Filosof Robert Nozick si v 70. letech vymyslel fiktivní „stroj na zážitky“, kterým tak trochu předběhl Matrix:
„Představte si, že by existoval stroj na zážitky, který by vám poskytl jakoukoli žádoucí zkušenost. Ti nejlepší neuropsychologové by stimulovali váš mozek tak, že byste byli přesvědčeni, že píšete geniální román, potkáváte skvělé přátele nebo čtete strhující knihu. Celou tu dobu byste ovšem pluli v nádrži s elektrodami připojenými do mozku. Nechali byste se k tomuto stroji připojit na celý život? Pochopitelně, pokud byste byli připojeni, neměli byste ani tušení, že vaše zážitky nejsou skutečné…“
Myslím, že existují dva druhy zážitků: když ochutnávám víno nebo poslouchám hudbu, je mi celkem jedno, jestli jsou skutečné, anebo jestli „neuropsychologové stimulují můj mozek elektrodami“.
Ale když mám radost z uběhlých pěti kilometrů, nebo z úspěchu v práci, nebo z obrázku, který malovala moje dcera, potom to, že jde o „skutečnost“ a ne „iluzi“, je vlastně na té radosti nejdůležitější…
„Zážitkový stroj“ se stal inspirací pro velmi provokativní test, který sestavili psychologové z Oxfordské univerzity. Najdete v něm spoustu znepokojivých otázek typu: „Fred je vášnivý pozorovatel vlaků. Nikdy v životě nedosáhl žádného úspěchu. Nemá rodinu ani přátele. Žije sám u železniční trati. Ale sledování vlaků mu přináší velké uspokojení. Je jeho život hodnotný?“
Anebo: „Mabel je stará dáma, která nedělá nic jiného, než že se dívá z okna na moře. Je její život hodnotný? A co když se na to moře dívá jenom v televizi? Změní se v tom případě něco?“
Mé další postřehy na téma šťastnějšího života najdete na mém Šťastném blogu.
