpělivost a s láskou bude vychovávat děti.

A mimochodem, laskavý člověk se samozřejmě dokáže postavit za své názory a prosadit se, jediný rozdíl je v tom, že bere ohled i na potřeby a názory druhých. Nenajdete jej tedy 24 hodin denně na online fórech, protože má důležitější věci na práci než druhé shazovat.

Co říci na závěr? Jednoduše: laskavý člověk je člověk dospělý. Takový, který se už nežene za masírováním svého ega za každou cenu, který si váží toho, co má, a nezahodí to jenom proto, že kolem něj prošlo něco nablýskaného. Nestálo by tedy za to, si takového partnera najít?