Pokud se chceme naučit něčemu novému, potřebujeme disciplínu a jistou dávku motivace, abychom měli chuť do změny investovat svoji energii. Něco si přečíst ještě neznamená, že si to automaticky a jednoduše osvojíme. V poslední době se například hodně píše o tom, že bychom se měli naučit žít vědomě, protože nám to změní život k lepšímu. Klienti s tímto tématem přicházejí a dost často nevědí, jak vědomé žití aplikovat do praxe, aby skutečně fungovalo.
Co mozek, to jiný styl. Soustředit se například na květ růže pro někoho může být úžasný moment tady a teď, zatímco pro druhého je to spíše ztráta času, protože neudrží pozornost. Není to pro něj správná motivace.
A proč se vlastně učit žít více v přítomnosti? Pomáhá nám to lépe uchopit náš každodenní život. Díky vědomému prožívání dokážeme v různých situacích lépe přemýšlet a vyhodnocovat předem výsledky našeho jednání. Jsme více empatičtí a lidé jsou v naší přítomnosti daleko raději.
Můj osobní trenér klidné mysli
Zjistila jsem, že mi často ujíždí nervy, když oblékám dceru. Ráda chodí a chvilku neposedí na místě. Když jsem si uvědomila, že už ji několik minut naháním po bytě a snažím se ji v přátelském tónu přesvědčit, že je opravdu potřeba se obléci, snadno jsem sklouzla k tomu, že jsem na ni zakřičela nebo ji plácla po zadku. Jediný, kdo přitom plýtval energií, jsem byla já – mé dceři to bylo po chvilce opět jedno.
Po delším pozorování mi došlo, že když jsem vnitřně uvolněná a v klidu, nemusím se s ní tak dohadovat: dítě kupodivu daleko lépe spolupracuje a nevzdoruje. Celý proces oblékání mi pak trvá tak o polovinu kratší dobu, než když jsem ve stresu s touhou své dítě reklamovat v porodnici.
Začala jsem se více pozorovat, začala jsem zkoumat své pocity během toho, když oblékám své dítě.
Inspirovalo mě i čtení článků o sebeovládání, ale hlavním osobním trenérem byla moje dcera. Ve zkratce mě naučila, že s klidem se vše řeší daleko rychleji. Asi vám tím neříkám nic nového, ale teď jak to provést, abychom zůstali v klidu?
Jde o to se naučit být tady a teď – vědomě. Jenže, než toto začnete aplikovat v praxi, musíte pro to mít opravdu dostatečný důvod. Vědět zkrátka, PROČ to dělat. Pro mě to bylo: umět se domluvit s dcerou, abychom měly pěkný vztah, abych nepodléhala zbytečně často ztrátě sebekontroly a nestala se ze mě nervní matka a vlastně i manželka.
Doslova mě od tohoto návyku odrazoval tento citát: „Hněvat se je jako pozřít jed a čekat, že ten druhý zemře.“ Neříkám tím potlačovat své emoce, ale mít je zdravě pod kontrolou, týkají‑li se hněvu nebo určité agrese v afektu.
Stará situace, nové vnímání
Jde o vědomé a podrobné pozorování situace, která vám například způsobuje negativní emoce, a chcete a rozhodnete se ji změnit. Ano, musíte se 100% rozhodnout, že toto už nechcete znovu zažívat. Začala jsem se více pozorovat, začala jsem zkoumat své pocity během toho, když oblékám své dítě. Když už to na mě zase šlo, řekla jsem si – aha, už je to zase tady. Co se mi v té hlavě vlastně odehrává?
- možná pocit, že nejsem asi dost dobrá matka, když neumím své dítě rychle převléct
- možná pocit, že mě to zdržuje od jiné práce
- možná pocit, že si mé dítě se mnou dělá, co chce, a mělo by být více pod mojí kontrolou
Ve zkratce jsem vypozorovala, že mě v tuto chvíli velmi často pohlcovalo mé ego.
Občas se ostatním nebude líbit to, co děláte, a přesto to může být pro vás klíčová změna, kterou ve svém životě můžete udělat.
Když se na to dívám novýma očima a v klidovém režimu, zjišťuji u té samé činnosti:
- že mám zdravé a činorodé dítě
- že si chce pořád hrát
- že mě nechce naštvat, ale převlékání není moc zábava, tak proč by se tím zdržovala
Vědomým pozorováním celé situace najednou zjišťuji, že je vše jinak. V práci mi empatie nechybí, ale u svého dítěte jsem se ji potřebovala zřejmě naučit více používat.
A jak? Bytím tady a teď, sledováním jinak nepříjemné činnosti – pozorováním svého chování a jednání v akci, vžitím se do pocitů druhého. To je to, když jsme tady a teď. Jde o to jednat co nejčastěji vědomě a nenechat se ovládat autopilotem, který řídí nevědomé a často ne moc užitečné vzorce. To se často potřebujeme naučit, abychom lépe komunikovali sami se sebou, ale také se světem okolo nás.
Změna je, když…
Ráda používám pro vysvětlení toho, jak ještě lépe docílit pozitivní změny, tzv. Beckhardův vzorec. Tento vzorec je pomůcka, abyste si byli jisti, že změnu bude možno uskutečnit a byla navíc trvale udržitelná.
N × V × PK > RZ
N = nespokojenost
Dokud v životě nejste dostatečně nespokojení s tím, co se děje, bude pro vás velmi těžké provést změnu. Je potřeba, aby vás situace štvala a omezovala natolik, že se definitivně rozhodnete to změnit. Nespokojenost je hnacím motorem změny: není‑li dost velká, nebude se nic dít. Kdybych v mém příběhu nepociťovala dostatečný nekomfort s tím, co se se mnou děje, patrně by se nic nezměnilo a vše by pokračovalo ve stejném stylu.
V = vize
Je to představa vysněného stavu. Jak si představujete dosažení vašeho cíle, jak by měla vypadat pozitivní změna ve vašem životě? Vaše vize by měla být velmi motivující, měli byste po tom doslova toužit. Čím více pozitivních emocí u této představy pociťujete, tím rychleji se změna dostaví. Představa rodinné pohody, pěkného vztahu s dcerou a vnitřního klidu byla v tu chvíli velmi silná a motivující.
P = první kroky
Nic nenastane jen tím, že budeme nespokojení a budeme si představovat krásnější zítřky. Je nutné vykonat také určité první kroky – akci. Co tedy konkrétního můžete pro svoji situaci udělat, jaké první kroky můžete provést? Čeho jste ochotní se například vzdát? V mém případě jsem byla ochotná více naslouchat potřebám svého dítěte – podat jí například její oblíbenou hračku a více pozorovat, jak v daný moment reaguji, abych zabránila ztrátě sebekontroly, která mi brala energii.
RZ = rezistence vůči změně
Rezistence vůči změně je potřeba a snaha nechat situaci tak, jak je. Od změny vás může odrazovat vaše podvědomí nebo také vaše okolí. Záleží pak na vás, jak jste si jisti tím, čeho chcete změnou skutečně dosáhnout.
Občas se ostatním nebude líbit to, co děláte, a přesto to může být pro vás klíčová změna, kterou ve svém životě můžete udělat. Jen je třeba, aby síly pro změnu pozitivní (nespokojenost se současným stavem, motivace vysněného cíle a akce) ve svém spolupůsobení tuto rezistenci vůči změně převyšovaly.
V každé důležité změně, kterou potřebujete provést, zohledněte tento vzorec. Může vám velmi pomoci si uvědomit, zdali vaší změny dosáhnete snadno, nebo jestli se nad celou situací budete muset ještě několikrát zamyslet, abyste neplýtvali zbytečně svojí energií.
