Když přichází nějaká zátěž, a že přichází na nás všechny, ač na každého jinak a jindy, vyplatí se posilovat vědomě veškeré zdroje jistoty, spokojenosti, zázemí, pohody, fyzického i psychického zdraví.

Shýbáš se u cesty pro oblázek
a kdo ti o tom poví
kamínky země této jsou
balvany Sisyfovy

A co ti říci pěkného
aby ten svět byl snazší
laskavá slova jsou vrabečci
ptáčkové drobní a plaší

Poslední dny myslím na tyto nádherné verše Jana Skácela. Snad i proto, že k menším i větším denním starostem nám do blízké širší rodiny přibyly nezávisle na sobě dva úrazy žádající si rekonvalescence ve dvou nemocnicích a pak ještě doma.

„Ach jo,“ chtělo by se říct, leccos je třeba přeorganizovávat za pochodu, ale to už je život. V takových chvílích je třeba začít uvažovat o tom, jaké různé laskavosti nám život dopřál a dopřává. Z čeho máme opravdu radost. Co dělá náš svět snazší. Tak schválně, přemýšlejte se mnou, napadá vás něco?

Drobné denní zázraky

Mě napadla jedna nedávná laskavost. Skončilo skupinové cvičení ve fitku, kde se pohybuje hodně lidí, a marně jsem hledala klíček od skříňky, který si nosím do cvičební místnosti. Ve skříňce kromě oblečení zůstal i můj chytrý mobil, věc, kterou denně používám, náušnice a řetízek.

To víte, hrkne ve vás a už se vidíte jako ženská hloupá – nepozorná, takže okradená. Ale došla jsem ke skříňce a na ní byl přilepený lístek: Klíče jsou na baru. Klíče tam byly a ze skříňky se nic neztratilo.

„To je toho,“ řekne si někdo. Ale pro mě to byla velká věc, poznání, že i dnes existují všímaví a poctiví lidé, kteří nejen, že nic neukradnou, ale ještě i skříňku zamknou a donesou klíček do bezpečí za recepční u baru. Lístek jsem si na památku vlepila do deníku. Ať je toto dobrodiní neznámé osoby vzpomínáno i nadále.

Taky jsem si vzpomněla na jinou laskavost. Kdysi jsem častěji měla cestu do centra města a potkávala kousek od náměstí jednoho pána. Byl starší, v lesnickém obleku, s šedivým plnovousem, vypadal trochu jako z pohádky.

U sebe měl kbelíky s vodou, v nich zahradní květiny, u nich ručně psané cedulky s velmi lidskými cenami a na jedné cedulce měl napsáno: „Květina potěší.“ A květina opravdu potěšila: známou narcis, mě zase konvalinky.

Zbohatnout na tom dotyčný starší pán nijak nemohl, snad to bylo jeho poslání tam tak stát. Kdoví, možná tam stává dodnes a jeho laskavé květiny se šíří dál a dál.

Co je laskavost

Laskavost je, když se dotrmácíte do cíle po namáhavé cestě a někdo, kdo je možná ještě unavenější než vy, vidí, že si potřebujete odpočinout, nabídne vám to a připraví jídlo.

Laskavost je, když zničehonic přijde domácí zvířecí mazlíček jen tak se přitulit, ne loudit jídlo, ale dát svým nejdovednějším způsobem najevo, že je rád ve vaší blízkosti. Perfektně to umí kočky – otřít se o tvář, s vrněním provést jemný náznak masáže zad, lehnout si blízko a jen tak být, slastně a klidně.

Laskavost je, když vás někdo nechá být nebo když vy někoho necháte být v situacích, které vyžadují prostor, samotu a koncentraci.

Laskavost přírody můžeme pocítit v horkých suchopárných dnech pod stromem, který poskytuje chladivý a vlhčí vzduch. Dovolí nám vyzout boty z rozpálených nohou a pocítit měkkost trávy.

Laskavost je nutnost, a pokud už to víme, neostýcháme se a bereme ze stolů štědrých příležitostí. Třeba knihu. Třeba i starou a už někdy čtenou. Před pár dny jsem tak sáhla po Janě Eyrové, vydané v roce 1954. A na konci knihy na mne opět dýchla laskavost, tentokrát ve formě starostlivé péče o čtenáře – laskavá žádost o zpětnou vazbu. Vydavatelé čtenáře žádali, aby jim poslali své postřehy ke knize, jak se jim líbila z hlediska námětu, překladu, zpracování. Bylo cítit, že to není jen fráze, ale krok vstřícnosti a otevřenosti.

Hýčkání laskavostí jsem pocítila i v okamžiku cesty jedním autobusem z nevelké obce do rovněž nevelké obce. Na rozdíl od mnoha autobusů i vlaků byla ve voze kromě spolehlivého řidiče, který nás hladce převezl z bodu A do bodu B, k dispozici také WI‑FI. A tak jsem se mohla podívat, co nového se děje na Psychologii.cz.

Laskavost je, když za vámi přijde číšník a k dobrému pivu vám přinese na talířku dva kousky slaného pečiva, aniž by tušil, že už byste něco pojedli. A stejně laskavé od něj je, když mu je pochválíte, že vám bez zaváhání představí svoji přítelkyni, která tyhle sýrovo‑slaninové šneky upekla, která prý vůbec moc dobře peče a po večerech vymýšlí, jakou dobrotou zpříjemnit jeho hostům pobyt na zahradní terase. Třeba i proto, aby viděla a slyšela, že její snaha má úspěch.

Mezi laskavosti života můžeme zařadit všechno, co pro nás někdo dělá, ač nemusí, co zažíváme, ač nemusíme, čemu se můžeme usmát a co nás může těšit, protože to vidíme, slyšíme nebo cítíme. Svět je plný laskavostí. Pěstujme si je, hýčkejme, na ty další vyčkejme, ale vyhledávejme je i sami. Buďme aktivní v jejich hledání. Jsou tady pro nás, jsou naše.

Perceive, čtenářka Psychologie.cz