Většina z nás neumí hledět druhým přirozeně do očí. Přitom by nám tato dovednost mohla velmi usnadnit a obohatit život.

Když si v kavárně objednávám zelený čaj, obvykle přitom bloudím očima v nápojovém lístku. Když mi prodavač v zelenině vrací drobné, těkám pohledem po pultu mezi námi. A když mi kolegyně v práci něco vypráví, oči mi neustále sklouzávají k obrazovce mého počítače (jako by se na ní odehrávalo něco zajímavějšího).

Ne, nejsem patologicky stydlivá. Jenom se na ty drobné každodenní interakce často nesoustředím natolik, abych sebrala energii potřebnou k očnímu kontaktu.

Energii – a odvahu. Myslím, že k opravdovému podívání z očí do očí je jí malý kousek někdy potřeba. „Oční kontakt je mocná věc. Proto se ho lidé bojí. Vyvolává emoce, vytváří elektrizující napětí,“ říká Michael Ellsberg, který o koukání z očí do očí napsal celou knihu (Síla očního kontaktu).

„Většina lidí je z něj nesvá a vyhýbá se mu, anebo se vám dívá do očí nervózně.“ Nicméně ideální není ani upřené zírání vzbuzující dojem, že jste si právě přečetli článek o významu očního kontaktu.

Tady je pár tipů na udržování očního kontaktu během rozhovoru:

• Nesoustřeďte se na zírání, ale na naslouchání. Přirozený oční kontakt by se pak měl dostavit sám.
• Pokud se stydíte, nedívejte se přímo do oka, ale na obočí nebo na kořen nosu.
• Dobrým trikem také je snažit se na začátku rozhovoru zaznamenat barvu očí toho, s kým právě mluvíte.
• Při konverzaci by měl oční kontakt udržovat především ten, kdo momentálně naslouchá (naslouchající by se měl dívat do očí asi 75 % času, zatímco hovořící jen asi 40 %).
• Soustřeďte se jen na jedno oko. Při přeskakování z jednoho oka na druhé budete vypadat nejistě nebo nesoustředěně. (Prezident Kennedy prý nicméně střídavé hledění do jednoho a do druhého oka používal jako způsob, jak dát najevo, že se zajímá o pocity toho, s kým právě hovoří.)
• Neuhýbejte pohledem pokaždé hned, když něco jiného připoutá vaši pozornost. Působí to dojmem, že cokoli je pro vás zajímavější než váš společník.
• Zatímco o žen je delší oční kontakt během rozhovoru známkou důvěry, u mužů může znamenat agresivitu nebo pokus o dominanci nad svým protějškem.

Ellsberg doporučuje trénovat si oční kontakt na servírkách, prodavačích a dalších lidech, kteří ho mají víceméně v popisu práce. Já dodávám, že dobrými tréninkovými objekty, které vás neznervózní, jsou taky zvířata a malé děti.

Jeho originálním vynálezem jsou také „koukací večírky“, spočívající v tom, že skupina seznámení chtivých nezadaných lidí se rozdělí do dvojic a dvě minuty si navzájem upřeně hledí do očí. Pak se dvojice promíchají a následuje další dvouminutové dívání.

Po celkem pětačtyřiceti minutách koukací seance začne normální večírek s drinky a konverzací. Michael Ellsberg tvrdí, že předchozí hledění do očí pomůže odbourat ostych a usnadní přeskakování jisker mezi účastníky.

Mé další postřehy na téma šťastnějšího života najdete na mém Šťastném blogu.