O motivaci k pravidelnému pohybu a sportování bylo napsáno mnoho, ale v základě je to až směšně jednoduché. Chcete se sebou něco dělat? A chcete to SKUTEČNĚ, nebo spíš proto, že se o tom hodně mluví, píše a ostatní vás podle toho hodnotí?
Tělesný rozvoj a vlastně trénink čehokoliv je dlouhá osobní cesta, na které není místo pro srovnávání se s kýmkoliv jiným než se sebou. Natož abychom poslouchali a zpracovávali něčí názory ohledně našeho počínání.
Chci začít, ale…
Často od druhých slýcháme, že už je na čase začít se sebou něco dělat. Jenže nám chybí čas, energie, parťák, zítřek bude lepší… Na chvíli se u těchto bodů zastavme.
- Nemám čas – každý z nás má denně k dispozici 24 hodin. Nikdo v tomto není zvýhodněný ani znevýhodněný. I vy máte přesně tolik času jako Barack Obama nebo Dalajláma. Jak se svým časem nakládáte?
- Jsem unavený, na cvičení mi nezbývá energie – být permanentně unavený není normální stav. Zapátrejte, odkud vaše únava přichází. Když se do nečeho pořádně zažereme, rádi časem pozměníme náš životní rytmus, abychom si do cesty stavěli co nejméně překážek. Pravidelný pohyb přináší i metabolické změny, které se promítají do našeho vlastního energetického hospodářství.
- Kámoška dneska nejde, tak já taky ne – mít s sebou na cestě kámoše je povzbuzující, ale měli bychom být schopní pokračovat i bez nich. Společnost druhých je příjemnou motivací, ale náš pot za nás nevypotí. V případě kolektivních aktivit je možná nesnadné začleňovat se do party, která už se zná a v dané disciplíně je napřed. Pro mnohé to může být nepříjemné vystoupení z komfortní zóny, ale že by tohle mělo být tou hlavní překážkou?
- Ráno moudřejší večera – to sice často platí, ale ruku na srdce, k tomu, abychom začali cvičit, toho moudra zase tolik nepotřebujeme.
Není úplně od věci začít tělu věnovat pozornost dřív, než si neplánovaně pro sebe vezme naši pozornost celou.
Jestli ve vás tenhle výčet zarezonoval, tak byl asi určen právě vám. Na druhé straně, je to už dlouhé týdny, měsíce nebo roky, kdy plánujete, že začnete, ale zatím nedošlo k tomu nutnému prvnímu kroku? Nebo došlo, opakovaně, ale vlastně začínáte zas a znova od nuly?
Pak se tím už netrapte, možná to pro vás vůbec není. Jestli se to táhne a vaše přičinění stále dřepí v bodě nula, pak bude nejrozumější zavřít za tím vším dveře a výčitky hodit za hlavu. Uleví se vám.
Nejsme tu proto, abychom vyzkoušeli a dělali všechno. Podobné je to i se cvičením – i když je tak jednoduché začít. Na závěr se ale ještě zamysleme:
- Sekundová ručička stále utíká a v dohledné budoucnosti ji pravděpodobně nic nezastaví. Už nikdy nebudeme mladší, než jsme v tuto chvíli, a naše tělo se může začít vztekat každým momentem. Zdravý rozum napoví, že není úplně od věci začít mu věnovat pozornost dřív, než si neplánovaně pro sebe vezme naši pozornost celou.
- Přetéká už nádoba vašeho životního naplnění? Pokud ne, proč ji trochu nedolít?
- Proč vůbec s něčím začínat? Protože jednoduše můžete. Spousta jiných tento dar nemá.
„Nejsou to hory před tebou, co tě tak vyčerpává, ale ten kamínek v tvé botě,“ řekl prý jednou boxerský šampion Muhammad Ali. Představte si následující scénáře:
Jdu spát, mám v sobě pár skleniček, pořád se mi do hlavy vkrádá ten debil šéf a jeho dnešní pruda. Nemůžu usnout. Chtěl jsem konečně dneska začít se sebou něco dělat, ale zavolal kámoš. S výčitkami se převaluji z boku na bok, ne a ne zabrat. Takhle už se převaluju druhou hodinu.
Po nekonečném odkládání jsem si konečně obul tenisky a vyrazil do parku. Samotného mě překvapilo, jak jednoduché to bylo, i když to trochu bolelo a vím, že mě čeká ještě pořádná práce. Mám ze sebe dobrý pocit, hlava čistá a těším se na zítřejší den. Příjemně unavený za chvilku usínám.
Kde se vidíte vy?
