Naše vnitřní kino

Této aktivitě mozku se říká odborně mentální reprezentace nebo také denní snění. Narozdíl od snů, které se nám zdají ve spánku, denní snění můžeme plně ovládat a kontrolovat dle našich potřeb.

Můžeme si představit jakoukoli situaci, motiv, obraz, postavu. Cokoli chceme, to si můžeme promítnout před naším vnitřním zrakem. V praxi to vypadá jako malé soukromé kino, kde jsme režiséři a diváci zároveň. Jen na nás záleží, co se bude promítat.

Člověk vypne své myšlení, orientuje se pouze na emocionální prožitek a čeká na obrazové vyjádření, které se promítne na sítnici.

Technika mentálních reprezentací, jiným slovem imaginace, se dá využít i jako terapeutická technika. Sám ji velmi často používám a prošel jsem speciálním výcvikem imaginativních technik.

Imaginace jako terapie

O největší novodobý rozmach imaginativních technik se zasloužil zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung, kterého k zájmu o imaginaci přivedla práce se sny. Technikou aktivní imaginace rozmlouval s vlastní fantazií v období své vnitřní krize.

Jak taková práce vypadá? Člověk vypne své myšlení, orientuje se pouze na emocionální prožitek a čeká na obrazové vyjádření, které se promítne na sítnici. Pro Junga to zpočátku byly krajiny, později vnitřní postavy, se kterými vedl různé existenciální dialogy.

Po uvedení do stavu uvolnění nabídne psychoterapeut motiv. Tím jsou osloveny pacientovy aktuální nálady, vědomí i nevědomé konflikty a rozvíjejí se na obrazné rovině.

Jung ovšem nebyl jediný psychoterapeut, který se zajímal o imaginace. Imaginativní techniky používal v období před 2. světovou válkou také Hanscarl Leuner, který vyvinul techniku katatymně imaginativní psychoterapie. Ta využívá imaginací, které jsou vedeny a motivovány pocitovým naladěním. Imaginované motivy jsou následně propracovány a prohloubeny v následném pohovoru.

Prakticky to vypadá tak, že po uvedení do stavu uvolnění nabídne psychoterapeut motiv (např. louka, potok, vztahová osoba, jeskyně, bažina, sopka atd.). Tím jsou osloveny pacientovy aktuální nálady, vědomí i nevědomé konflikty a rozvíjejí se na obrazné rovině. Klient popisuje terapeutovi přímo v průběhu imaginace, co vidí a co se mu před vnitřním zrakem odehrává. Tím může terapeut snícího provázet.

Řízené imaginace

Další rozšířenou terapeutickou metodou jsou řízené imaginace. Klient si představuje motiv, který terapeut nabízí (mezi nejzákladnější patří představa louky, výstup na horu a kaplička), a nijak ho v průběhu sezení nekomentuje, pouze se řídí danými instrukcemi terapeuta.

V praxi to vypadá tak, že terapeut na začátku sezení uvede klienta do stavu uvolnění a říká mu, co si má před svým vnitřním zrakem vybavit. Během sezení si klient pouze představuje dané motivy. Výběr motivů je zcela na terapeutovi. Terapeut může vymyslet vlastní motiv, například na základě pohádkového příběhu, který může uplatnit v sezení. Po ukončení imaginace se nabízí několik způsobů, jak ji terapeuticky zpracovat:

• Převyprávět terapeutovi celou imaginaci - co klient viděl, jaké postavy, příběhy nebo symboly. Terapeut imaginaci reflektuje a doptává se.
• Namalovat obrázek konkrétní situace z imaginace, která pro nás osobně byla nejdůležitější, tedy zpracovat imaginaci arteterapeuticky. Hotový obrázek se dále terapeuticky zpracovává a mluví se o něm.
• Přehrát vybraný výjev jako divadlo - tuto možnost rád využívám ve své praxi především se skupinou. Vybere se imaginace někoho z účastníků terapie a přehraje se do divadelní podoby, kde každý má nějakou roli.

V terapii lze imaginovat s jakoukoli věkovou skupinou nebo jednotlivcem. Výjimku tvoří pouze lidé trpící psychózou, zde by měl terapeut být obezřetný.

Důvody, proč imaginace v terapeutickém procesu pomáhají:

1. Imaginace pomáhá objasňovat strukturu a podstatu problému.
2. Imaginace rozpouští nepříjemné afekty díky opakování.
3. Učí odlišovat mezi realitou a fantazií.
4. Učí vnitřní kontrole nejprve ve fantazii a potom v dopadu na afekty, emoce, reakce a chování.
5. Zvyšuje schopnost rozeznat iracionalitu myšlenek.
6. Činí pacientovo (klientovo) nevědomí vědomým.

Vyzkoušejte si vlastní imaginaci osobního ráje (louky):

Najděte si nějaké příjemné místo doma, nebo někde kde nebudete rušeni. Zkuste se pohodlně usadit nebo lehnout, zavřete si oči a uvolněte se. Soustřeďte se pouze na své tělo a na svůj dech. Cítíte, jak s každým nádechem a výdechem do vás vstupuje klid a mír. S každým výdechem se klid a mír rozlévá do celého vašeho těla, cítíte stále větší a větší uvolnění.

• Zkuste si na chvíli představit, že jste se ocitli na nějaké louce.
• Všimněte si, jak ta louka vypadá, co se kolem ní nachází. Možná tam někde v dálce jsou vidět hory, nebo lesy. Možná jsou kolem vás nějaká zvířátka, nebo květiny.
• Jen tak volně se procházíte po vaší louce.
• Až se vám bude chtít, můžete si sednout, nebo lehnout na místo, které vám bude nejpříjemnější.
• V dáli slyšíte, jak teče potok, ovívá Vás svěží jarní vánek a užíváte si každý příjemný okamžik, který vaše louka nabízí.
• Až se vám bude chtít, můžete se pomalu s vaší loukou rozloučit, uvědomit si své tělo a místnost, ve které se nacházíte.
• Po chvilce můžete zahýbat konečky prstů na nohou a na rukou a pomalu otevřít oči.

Tato imaginace je velmi vhodná před spaním, nebo naopak ráno po probuzení k načerpání energie, popřípadě kdykoliv, kdy budete cítit, že si chcete chvíli užít svého osobního ráje. Můžete si představit jakékoliv jiné místo, kde víte, že se cítíte dobře, nemusí to být jen louka. Pokud by se objevily nějaké negativní představy, bude lepší imaginaci opustit a  zkusit ji zopakovat později. Naše mysl nám neustále nabízí rozmanité obrazy a představy, které mohou odrážet aktuální náladu a prožívání.

Literatura:
Leuner, H.: Katatymně imaginativní psychoterapie. Portál, Praha 2007
Kast, V.: Dynamika symbolů. Portál, Praha 2000
Kast, V.: Imaginace jako prostor setkání s nevědomím. Portál, Praha 2010.

Odkazy:
Česká společnost pro katatymně imaginativní psychoterapii