Život je dřina. Neustálý koloběh dělání chyb, poučování se z nich, dělání dalších chyb, další poučení – a to jste ti šťastnější, pokud se dokážete poučit. Někdy je to jen neustálý koloběh dělání těch samých chyb. Pořád dokola. Nevíte proč. Přečetli jste mnoho knih o tom, jak být konečně šťastní. A nic. Nebo něco, ale jen na chvilku.

Pak další chyba. Další smutek. Další špatné myšlenky. Další bušení srdce. Další facka, kterou jste někomu dali, nebo on vám. A můžete si stokrát říkat, že už to nikdy neuděláte. Protože…? Mám přece silnou vůli! Můžu se přece rozhodnout už to neudělat. Ale jo, chvilku to jde.

Jedna z nejčastějších otázek, které na terapiích od svých klientů dostávám, je: „Proč se mi pořád v hlavě objevuje tahle myšlenka? Proč na to nedokážu přestat myslet? Vůbec to nemůžu dostat z hlavy!“ A tak dále, v mnoha variantách a podobách. Chodí za mnou lidé, kteří jsou vystrašení kvůli různým knihám a článkům a diskusím se svými kamarádkami a kamarády o tom, že svět tvoří naše myšlenky, že jste vaše myšlenky.

Jen si představte, kdyby vesmír neustále reagoval na vaše myšlenky a vlastně na myšlenky skoro sedmi miliard lidí, jak by ten svět asi vypadal? Myslím, že bychom žili v živoucím pekle reálně naplněné teorie chaosu. Všechno by na všechno mělo vliv a nic by neexistovalo déle než pár milisekund (a i to by asi byla dlouhá doba).

Na každou myšlenku můžete použít „antimyšlenku“, která je taky vaše.

Nejste vaše myšlenky. Jste o mnoho víc. O mnoho. Veškeré vaše myšlení je založené na vašich zážitcích a zkušenostech, taky trochu na genetice, ale to, co jste, jste díky tomu, co jste prožili, jak jste to vyhodnotili, co s tím děláte a jak o tom přemýšlíte. A to se dá změnit. Možná to chce trochu úsilí a i té vůle, ale pokud něco nechcete, dá se to změnit.

Vaše minulé zážitky a zkušenosti nikdy nepřepíšete, ty jsou ve vašem mozku a vašem těle napořád. Ale můžete se naučit pocity z nich plynoucí, včetně tělesných reakcí a vašeho chování, odnaučit. Nebo spíš „přeučit“. Mozek je fascinující nástroj na neustálé učení se. Na každou vaši myšlenku můžete použít „antimyšlenku“, která je taky vaše.

Bludný kruh

Jedním z nejúčinnějších nástrojů pro terapii je poučení klienta o tzv. bludném kruhu, ve kterém dokážeme všichni žít a někdy se ho zuby nehty držet. Na naše myšlení má samozřejmě vliv prostředí, ve kterém žijeme, to je naprosto jasné každému, na kterého někdy vlítnul vytočený šéf a seřval ho jak malého kluka (či ji jako malou holku).

Mnoho z nás v tomto bodě zůstane a bude doma při večeři svým partnerům horlivě vykládat, jak tahle „mrcha“ vlastně může za to, že mi je teď blbě a že se cítím pod psa.

Jenže kvalitu mého prožívání vyvolá právě moje myšlenka, složená z mých zkušeností a z toho, co mi moji rodičové kdysi v dětství předali, co si o tom vlastně mám myslet. Do té doby veškeré spouštěče jedou na neutrál. To, co to ve vás způsobí, tu „kvalitu“ či „nekvalitu“, vyvolá vaše myšlení o dané situaci.

To potom má vliv na chemii vašeho těla ve formě emocí a následné tělesné reakce: jestli se mi u toho roztřese hlas, ruce nebo kolena, rozbuší srdce, vyschne v krku a tak dále a tak podobně. Každý to známe.

No a to všechno má ve výsledku za následek naše chování. Někdy útočné: něco po někom hodíme nebo zařveme, někdy vyhýbavé, že raději zmlkneme, ačkoli bychom na něj nejraději zařvali. Někdy utečeme, reálně pryč z místnosti, nebo raději zvolíme pasivní chování a všechno tomu šéfíkovi odkývneme.

Hledejte důkazy. Reálné důkazy toho, co jste, ne jen toho, co si myslíte, že jste.

A pak je nám samotným ze sebe smutno – zase. No protože jsme se zase chovali pasivně či cholericky, a to v nás bohužel ukotvilo naše myšlení, protože přece máme znovu a zase důkaz, že tohle děláme a že takhle jednáme. To je přece jasný. To jsem přece já. To se musí stát zrovna mně.

Celé kouzlo je v přerušení tohoto bludného kruhu myšlenek, emocí, tělesné reakce a chování. Nejsnadněji se pracuje s myšlenkami a chováním. Na to máme daleko zásadnější vliv. Horší je to s emocemi a tělesnými reakcemi. Ale i tam něco funguje. Relaxace, psychohygiena, cvičení. Však to znáte.

Přemýšlet o tom, jak myslím

Jakmile se vám v hlavě začnou honit myšlenky, že tohle se může stát jenom vám, zkuste si položit otázku:

• Jak to víte?
• Děje se to opravdu „jenom“ vám?
• A děje se vám to opravdu „pořád“?
• Nebo se vám někdy stane něco dobrého, uděláte někdy něco dobře?

Potom můžete pokračovat s dalšími otázkami.

• Co chcete posilovat? To, co vám nejde?
• Nebo se podívat na to, co se vám někdy povedlo?
• A ještě lépe: „Proč dokážu dělat a udělat i dobré věci?“
• Proč? Kde se to ve mně vzalo?

Hledejte důkazy. Reálné důkazy toho, co jste, ne jen toho, co si myslíte, že jste. Ano, je to zkratka. Možná se vám teď honí hlavou to je všechno hezký, co tady ten pán povídá, ale jak to mám kruci udělat. I když jsem to stokrát zkusila, stejně pořád dělám ty samé chyby.

Tak zkuste změnit chování. Protože všechny již vyjmenované složky bludného kruhu (myšlení, emoce, tělesné reakce a chování) mají na sebe neustálý vliv. Změňte jedno, a zákonitě změníte to ostatní.

Ano, je to zkratka. Někdy budete muset hodně dlouho přemýšlet o svém myšlení. Jak a proč vlastně takto přemýšlíte (říká se tomu metakognice – přemýšlení o myšlení), ale garantuji vám, že to stojí za to.

Kognitivně‑behaviorální terapie používá krásný termín „loupání cibule“. Někdy stačí sloupnout nejprve něco malého, první slupku, která zdánlivě nemusí mít na vaše hlubší problémy takový vliv, ale pod ní se skrývá další, a pak ještě a ještě, až můžete dojít k tomu zásadnímu, kořenové příčině toho, co a proč se mi to vlastně děje.

Stačí jen začít myslet o tom, jak myslím.