Všimli jste si, že nadcházejícím událostem připisujeme mnohem větší dopad na náš pocit štěstí, než jim přísluší?
Moje dcera Rozárka si k narozeninám přála modelínu se soupravou speciálních vykrajovátek, umožňujících vyrábět modelínové cukroví, modelínové muffiny, nazdobené modelínové dorty atd. Měla pocit, že vlastnictví modelíny s vykrajovátky způsobí zásadní zlom v jejím životě, a že od chvíle, kdy ji dostane, zasvětí veškerý svůj volný čas tvorbě modelínových cukrovinek.
No, dopadlo to trochu jinak. Už druhý den dopoledne po narozeninové oslavě se některé součástky vykrajovátek válely pozapomenuté v kuchyni pod stolem a poztrácené kousky modelíny se nám lepily na podrážky. Po týdnu pak zůstaly plány na modelínovou cukrářskou kariéru zcela zapomenuty.
Upřímně: tak trochu jsem předem tušila, že to tak dopadne. (Stejně jako to dopadlo s „nehtovým studiem“, strojem na navlékání korálků nebo koupelnou pro poníky.) Přesto jsem se snažila neříkat nic ve smyslu „já jsem ti to říkala“.
Psychologové tomu říkají „afektivní prognostická chyba“ a nejzajímavější je na ní asi to, že je nám souzeno dělat ji znovu a znovu, celý život.
Moc dobře totiž vím, že sama neustále dělám tutéž chybu: představuju si, že budu šťastnější, když… vyměním závěsy na oknech, dostanu dítě na osmileté gymnázium, budu mít vánoční dárky nakoupené dřív než 23. prosince nebo když se nám podaří převést družstevní byt do osobního vlastnictví.
Mohlo by vás zajímat
Prameny naděje
Který ze tří zdrojů naděje je vám nejbližší? S psycholožkou Alenou Slezáčkovou o tom, jak …
Přečíst článekStejně často se (také zcela mylně) domnívám, že můj život bude o něco nešťastnější, když… Betynka dostane dvojku z matematiky, moje oblíbená strana prohraje volby nebo když letos zase nestihnu umýt okna.
Psychologové tomu říkají „afektivní prognostická chyba“ a nejzajímavější je na ní asi to, že je nám souzeno dělat jit znovu a znovu, celý život. Z jakéhosi důvodu prostě neumíme správně odhadnout, jak se budeme v budoucnosti cítit, a nadcházejícím událostem připisujeme mnohem větší dopad na náš pocit štěstí, než jim přísluší.
Během prezidentských voleb v USA v roce 2008 psychologové sledovali rozsáhlou skupinu voličů. Ptali se jich, jak se budou cítit týden po volbách v případě, že vyhraje Barack Obama. Voliči jeho protivníka Johna McCaina odhadovali, že budou dost nešťastní.
A hádejte, jak se cítili týden po volbách? Bylo jim to víceméně jedno.
Mé další postřehy na téma šťastnějšího života najdete na mém Šťastném blogu.
