Příšerně trapné momenty nám nakonec dělají radost. Když o nich můžeme vyprávět.

Stydět se je tajná radost. Na tuhle větu jsem narazila ve fejetonu psycholožky Susan Heitlerové a nejdřív mi to připadalo nějaké divné. Jak, radost? Stydět se je příšerné!

Stydění se je ten pocit, při kterém byste nejradši zalezli pod koberec a zůstali tam, dokud všichni neodejdou a nepadne tma, abyste se mohli nikým neviděni odplížit pryč.

Susan Heitlerová ovšem měla na mysli takové ty momenty příjemného stydění. Když vás paní učitelka nechá před celou třídou číst vaši slohovku nebo když vám kurýr přinese do práce kytku a celá kancelář se vyptává, od koho to je.

To ale nic nemění na tom, že většina stydících okamžiků pro mě nemá s radostí vůbec nic společného. Alespoň v tu chvíli ne. Někdy to trvá i několik měsíců nebo let, než touha zalézt pod koberec definitivně opadne.

Mohlo by vás zajímat

Mozek v opravně

Žijete až příliš ve své hlavě? Ovládají vás často emoce? Přečtěte si, jak sjednotit rozpojenou …

Přečíst článek

Ale potom přijde ta úlevná, osvobozující chvíle, kdy se z trapného momentu stane zábavná historka. Můžu ji vyprávět pro pobavení ostatních i svoje vlastní – a tím vlastně nad trapasem jaksi dodatečně zvítězit. Udělat z něj součást svého osobního příběhu.

Tak například dnes už ráda vyprávím o tom, jak

• jsem ve třetí třídě měla tak sešlapané bačkory, že mi neustále padaly z nohou, a moji spolužáci je během vyučovací hodiny pod lavicemi dokopali až před tabuli, kde je zahlédla paní učitelka a vystavila je tam jako odstrašující příklad školní obuvi.
• jsem ve čtvrťáku na gymplu měla před celou třídou dělat stojku do kotoulu, abych nedostala trojku z tělocviku na vysvědčení, a tu stojku jsem neudělala a trojku jsem dostala.
• moje dcera Rozárka byla uprostřed týdne vykázána ze školky, protože měla vši.
• jsem v prváku na vysoké byla tak opilá, že jsem cestou na kolej vypadla z autobusu.
• jsem se do tanečních jako jediná zapsala bez stálého partnera a každé „pánové, zadejte se“ pro mě bylo jako moment před popravou.
• mě ten sympatický pán v tramvaji pustil sednout, protože si myslel, že jsem těhotná, a já jsem nebyla.

Trapné momenty jsou nakonec vždycky zábavné. Ale někdy to trvá zatraceně dlouho. Který trapas z vaší dílny už dospěl do stadia, že se o něj dokážete podělit?

Mé další postřehy na téma šťastnějšího života najdete na mém Šťastném blogu.