Stále častěji slyšíme, čteme (a píšeme) o síle přítomného okamžiku, o takřka zázračné schopnosti být tady a teď. Povědomí o všímavosti, anglicky mindfulness, se v poslední době začíná opravdu nebývale rozšiřovat. Málokdo ale ví, jak tuto schopnost prakticky rozvíjet. Pojďme se to naučit.
Není to nic obtížného. Nepotřebujeme k tomu speciální podmínky, asistenci dalších osob či dokonce zasvěcení od tibetského lámy či indického guru. Potřebujeme ovšem odhodlání, výdrž, trpělivost. A hlavně udělat si ve svém životě čas. To je pro mnoho z nás ten největší problém.
Mysl jako pokoj plný nábytku
Jsme tak zaneprázdnění! Tolik veledůležitých věcí musíme udělat, s tolika lidmi se potkat a tolik seminářů navštívit… Nezřídka absolvujeme raději ten víkendový seminář, kde se „pročistíme, odblokujeme“, než abychom si vytvořili prostor pro pravidelnou, trpělivou vnitřní práci. Ovšem často právě ta přináší příslovečné růže.
Uvedeme si proto jednoduché praktické cvičení, jak lze nejen rozvíjet čistou pozornost, ale pomůže nám i při nepříjemných psychických stavech typu úzkostí, hněvu, nervozity. Stejně tak v případě, že jsme příliš „v hlavě“, v konceptech, ve špatném kontaktu se svým tělem. Což je stav mnoha z nás.
Naše mysl je přeplněná jako pokoj plný nábytku, kam ani pořádně neproniká sluneční světlo. Neklidná jako neposedná opice, která skáče z větve na větev – plány, představy, vzpomínky, trápení, očekávání, neustálý vnitřní dialog, emoční vlny, žádosti, vnější vjemy, obrazy, zvuky.
Jak si správně sednout
Můžeme na chvíli ten kolotoč pozastavit. Sednout si. Není důležité, zda na zem se zkříženýma nohama nebo na židli. Důležité je, aby naše pozice byla vyvážená a páteř přirozeně vzpřímená. Je možné i ležet, pokud to zvládneme bez usínání.
Na židli se neopíráme, maximálně v oblasti beder. Při sezení na zemi použijeme dostatečně velkou podložku, polštář nebo bobek – tak, aby se pánev vyvýšila, abychom se cítili stabilně a pohodlně.
Pokud naše kolena nejsou uvyklá pozici na zemi a jsou ve vzduchu, je vhodné podložit je polštáři. Dobrou variantou je použít klekačku. Ruce položíme jednu do druhé nebo je necháme volně na kolenou.
Uvědomíme si nejprve celou naši sedící (ležící) pozici, tu hromadu hmoty, která nás nese životem. Můžeme k ní pocítit jemný vděk.
Od paty k hlavě
Můžeme zavřít oči a udělat několik hlubokých nádechů a výdechů, jakoby s každým výdechem odcházelo napětí, stres. Většina z nás je příliš v hlavě – v konceptech, představách, myšlenkách, v náladách z nich pramenících. Proto je dobré začít u těla, spojit se s ním.
Uvědomíme si nejprve celou naši sedící (ležící) pozici, tu hromadu hmoty, která nás nese životem. Můžeme k ní pocítit jemný vděk. Zaměříme pozornost na nohy – jestli někde necítíme napětí, cokoli nepříjemného. Pokud ano, tak s výdechem uvolníme, popřípadě změníme pozici.
Takto pokračujme přes pas, bedra, záda, břicho a hrudník nahoru. Ramena, trapézy – na ty zvláště pozor, často je máme nevědomky nahoře v obranné pozici, naložené starostmi. U každé části setrváme podle potřeby několik sekund či minut, dokud necítíme, že je bez napětí.
Ruce také – spočívají naprosto volně. Krk, hlava – hlavně svaly kolem úst, kolem očí, zase často nevědomě zaťaté, povolíme. Celé tělo by mělo být přirozeně uvolněné, s páteří vzpřímenou. Dýcháme volně.
Objeví se různé typy procesů, které budou čistou pozornost narušovat: myšlenky, komentáře, fantazie. Pokusíme se uvědomit si je co nejdříve, bez zlosti či jakékoli tendence s nimi bojovat, řešit je, hodnotit.
Doteky
Přesuneme pozornost do místa, kde se naše nárty či chodidla dotýkají země. Vnímáme vjem, který je zde přítomen. Jen to, nic víc, žádné představy, komentáře, hodnocení, snažíme se jen čistě vnímat to, jak cítíme dotyk nohy se zemí. Jak snadné se to může zdát! Po několika minutách přesuneme pozornost na dotek sedacích svalů s podložkou, zase s plnou a čistou pozorností.
Dříve či později se objeví různé typy procesů, které budou čistou pozornost narušovat: myšlenky, komentáře, fantazie. Pokusíme se uvědomit si je co nejdříve, bez zlosti či jakékoli tendence s nimi bojovat, řešit je, hodnotit. Pouze je čistě zaznamenat a vrátit se k vnímání vjemu či vjemů dotyku. Na první pohled nudná činnost, ale pokud se soustředění zostří a zpevní, kolik toho můžeme objevit!
Pak přesuneme pozornost k doteku rukou a poté ještě k doteku rtů, vždy několik minut, stejným způsobem jemně a trpělivě vnímáme danou oblast. Můžeme vidět velice zajímavé věci. Třeba to, jak je těžké, skoro nemožné, udržet naši mysl na pár minut či jen vteřin u jednoho bodu, jak nejsme pány ve svém vlastním „domě“.
Nebo naopak, když se podaří vnímat skutečně čistě a pečlivě, jak se mysl může během několika málo chvil projasnit, zklidnit, vnitřní monolog se utiší, věčný hodnotitel na chvíli ustoupí stranou a my můžeme vnímat zvýšenou kapacitu vnitřního klidu a záře.
Pokud se opravdu rozhodneme rozvoji čisté pozornosti věnovat, je vhodnější vyčlenit si třeba dvacet minut každý den než jednou za týden hodinu.
Cvičení dělá mistra
Toto cvičení, techniku, meditaci – označte si dle libosti, je vhodné provádět v klidnějším prostředí, zejména vhodný je ranní a večerní čas, ale není to podmínka. Pokud člověk získá větší zkušenost, může rozvíjet čistou mysl kdykoli a kdekoli.
Ovšem „Übung macht den Meister“, čili cvičení dělá mistra. Proto je třeba mnohem více pravidelnost, nejen jednorázové vyzkoušení. A pokud se opravdu rozhodneme rozvoji čisté pozornosti věnovat, je vhodnější vyčlenit si třeba dvacet minut každý den než jednou za týden hodinu. Toto cvičení pak může sloužit jako úvod do světa přístupů k rozvoji čisté pozornosti.
O dalších si můžeme ještě napsat jindy. Ovšem, jak jsme si řekli na začátku, tento přístup se můžeme naučit používat dle aktuální potřeby i ve chvílích, kdy nám není psychicky dobře, kdy potřebujeme zklidnění, uzemnění, odstup, uvolnění. Je to prosté, ale účinné. Však jistě sami víte: nejjednodušší věci bývají často ty nejlepší.
