Opakovat si stokrát denně, že jsme naprosto příšerní, nic neumíme a nedokážeme, člověku neprospěje – na tom se asi všichni shodneme. Funguje to ale i naopak? Může být užitečné plnit si mysl žádoucími vizemi? Je vytrvalé opakování pozitivních vět cestou ke změně správným směrem?

Pozitivní afirmace jsou jednou z nejčastěji používaných technik, jak účinně programovat podvědomí a utvářet pozitivní myšlenky. Jedná se o pozitivní tvrzení, která by ve vás měla vyvolávat příjemné pocity. Tyto větičky by měly odpovídat tomu, co ve vašem životě opravdu chcete prožívat a vytvořit. Například:

• „Jsem plná síly a zdraví.“
• „Mám radost ze života a užívám si každý den.“
• „Cítím radost a sebedůvěru.“
• „Žiji v hojnosti.“

Chytré knížky doporučují opakovat si afirmace co nejčastěji, aby je naše podvědomí přijalo za své. Klíčem je pociťovat ty správné emoce, které jsou s daným tvrzením spojené.

Umělý klid a pohoda

Před pár lety mě kolega pověřil, abych proškolila tým osmi lidí. Měl to být můj první větší seminář, navíc hned na celý den. Téma mi bylo velmi blízké a věděla jsem o něm prakticky všechno. Přesto jsem měla nervy na pochodu a už měsíc před konáním jsem si promítala všechny možné hrůzné scénáře, jak to asi dopadne. Hlavou se mi honilo:

• Jsem nervózní
• Téma nemusí zaujmout
• Uvidí, jakou mám trému a budu všem pro smích
• Co když zapomenu, co jsem chtěla říct…

Jelikož jsem znala několik různých technik, jak se zbavit trémy, snažila jsem se je aplikovat, jak to jen šlo. Pozitivní afirmace byly jednou z nich. Začala jsem namísto negativních afirmací, které mi nekontrolovatelně běžely hlavou, svůj mozek řízeně krmit těmi pozitivními.

Po několika dnech intenzivního opakování a soustředění se mi podařilo zlé myšlenky zahnat a začala jsem pociťovat stav klidu a pohody. Afirmace jsem si opakovala každý den ráno, během dne a před spaním. Pokud jste tedy opravdu důslední, mozek se vám podaří oblbnout a začne tomu věřit.

Tento stav klidu mi trval do doby, než přišel den před dnem „D“. I když jsem si afirmace snažila opět opakovat, začal se mi stresem kroutit žaludek a mozek mi na afirmace začal úplně kašlat. Znovu naběhl ten pocit: co když to nezvládnu a selžu? Nechtěla jsem zklamat kolegu, účastníky, kteří si za kurz zaplatili nemalou částku, a samozřejmě ani sebe.

Asi mi dáte za pravdu (hlavně ti, kteří afirmace již zkoušeli praktikovat), že když jste ve stavu nouze, je velmi těžké uvěřit tvrzení, které se vám zdá v tu chvíli sice pěkné, ale absolutně neodpovídající současnému stavu.

Co mi tedy zbývalo – den školení nadešel. V tu chvíli mi psychicky pomohlo jedině to, že když přežiju, budu z toho mít určitě dobrý pocit. Tak se i stalo, i když pocit sevřeného žaludku trval do poslední minuty semináře.

Pravda otevřená změně

Když bylo po všem, začala jsem sama sobě klást otázku, jak by mohly afirmace fungovat z dlouhodobého hlediska. Tedy i když přijde složitá a emocionálně náročná situace, kdy všechny metody začnou selhávat. Jak si ten pocit klidu udržet dlouhodobě, abych mohla odvést ještě lepší výkon a mít z toho dobrý pocit?

Po studiu několika dalších článků na téma afirmace, mozek a podvědomí od dalších odborníků mi přišly na mysl tyto myšlenky: Pokud chci, aby tato tvrzení mozek přijal za svá, musím být k sobě 100% upřímná. Pokud si každý den opakujete jsem štíhlá, i když máte silnou nadváhu, asi to moc fungovat nebude. Ale podíváme‑li se na situaci z pohledu upřímnosti vůči sobě, můžeme situaci docela změnit. Podívejme se na několik příkladů:

• Jsem frustrovaný/á svými jídelními návyky, ale učím se o sebe pečovat s úctou a respektem.
• Jsem nervózní a mám trému z prezentace nového projektu, ale s kvalitní přípravou a fajn posluchači odvedu dobrou práci.
• Jsem smutná, že jsem stále single, ale učím se vnímat muže ve stále lepším a laskavějším světle.
• Mám strach promluvit před více lidmi, ale s každou prezentací cítím větší uvolněnost a sebejistotu. Učím se to dělat lépe.

Každou větu můžete sami pro sebe zakončit: „Učím se to dělat lépe.“

Tímto způsobem sami sobě nic nenalháváte, ale jste ochotni přiznat upřímně svoje pocity. Díky tomu vám pak nic nebrání podívat se bez obav i na ty dobré pocity, které mohou přijít následovně. Při každém vyslovení afirmace je potřeba cítit, že jste k sobě upřímní, nic si nenalháváte a opravdu vnímáte, že to tak je.

Co tedy potřebujete pro vytvoření té správné afirmace:

1. Najděte si oblast, ve které cítíte, že se potřebujete posunout: vztahy, práce, komunikace, peníze…
2. Zjistěte a zapište si aktuální pocity, které v dané oblasti pociťujete: mám strach, jsem nervózní, jsem smutný, cítím nejistotu.
3. Zjistěte, co můžete nebo už děláte pro to, abyste vnímali pocit, který chcete vytvořit: učíte se být otevření, laskavý, upřímní, pozitivní, uvolnění.
4. Opakujte si je kdykoli během dne, když máte chvilku klidu – čím častěji, tím samozřejmě lépe.

Příklad: Jsem frustrovaný (aktuální negativní pocit) svými jídelními návyky (oblast), ale učím se o sebe pečovat (co pro to dělám) s úctou a respektem (pocity, který chci trvale vytvořit).

Jsou to poctivé a pravdivé výroky o tom na čem jste, co se učíte a za čím jste schopni si stát. Upřímnost a pravdivost k sobě samým vás osvobozuje a dovoluje vám se posunout dál právě tam, kam potřebujete. Není potřeba mít takových afirmací sto, ale třeba jen nejdůležitějších deset, na které se budete zaměřovat nejčastěji.

Rozhodně netvrdím, že afirmace jsou samospásné a že díky nim se vám vše změní, ale myslím si, že mohou fungovat jako vhodný doplněk vašeho osobního rozvoje nebo v případě, kdy je mysl zacyklená a potřebujete ji postrčit tím správným směrem. Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří na afirmace nedají dopustit, ale znám i takové, kteří volí raději jinou formu, protože jim tato zrovna nevyhovuje.

Na každého tedy asi jako u každé metody funguje něco. Co funguje vám?