Foto: Thinkstock.com
odemčené

Bod obratu: stav rozšířeného vědomí

Změna nepřichází tím, že o věcech přemýšlíme a mluvíme. V životě i v terapii jde o změnu prožívání.

Pavel Špatenka

Pavel Špatenka
Terapeut

2. 1. 2013

Ze seriálu: Hlava a tělo

Lidé mají nekonečnou schopnost uvědomování: to je to, co je doopravdy léčí. Klienti psychoterapie se vždy pohnou z místa, jen když jsou si schopni něco uvědomit, a ne když si to pouze myslí. Dopis, který jsem dostal od své klientky a který vám s jejím svolením a stručným komentářem předkládám, je toho důkazem.

Tento dopis – s jehož zveřejněním jsem chvíli váhal – v mnohém lidsky a autenticky vyjadřuje nejen podstatu přístupu k nevědomí, který učím, ale hlavně velmi obrazným způsobem popisuje jev analytickou literaturou nazývaný jako numinózní prožitek.

Po konzultaci s pisatelkou jsme se dohodli na lehké úpravě a zveřejnění větší části jejího dopisu, ze kterého jsme vyňali pouze velmi osobní záležitosti.

Pisatelka je velmi inteligentní, psychologicky vzdělaná žena s přebujelou schopností posuzování a analyzování. Setkávali jsme se pravidelně více než tři čtvrtě roku a rozmlouvali hodně dopodrobna a z hloubky o jejím vnitřním osobním životě – psychologicky řečeno, prováděli jsme analýzu jejího osobního nevědomí.

Numinózní prožitek, který je také východní literaturou nazýván jako prožitek samádhí, nevstoupil do jejího života jen tak, ale až po určité době, nejen díky hlubinné analýze, ale především díky pravidelnému praktikování vhledu. Numinózní prožitek je vnitřní stav propojení Já s vědomím, které svojí bytostnou přítomnou podstatou přesahuje formu těla, myšlení a cítění. Takové hluboké spojení vyvolává pocit daleko hlubší identity Já, jež svým rozsahem značně přesahuje uvedené formy. Toto vědomí je jungiány nazýváno Bytostné já, východní směry mají pro ně mnoho jiných, známých jmen.

Stavy rozšířeného vědomí nám dovolují pohlédnout na ego‑osobnost jako na ostrůvek plující v moři bytostného přítomného vědomí.

Setkání s Bytostným já, s vědomím, které přesahuje vědomí ego‑osobnosti, vytváří patřičný náhled pro správnou sebereflexi, jak z dopisu snadno pochopíte. Jak jinak uzřít omezenost ego‑osobnosti, než v zrcadle vědomí, které ego přesahuje?

Součástí mého přístupu je nejen prožitková sebeanalýza, uvědomování si sebe sama skrze nevědomé projekce, ale hlavně praxe introspekce vedoucí ke stále širšímu a hlubšímu uvědomování si sebe sama. Nazývám ji zcela jednoduše vhledem.

Poctivá praxe vhledu umožňuje prožívat a pozorovat vnitřní a vnější události z jiné perspektivy. A to díky vymanění identity Já z komplexu ego‑osobnosti postupným propojování přítomného vědomí s prvotním stavem bytí, chcete‑li s Bytostným já. Takové spojení poskytuje širokou základnu vědomí pro reflexi všeho, co se v našem niterném světě odehrává.

Stavy rozšířeného vědomí nám dovolují pohlédnout na ego‑osobnost jako na ostrůvek plující v moři bytostného přítomného vědomí a uvědomit si blasfémii identity, kterou jsme přijali a celý život budovali, abychom díky praxi pochopili, že není skutečná.

Dopis terapeutovi

Ahoj Pavle.

Nevím, co se ve mně hnulo, ale bylo to velmi silné. Díky tomu v této přítomné chvíli vnímám, že žít s pocitem, že jsem nadobro selhala ve vlastním světě a životě, je pro mě mnohem těžší, než snášet život v celé jeho bídné nahotě. Zahlédla jsem to, byť jen na okamžik. Kouskem oka jsem viděla sebe, jak stále dokola zbaběle utíkám k zaběhaným jistotám a nářkům.

Uvědomila jsem si, že vždy bylo pro mě snazší dál věřit iluzi, že se manžel jednoho dne vrátí, a vzdychat nad láhví vína, než dobývat území, které jsi mi ukázal ty. Být zhrzenou manželkou je v tomto světě o moc jednodušší, než být tím, kdo hledá sílu a Boha v sobě. To první je mi blízké, protože notoricky známé a mohu se v této roli opřít o všechny kolem, protože oni tak také žijí. Jsou stejně spoutaní jako já a máme se za to navzájem „upřímně“ rádi. V té druhé poloze, kterou mi nabízíš ty, se mohu opřít jen o sebe, a to – jak jsem sama viděla – zatím moc dobře nedokážu.

Meditace vhledu

Hned po našem posledním setkání jsem začala praktikovat meditaci vhledu. Asi ze strachu, že už mi skutečně nic jiného nezbývá. Toužila jsem po jednotící perspektivě svého života a myslela jsem si, že jí dosáhnu uvažováním. Praxe mě však přesvědčila o pravém opaku.

Ze začátku jsem nevnímala skoro nic. Ale po čase, tak, jak jsi mi o tom říkal, jsem začala prožívat méněcenné pocity. Zároveň se však objevily i silné tělesné reakce. Tlak na prsou a podbřišku, brnění v nohách a rukou, zvláštní píchání v břiše a mnoho dalších. V této souvislosti se mi vybavilo, jak jsem si na přednáškách uvědomila, že pořád pohlížím na svět těma svýma omezenýma očima věčné chudinky, a najednou jsem věděla, že to je to moje malé bolavé ego. Když jsi pak hovořil o stavech vědomí vyššího Já, jako o zrcadlu, které dokáže ego reflektovat, začala jsem o tom skutečně reálně přemýšlet.

Dříve jsem se všemu novému jen zbaběle bránila, měla jsem neustále potřebu nějak na to reagovat. Stále jsem všechno dokola jen analyzovala a snažila se tím získat kontrolu sama nad sebou.

Došlo mi, že se jedná o Jungovo Bytostné já. Do té doby jsem na to nahlížela jen jako na myšlenkovou konstrukci. Anebo jsem si myslela, že tento prožitek bytostného vědomí já, ze kterého mohu nahlédnout nejen na své ego, přichází jen těm osvíceným. Když jsem však pokračovala v praktikování vhledu, došla jsem si pro zvláštní široký pocit, který byl spojený s obrazem jakéhosi kulovitého tvaru. Zároveň jsem však vnímala celé tělo a zřela i své myšlenky. Pocity se řinuly ze mě ven a já zažívala blaženost.

Uvědomila jsem si, že když se spojím, prožívám a pozoruji skutečnosti z pohledu Bytostného já (tedy pokud se jedná o prožitek Bytostného já, možná je to jinak), jsem schopna prožívat je svobodně bez zápasu s nimi. Což jsem dříve neuměla, protože jsem se všemu novému jen zbaběle bránila, měla jsem neustále potřebu nějak na to reagovat. A co víc, stále jsem všechno dokola jen analyzovala, nad vším uvažovala a snažila se tím získat kontrolu sama nad sebou.

Růst vědomí přináší změnu

Mým hlavním přáním je, aby se změnila moje životní situace. Kvůli tomu jsem tě koneckonců také poprvé navštívila, abych tě posléze další měsíce „trápila“ svými přeludy. Nechtěla jsem přijmout zodpovědnost, a tím pádem jsem „jako“ neslyšela tvůj opakovaný apel k praktikování vhledu. Spoléhala jsem na hodiny analýzy s tebou, protože jsem se po nich vždy cítila méně spoutaná.

Vím, že mě má zbabělost může stát zdraví, možná i život. Odvahy jsem nikdy moc neměla. Zato myšlenek, iluzí a snů víc, než vlastní skutečné energie.

Teď už snad konečně chápu to, co jsi mi dokola opakoval. K tomu, aby se věci měnily, je třeba vytvořit podmínky pro růst vědomí. Mít nějaký vlastní prožitek, který přichází skrze každodenní snahu. Teď už rozumím tomu, když jsi mi na prvním sezení říkal, že lidé mají nekonečnou schopnost uvědomování a že to je to, co je doopravdy léčí. Že se vždy pohnou z místa, jen když jsou si schopni něco uvědomit, ne když si to pouze myslí.

Napadá mě mnoho otázek, ale snad už nebudu tak hloupá, abych na ně hledala odpovědi u tebe. Ale přesto ti dvě z nich napíšu:

  • Mohu změny ve vnějším světě přisuzovat meditaci vhledu, anebo tu jenom hledám nový vztah k sobě?
  • Mám Boha vnímat jako Vědomí přesahující člověka?

V tuto chvíli, co ti píšu, všechno tak ostře vnímám. Světlo i tmu, budoucnost i minulost, své tělo, ale i pád a stín. Vím, že mě má zbabělost může stát zdraví, možná i život. Odvahy jsem nikdy moc neměla. Zato myšlenek, iluzí a snů víc, než vlastní skutečné energie. A tu, kterou jsi mi do žil vlil ty, jsem vždy ztratila, protože jsem nečinila nic pro to, abych objevila tu svoji. Jenom jsem pořád dokola nad vším přemýšlela a trápila se zbytečnými otázkami, proč mám tak zpackaný život.

Jsem ti nesmírně vděčná za to, že jsi se mnou nakládal vlídně a trpělivě. Proto jsem se chtěla s tebou o tento zážitek podělit. Možná abys věděl, že tvoje práce nebyla zbytečná a že přinesla ovoce. Zahlédla jsem na okamžik samu sebe jako věčnost, abych se v jejím zrcadle dozvěděla o sobě mnohem víc, než za celý svůj dosavadní život.

Články k poslechu

Zpátky k lidem

Potřebujeme se navzájem. Jak začít znovu důvěřovat, když se právě toho nejvíc bojíte?

14 min

Díra v hlavě

Martin Burget přináší zajímavosti z oboru psychologie.

10 min

Opravný pokus

S jedním dítětem budeme šťastní, se dvěma už možná ne. Jak se máme rozhodnout?

10 min

Život jako modlitba

I ta nejmenší maličkost může být prodchnuta vědomím smyslu.

7 min

Tátova holčička, mámin kluk

Zde se rodí touha i žárlivost. Jak vidí tento formativní vztah moderní psychoanalýza?

14 min

2. 1. 2013

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.