Foto: DVTV
odemčené

Lžete! Lžete! Lžete!

Politici se zdokonalují v nefér komunikaci. Mluví spolu jako psychopati. A my se díváme.

Jan Majer

Jan Majer
Šéfredaktor Psychologie.cz

12. 10. 2015

Ze seriálu: Psychologie komunikace

Lžete, paní redaktorko. Všechno jsou to jen lži a výmysly. Zhruba těmito slovy reagoval opakovaně bývalý pražský primátor Pavel Bém na otázky Daniely Drtinové v rozhovoru na webu Aktuálně.cz.

Lže, už zase lže, pořád jen lže, opakoval před týdnem dokola ministr Andrej Babiš v pořadu Otázky Václava Moravce. Říkal to téměř na všechno, co vyslovil jeho oponent Miroslav Kalousek.

Můžete aspoň chvilku přestat… mumlat? vyzval ho během pořadu rezignovaně moderátor. A můžete se vy přestat smát? napomenul Kalouska. Ten ale za smíchem skrýval silné emoce – prozrazovala je klepající se ruka i nezvyklý tón hlasu.

Obvinění ze lži je pro lidskou psychiku stavem vážného ohrožení a vyvolává přirozené, předvídatelné reakce.

Označovat svého odpůrce vytrvale za lháře je nejprimitivnější způsob jeho diskvalifikace. Není to snaha o získání nebo udržení pozice racionální argumentací nebo výmluvností. Je to líný, nepoctivý způsob komunikace.

Věřím, že Bém i Babiš vyslovená tvrzení skutečně vnímají jako nepravdy. Koneckonců, jak může druhý o našem počínání a naší motivaci říci něco dokonale pravdivého? Když se někdo vyjádří nepřesně nebo vysloví mylnou domněnku, není to přeci lež, ale omyl. Ten je možné vyvrátit. Politici ani diváci bohužel mezi lží a omylem nerozlišují.

Když někdo v každém nepřesném výroku vnímá zlý úmysl, je to příznak značně rozhašené psychiky. Kdo ze svého přesvědčení, že druhý záměrně lže, vytvoří základ argumentace, mění se v odsouzeníhodného manipulátora.

Obvinění ze lži je pro lidskou psychiku stavem vážného ohrožení a vyvolává přirozené, předvídatelné změny v úsudku a chování. I když jsme na podobnou možnost připraveni, změní to naši schopnost reagovat rozumně:

  • Když na tuto hru přistoupíme, komunikace se stane exhibicí dvou psychopatických osobností.
  • Když na výzvu nepřistoupíme, uděláme dobře, ale odcházíme přesto v rozpacích, pošpiněni.

Politici zjistili, že největší komunikační prasárna funguje a prochází. Učí se to jeden od druhého. K použití této hrubé taktiky manipulátor potřebuje diváky. Když vám někdo bude na vaše argumenty mezi čtyřma očima opakovat “lžeš, jsi lhář”, můžete pokrčit rameny a jít pryč. Když vám to udělá před publikem, je to jiné. Zvlášť když publikum mlčí.

Jak by měl podle vás člověk správně zareagovat, když je místo odpovědi na věcnou otázku přímočaře obviněn ze lži?

Články k poslechu

Božský sebeobraz

Narcis obdivuje ve druhém svůj obraz. Jeho narušení bývá krutě potrestáno.

8 min

Ztracené sebevědomí

Jak uvěřit, že za něco stojím? Jak najít odvahu přiblížit se k lidem? Něco zvládneme …

15 min

Kořeny párových fantazií

Co skutečně hledáme ve vztahu? Jaká vnitřní dramata skrze partnera rozehráváme?

14 min

Vztah na křižovatce

Odejít, nebo zůstat? Obě cesty mohou být dobré. Proto je rozhodování těžké.

13 min

Nechte mámu růst

Jak pomoci čerstvým rodičům? Věřte jim. Nechte je dělat, co považují za správné.

13 min

Jan Majer

Šéfredaktor Psychologie.cz

12. 10. 2015

Jan Majer

Šéfredaktor Psychologie.cz

Komunikací ovlivňujeme chování a postoje druhých lidí, ale zpětně i naše vlastní myšlení a prožívání. Kdo zákonitostem mezilidských interakcí nerozumí, proplouvá životem jako oběť náhodných událostí, jejichž průběh nedokáže ovlivnit.

Jan Majer

  • Komunikace
Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.