Lžete, paní redaktorko. Všechno jsou to jen lži a výmysly. Zhruba těmito slovy reagoval opakovaně bývalý pražský primátor Pavel Bém na otázky Daniely Drtinové v rozhovoru na webu Aktuálně.cz.

Lže, už zase lže, pořád jen lže, opakoval před týdnem dokola ministr Andrej Babiš v pořadu Otázky Václava Moravce. Říkal to téměř na všechno, co vyslovil jeho oponent Miroslav Kalousek.

Můžete aspoň chvilku přestat… mumlat? vyzval ho během pořadu rezignovaně moderátor. A můžete se vy přestat smát? napomenul Kalouska. Ten ale za smíchem skrýval silné emoce – prozrazovala je klepající se ruka i nezvyklý tón hlasu.

Obvinění ze lži je pro lidskou psychiku stavem vážného ohrožení a vyvolává přirozené, předvídatelné reakce.

Označovat svého odpůrce vytrvale za lháře je nejprimitivnější způsob jeho diskvalifikace. Není to snaha o získání nebo udržení pozice racionální argumentací nebo výmluvností. Je to líný, nepoctivý způsob komunikace.

Věřím, že Bém i Babiš vyslovená tvrzení skutečně vnímají jako nepravdy. Koneckonců, jak může druhý o našem počínání a naší motivaci říci něco dokonale pravdivého? Když se někdo vyjádří nepřesně nebo vysloví mylnou domněnku, není to přeci lež, ale omyl. Ten je možné vyvrátit. Politici ani diváci bohužel mezi lží a omylem nerozlišují.

Když někdo v každém nepřesném výroku vnímá zlý úmysl, je to příznak značně rozhašené psychiky. Kdo ze svého přesvědčení, že druhý záměrně lže, vytvoří základ argumentace, mění se v odsouzeníhodného manipulátora.

Obvinění ze lži je pro lidskou psychiku stavem vážného ohrožení a vyvolává přirozené, předvídatelné změny v úsudku a chování. I když jsme na podobnou možnost připraveni, změní to naši schopnost reagovat rozumně:

• Když na tuto hru přistoupíme, komunikace se stane exhibicí dvou psychopatických osobností.
  
• Když na výzvu nepřistoupíme, uděláme dobře, ale odcházíme přesto v rozpacích, pošpiněni.

Politici zjistili, že největší komunikační prasárna funguje a prochází. Učí se to jeden od druhého. K použití této hrubé taktiky manipulátor potřebuje diváky. Když vám někdo bude na vaše argumenty mezi čtyřma očima opakovat “lžeš, jsi lhář”, můžete pokrčit rameny a jít pryč. Když vám to udělá před publikem, je to jiné. Zvlášť když publikum mlčí.

Jak by měl podle vás člověk správně zareagovat, když je místo odpovědi na věcnou otázku přímočaře obviněn ze lži?