Je tady podzim. Atmosféra barev a vzduchu provoněného tlejícím listím mě nutí zamyslet se nad jednoduchostí bytí. Mám chuť si vlézt pod deku, jen být a sledovat přírodu kolem. Vše je tak, jak má být – nic víc, nic míň. Každý ví, co má dělat, a dělá to přesně, jak má. Stromy pouští listí, ptáci odlétají a další zase přilétají. Poslouchají své instinkty, které my už bohužel tolik poslouchat neumíme, a tím si život vlastně dost komplikujeme. Děláme zkrátka často víc, než bychom měli.

K životu toho skutečně tolik nepotřebujeme. Bylo tady už nesčetně článků na podobné téma, já bych je ráda uchopila z hlediska zjednodušování si běžných životních záležitostí. Řekněme, že bychom ten podzim mohli pojmout jako symbol pro generálku našeho fungování tady.

Co pro to tedy udělat? Zřejmě si začít více uvědomovat sebe samotné, každý den být pozorovatelem svého života, pokusit se oprostit od zbytečného zmatku a nastolit větší klid a harmonii. Osvojit si psychohygienické návyky, které učiní život jasnější a přehlednější. To vám přinese také více jistoty a pohody.

Myslím si, že žádný všeobecný návod neexistuje a opravdu jen každý z vás je sám odborníkem na svůj život. Dovolím si však vytyčit několik život zjednodušujících skutečností, které mohou přinést inspiraci třeba i vám. Můžeme začít například tím, co vám bere energii (protože, i když je to paradox, většina lidí na tuto otázku dokáže odpovědět daleko lépe, než kdybych se zeptala, co vám energii dává):

• závazky
• nepořádek ve věcech
• schůzky s mnoha lidmi
• absence přírody a pohybu na čerstvém vzduchu
• absence prostoru sám pro sebe
• časová neefektivita – nedůslednost…

Minimalismus v praxi

Zkusit být minimalistou v každém ohledu vašeho života může přinést skutečné uvolnění. Chtít méně, kupovat méně, zanášet sebe a svoji mysl méně. Zkuste si představit, co by vám to mohlo přinést? 

Jednoduchost přináší rovnováhu, svobodu a radost. Když začneme žít jednoduše a zažijeme zkušenosti těchto výhod, začneme si většinou klást další otázku: „Kde jinde ve svém životě mohu odstranit rozptýlení a jednoduše se soustředit na to podstatné?“ Napadá mě několik oblastí, které stojí za pozornost, a zcela jistě vás jich napadne daleko více.

• Stále více si všímám, jak mě více věcí okolo brzdí. Snažím se tedy o to, abych kupovala méně a věděla, kdy mám skutečně dost. Vnímám, jak slevové portály doslova omámily českou populaci a motivují k nákupu stále více a více věcí. Co s tím proboha budou všichni dělat, říkám si. 
  Děti mají tuny hraček a z hlediska přehlcení materialismem si přestáváme všichni vážit obyčejných věcí. Jako by to kupované mělo uspokojit naši radost ze života. Všichni víme, že to tak ale není. Koupíte si krásné auto, byt, šperky, dovolené, ale vnitřní pocit to dlouhodobě neovlivní. Myslím si, že to ale jednou pochopíme a zjistíme, že cesta ke štěstí vede trochu jinudy. Je bezva si občas koupit něco pěkného, ale vědět, kdy máme dost, znamená mít nad sebou a svým myšlením vědomou kontrolu.

• To také souvisí se závazky, které mohou být a často jsou neuvěřitelně vyčerpávající. Ať už se jedná o hypotéku, dluhy nebo pravidelné akce, ke kterým se jakkoli zavazujete. Možná usoudíte, že čím dříve se s tím vypořádáte, tím dříve budete mít klid. Udělat pro to něco už dnes může přinést větší pocit pohody. Toto úzce souvisí s uměním říkat NE. Osobně jsem se to musela naučit, když se mi narodilo dítě.
  Dříve jsem měla týden nabitý schůzkami. Mohla bych je mít stále, ale nechci (i když se jedná o mé přátele). Zredukovala jsem to na dvě týdně, které mě nevyčerpávají, a s lidmi, kteří mi za to skutečně stojí. Naučila jsem se vážit si svého času, protože tím, že mám rodinu, je pro mě čas dražší. Časových závazků má každý dost (přátelé, koníčky, společenské akce…). Pokud je to možné, uvolněte se z těch, které nejsou v souladu s vašimi nejvyššími hodnotami.

• Prokrastinace na sítích… Zajímalo by mě, co lidé dělali, když neexistoval facebook, twitter a další sociální sítě. Pravděpodobně touha být online a přispívat vzbuzuje v lidech pocit důležitosti a toho, že jsou přijímáni, na základě počtu „lajků“ k vlastním příspěvkům. Je však důležité si být vědom toho, že cítit se důležitý a naplňovat svoji důležitost je poněkud rozdíl. Umět se odpojit a trávit u těchto sítí jen nezbytnou dobu je možná i pro vás zjednodušení cesty k sobě samým.
  To samé platí pro mobilní telefony a jiná „displejová“ zařízení. Položte si otázku, zda nad těmito přístroji máte stále kontrolu, nebo už mají více kontrolu nad vámi. Stanovte si sami, kolik času jim chcete věnovat a kdy se jim chcete spíše vyhnout. Je jasné, že je často potřebujete pro práci, ale co váš volný čas – čemu byste se raději věnovali a přineslo by vám to větší užitek?

• Vědomě se snažím vyhýbat drbům a bavit se raději o lidech, se kterými v tu chvíli skutečně fyzicky jsem. Je to pocitově opravdu příjemnější. Lidé se o druhých baví rádi často z toho důvodu, aby i sami sobě jakkoli dokázali, že jsou v něčem lepší. Jsou ale lepší a radostnější způsoby, jak si zvýšit sebevědomí, než na úkor někoho jiného. Takové, které přinesou radost vám, ale i ty, kdy přinesete radost druhému.

• Úklid je nekonečný proces. Když jsem byla sama, tolik jsem to řešit nemusela, s rodinou je to skutečně jiné. Abych se z toho nezbláznila, začala jsem aplikovat metodu „clean‑as‑you‑go“. Angličtina má pro tento proces lepší vyjádření; tedy uklízet po sobě hned, když to jde, a vytvořit si z toho návyk. Například: dopiju kafe a šup s hrnkem do myčky. Když se převlékám do jiného oblečení, hned to sundané umístím do skříně a nenechávám ho kolem. 
  Naučit to zbytek rodiny může chvíli trvat, ale vyplatí se do toho svůj čas investovat, abyste nemuseli svojí energií plýtvat. Jde o to, že věnujete minutku času něčemu, čemu byste poté věnovali času daleko více. Šetříte tak svoji energii.

• Snažím se chovat tak, abych nemusela spěchat. Spěch je stres, který našemu organismu rozhodně neprospívá. Raději vše plánuji tak, abych měla dostatečnou časovou rezervu. A ještě mi to, přiznám se, moc nejde. Pracuji však na tom a cítím se o mnoho lépe.

Cesta ke zjednodušení

Problémem může být, když lidé tráví svůj život činnostmi, které nevycházejí z jejich vnitřního dobrého pocitu. Možná jste také vyrůstali v prostředí, kde hodně pracovat znamenalo zvýšit svoji hodnotu. Je na vás rozpoznat, zda vaše činnosti vznikají spíše z mělo by se, nebo z vnitřně chci. Mezi těmito činnostmi je totiž velký rozdíl, děláte je také s rozdílným přístupem a investujete do nich jiné druhy energie. První druh vás spíše vysiluje, zatímco druhý vás nabíjí, protože vychází z vašich skutečných hodnot a vnitřních pohnutek.

Jako lidé jsme často rozptylováni okolním světem (emocemi ostatních, hlukem, pracovními povinnostmi, vlastní rodinou, přáteli…), a pokud je naše pozornost strhávána příliš často, nezbývá nám tolik prostoru, který bychom mohli věnovat sami sobě a svým skutečným chtěním vycházejícím z našeho nitra. Výzvou pro nás všechny je nenechat se tolik rozptylovat a být si vědomi, kam svoji pozornost zaměříme.

Vaše pravidla pro jednodušší život se mohou měnit s ohledem na životní situaci. Na základě zkušeností s klienty vnímám, že největší radost přichází, když poznáme, kdo skutečně jsme a co vnitřně chceme.

Zamyšlení nad tím, kolik činností přes den děláte a jak moc jsou pro vás efektivní, může přinést zvýšení energie a lepší pocit. Také více času, který můžete věnovat sobě – v klidu si sednout a vypít si čaj nebo se jen tak projít venku. Vytvoření si několika pravidel, která udrží váš život jednoduchý, přispívá také k tomu, že tolik nemusíte přemýšlet o běžných záležitostech, protože máte jednoduchý systém, jak se s nimi vypořádat. Vaše pravidla pro jednodušší život se mohou měnit s ohledem na životní situaci. 

Na základě zkušeností s klienty vnímám, že největší radost přichází, když poznáme, kdo skutečně jsme a co vnitřně chceme. Oprostit se od vnitřního chaosu a nastolit pořádek, uklidit si v sobě a mít přehled o sobě samém. Lépe pak nasloucháme vlastním potřebám a jsme přirozeně šťastnější.

Na závěr mám ještě jeden příklad: Moje kamarádka nerada vaří, ale ví, že rodina něco jíst musí, takže si potřebovala nastavit určitý systém, který jí práci v kuchyni zpříjemní. Zjistila, že ji zatěžuje přemýšlet, co uvaří. Začala si psát každý pátek před nákupem malý seznam, co by chtěla v týdnu uvařit, a podle toho také nakoupila. Rodině sdělila, že čtvrtek je pro ni odpočinkový den, kdy bude k večeři jen obložený talíř. Funguje jí to – protože se nad tím zamyslela a zaměřila na to svoji pozornost. Utíkala jí energie pod prsty a chtěla s tím něco udělat. Pro vás to může být směšné, pro ni je to úspěch.

Co děláte vy pro to, aby byl váš život lehčí a jednodušší? Co je pro vás výzva, kterou byste chtěli zvládnout, protože víte, že vám to zpříjemní celkové fungování v běžném dni? Jaká oblast by si to zasloužila a zvýšila by se tím i vaše energie?