Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Vždycky je někde večírek

Propásla jsem možná nejúžasnější večírek mého života a vlastně mi to vůbec nevadí.

Ze seriálu: Šťastná Bára

Barbora Šťastná

Barbora Šťastná

9. 8. 2013

Čistíte si zuby a chystáte se do postele, když vtom z Facebooku nebo Instagramu zjistíte, že vaši kamarádi právě někde jinde prožívají něco úžasného, a propadnete úzkosti, že u toho nejste. Ujíždí mi vlak, přicházím o něco, prosedím svůj život na gauči, zpanikaříte. Říká se tomu FOMO – Fear of Missing Out.

V úterý ve dvě ráno jsem seděla s šesti kamarádkami v ušmudlaném žižkovském baru, kam jsme se před chvílí přesunuly ze zahradní restaurace opodál, a chtělo se mi spát. Zívání jsem se vlastně už ani moc nesnažila zamaskovat.

Stejně za chvíli půjdou všichni domů, říkala jsem si. A když se u našeho stolu začala probírat dobrodružství Ivety Bartošové, rozhodla jsem se, že večírek je definitivně za zenitem.

Zaplatila jsem a dřív, než mě někdo stihl přemlouvat, ať ještě zůstanu, vytratila jsem se domů. Měla jsem to jen pár kroků přes ulici. Za chvíli už jsem usínala pod otevřeným oknem, za kterým šuměl déšť, a bylo mi krásně.

Zábava až do rána

Bylo mi krásně i druhý den dopoledne, kocovina jen docela mírná. Dokud mi nezačaly chodit zprávy od všech ostatních, které zůstaly na večírku až do konce. Přesněji, do rána.

Zatímco jsem poslouchala déšť a propadala se do spánku, propásla jsem jeden z těch památných večírků, na které se bude vzpomínat ještě po letech.

Z e-mailů jsem se postupně dozvěděla, že…

  • „Obzvlášť milá obsluha nás až do půl sedmé ráno nalévala nějakým podivným drinkem s názvem čert a přitom nám pořád říkala, jaká jsme vzácná návštěva.“
  • „Probíhala úžasná hudební produkce a sympatický barman s mladým kamarádem se předháněli v obdivu, jak jsme skvělé, posloucháme výbornou hudbu, jak je neuvěřitelný, že k nim dorazila parta tak sympatickejch holek, navíc tak krásnejch atd. Fakt nepřeháním!“
  • „Dlouho nepamatuju, že by nám chlápci kupovali panáky a k tomu říkali, jak jsme krásný, chytrý a jakej máme hudební vkus.“
  • „V závěru jsme ještě probraly všechna důležitá životní témata na chodníku a v 6:45 jsem byla doma.“

Zkrátka, ukázalo se, že ve chvíli, kdy jsem odešla, teprve to celé doopravdy začalo. Zatímco jsem poslouchala déšť a propadala se do spánku, propásla jsem jeden z těch památných večírků, na které se bude vzpomínat ještě po letech. Hlavně jsem jim záviděla ten nezřízený obdiv mladých barmanů. Zkusila jsem si rvát vlasy, ale s těmi krátkými, co mám, to moc dobře nejde.

Nepropásněte svoje zážitky

Celá léta jsem zívala a pospávala na nejrůznějších nudných večírcích až do smutného konce s židlemi obrácenými nohama nahoru, protože jsem měla strach, že o něco přijdu. Že když odejdu dřív, určitě potom vypukne ta pravá zábava a budou se dít úžasné věci. Zrodí se legendární historky. Skoro nikdy se to nestalo, ale stejně jsem si pořád říkala, co kdyby.

I když jsme si právě ugrilovali vlastnoručně nachytané pstruhy, někdo z našich známých v tu chvíli pravděpodobně taky něco griluje, někde tančí, někam cestuje, něco oslavuje.

Právě před pár dny jsem se někde dočetla, že v éře sociálních sítí se tomuhle strachu, že něco propásnete, říká FOMO (Fear of Missing Out – strach ze zmeškání). Čistíte si zuby a chystáte se do postele, když vtom z Facebooku nebo Instagramu zjistíte, že vaši kamarádi právě někde jinde prožívají něco úžasného, a propadnete úzkosti z toho, že u toho nejste. Ujíždí mi vlak, přicházím o něco, prosedím svůj život na gauči, zpanikaříte.

Problém je v tom, že FOMO nás dostihne kdekoli. I když jsme právě vystoupili na nejvyšší horu Albánie, domalovali obraz nebo si ugrilovali vlastnoručně nachytané pstruhy, někdo z našich známých v tu chvíli pravděpodobně taky něco griluje, někde tančí, někam cestuje, něco oslavuje, kolauduje svůj nový příbytek a možná zažívá něco ještě úžasnějšího než my.

FOMO je zkrátka všude. Ať děláme cokoli, vždycky přitom zmeškáme něco jiného. To jen Facebook v nás vzbuzuje pocit, že můžeme být na více místech najednou, a podsouvá nám, že máme být jinde, než kde právě jsme.

Já jsem sice propásla flirtování s barmany rozdávajícími drinky zdarma, ale když na to tak vzpomínám, to usínání pod otevřeným oknem za šumění deště… to byla krása.

Diskuse 0