Je pro vás psaní obtížné, hledáte dlouho ta správná slova, často přepisujete? Co to vypovídá o vaší schopnosti být v životě šťastní?

Když jsme s mým mužem kdysi hledali byt, jásala jsem nad každým druhým (možná nad každým jedenapůltým), na který jsme se byli podívat. Jeden mě okouzlil parketovou podlahou, další úchvatnou vyhlídkou na rozlehlé Olšanské hřbitovy a třetí zase tím, že bych mohla domů chodit oknem, umístěným těsně nad úrovní chodníku. Ignorovala jsem přitom očividné nedostatky jako plíseň, šesté patro bez výtahu (měli jsme dítě v kočárku) nebo fakt, že do okna těsně nad úrovní chodníku by nám nejspíš čůrali všichni kolemjdoucí psi.

Můj muž reagoval přesně naopak. I když se mu byt líbil, chtěl vidět ještě spoustu dalších, aby měl jistotu, že vybereme ten nejlepší.

Maximalista se nikdy nezbaví pochybnosti, že kdyby hledal ještě o chvíli déle, mohl by dopadnout líp.

Podle psychologa Barryho Schwartze a jeho studie Maximizing versus Satisficing: Happiness Is a Matter of Choice jsem typický „satisficer“ – člověk ochotný se spokojit s první možností, která mu připadá dost dobrá. Pro nákup nemovitostí to není zrovna ideální povahová výbava, ovšem v každodenním životě jsou prý „satisficeři“ o dost spokojenější než jejich protipól –  maximalisté, kteří si nedají pokoj, dokud neprozkoumají všechny dostupné možnosti a nezvolí tu nejlepší.

„Maximalista se nikdy nezbaví pochybnosti, že kdyby hledal ještě o chvíli déle, mohl by dopadnout líp. Stále ho nahlodává potencionální lítost nad svou volbou, protože si neklade otázku: Vybral jsem si dobře? nýbrž Vybral jsem si nejlíp?“

Chcete vědět, jak jste na tom? Barry Schwartz navrhuje několik otázek, které vám pomohou zařadit se na škále mezi „satisficery“ a „maximizery“:

• Ať si vyberu cokoli, vždycky se zajímám i o to, jak by dopadly ostatní alternativy.
• Když se dívám na televizi a sleduji jeden určitý program, často přitom přepínám na ostatní kanály.
• Při poslechu rádia stále přelaďuji stanice, ačkoliv jsem celkem spokojený(á) s tím, co právě poslouchám.
• I když si vyberu dobře, jsem velmi zklamaný(á), když zjistím, že jsem si mohl(a) vybrat ještě líp.
• Vztahy jsou jako oblečení – člověk musí dlouho hledat a zkoušet, než najde to pravé.
• I když jsem v práci spokojený(á), pořád se rozhlížím po nových příležitostech.
• Miluju žebříčky nejlepších filmů, nejlepších zpěváků nebo nejlepších knih.
• Často si představuju, že žiju úplně jinde a jinak.
• Koupit dárek pro kamaráda je pro mě utrpení.
• Půjčit si DVD z půjčovny je ještě větší utrpení. Dlouho mi trvá, než najdu to pravé.
• Psaní je pro mě velmi obtížné, i když jde třeba jen o dopis kamarádovi. Dlouho hledám ta správná slova, často přepisuju.
• Nikdy se nespokojím s druhou nejlepší možností.

Mé další postřehy na téma šťastnějšího života najdete na mém Šťastném blogu.