Život v představách

Většinu bdělého času nestrávíme v místě a čase, kde se zrovna nacházíme, ale v našich představách. Tyto vnitřní hlasy, dialogy, domněnky a nekonečné názory na cokoli nemáme po většinu času pod kontrolou nebo si je vůbec neuvědomujeme. V tomto mentálním režimu pak pracujeme, komunikujeme, reagujeme, prožíváme. Tím vším si často zaděláváme na zbytečné problémy, které vlastně problémy vůbec nejsou. Taky vám to přijde trochu šílené?

…ta Yetina se mi fakt líbí, nechápu, co jsem před tím viděl na Roomstru – má i lepší spotřebu – v západních Čechách mají benzín o tři koruny levnější než v Praze, to je fakt úlet – dobře, že jsem cestou natankoval – ještě musím zaplatit to havarijko – budu ho vůbec platit? – ale co když… – na co to myslím!? – radši si ho udělám – pořád za něco platím – taky komp pomalu odchází – nechápu, co má ten prohlížeč za problém! – večer už by mohly být titulky k Homelandu –…

Celý tento odstavec prosviští v hlavě během několika málo sekund a v tomto stavu strávíme velkou část dne. Kolik takových vláken nám nepozorovaně prosviští za hodinu? A za celý den?

Nešlo by o nic alarmujícího, kdyby náš vnitřní hlas neměl tak často s něčím problém – a my si zvykli se s těmito problémy ztotožňovat.

Pozorovatel

Mentální práce se zvědoměním toho, co se v tuto chvíli v nás a v našem okolí skutečně odehrává, hraje významnou roli v buddhistických meditačních praxích a dalších východních naukách, které často pokládají jednoduchou otázku: Kdo jsi?

Ne co si myslíš, co sám sobě říkáš a neustále dokola opakuješ, ale kdo skutečně jsi, když všechny tyto mentální aktivity na chvíli utichnou. Postupným zastavením a odlupováním těchto nánosů a slupek nakonec skončíme v rozpoložení, které můžeme nazvat pozorovatelem.

Důležité je uvědomovat si tyto myšlenkové úlety co nejčastěji, ne až po pěti nebo deseti minutách, kdy jsme byli doslova mimo.

Proč právě pozorovatel? V tomto uvědomělém stavu skutečně pouze sledujeme, co se právě děje, nehodnotíme a neulítáváme v divokých myšlenkových proudech.

Existuje řada přímočarých technik, které nás k pozorovateli dovedou. V tomto článku si vyzkoušíme jednu z nich. Oprostíme se od naboženství a duchovna a podíváme se na přínos mentálního pozorovatele z pohledu našeho každodenního života.

Aktivace pozorovatele

Když si dovolíme na chvíli mentálně zklidnit a připravit podmínky pro to, abychom se podívali sami na sebe očima pozorovatele, nestačíme se často divit. Intenzita naší mentální aktivity nás zpočátku zaskočí. Ale po čase si uvědomíme, že takto fungujeme běžně.

Následující cvičení je zkušeností pozorovatele.

• Najděte si tiché místo, kde vás nikdo nebude rušit, a dopředu si stanovte čas, který těmto cvičením věnujete (třeba 10–15 minut). Posaďte se pohodlně tak, abyste měli rovná záda, je jedno, jestli v meditační pozici, nebo na židli. Pokud sedíte na židli, neopírejte se. Zavřete oči…
• V první části cvičení pozorujete vše, co se ve vaší mysli v tu chvíli urodí. Sedíte a bez očekávání „čekáte“ na myšlenku. Buďte si jistí, že u prázdna moc dlouho nezůstane, do několika vteřin se myšlení rozjede.
• Vznikající a rozjíždějící se myšlenky pouze zaregistrujte. V tu samou chvíli se také přibrzdí a zastaví, jako bychom je načapali při činu. Zpětně to nehodnoťte, neanalyzujte, pouze sledujte. Deset minut je z tohoto pohledu dlouhá doba, materiálu na sledování bude dost.

Myšlení vás často nepozorovaně odnese hodně daleko, takto jsme prostě zvyklí fungovat. Důležité je uvědomovat si tyto myšlenkové úlety co nejčastěji, ne až po pěti nebo deseti minutách, kdy jsme byli doslova mimo, nehledě na to, jak moc geniální ty naše myšlenky byly. Jejich obsah v tomto případě nehraje roli, jsou pouze materiálem ke sledování. Smyslem cvičení je být mimo ve stále kratších a kratších intervalech.

Prožitek v těle

Pokud se vám postupně daří se takto přepínat do pozice pozorovatele, vyzkoušejte další část cvičení – tentokrát už nezůstaneme pouze v hlavě, přesuneme se i do těla.

• Zafixujte svou pozornost na jakékoliv místo na těle, které v tu chvíli cítíte nejintenzivněji. Nejčastěji je to dotek nohou nebo zadku s podložkou nebo židlí, případně dotek rukou.
• Vybrané místo opět pouze pozorujte. Nic dalšího kolem této jednoduché aktivity nevymýšlejte. Kdykoliv zachytíte myšlení, stejně jako v předešlém cvičení, vraťte se k pozorování vybrané části těla. Nic dalšího se tam neděje.

Mocné, jednoduché, nikoliv snadné. Jak možná tušíte, aby se tato cvičení aktivovala, je potřeba se k nim vracet často v malých dávkách. Pokud napoprvé tápete, je to v pořádku a normální. Příště to půjde lépe.

K čemu je to dobré?

Učitelé meditace mluví o osvobozujícím aspektu těchto technik. Dlouho mi trvalo pochopit, co tím myslí. Často v každodenním životě reagujeme a jednáme na základě těch mnoha neuvědomělých nesmyslů, které se nám v hlavě urodí. A pak toho litujeme a říkáme si, že to příště uděláme jinak. Ale ono se to znovu opakuje a my jsme opět sami ze sebe otrávení.

V roli pozorovatele se ale situace mění: nereagujeme nahodile, ale na základě vlastního rozhodnutí – budu na danou situaci reagovat, nebo ne? A pokud ano – jakým způsobem? To je ta svoboda, o které se v souvislosti s meditací hovoří. 

Kromě toho mají tato a jim podobná cvičení další významné benefity pro naší mentální hygienu:

• Pilujeme roztěkanou pozornost.
• Na chvíli se zastavíme, zklidníme a zrelaxujeme.
• Ocitneme se out of box, zažíváme kontrast k našemu běžnému zběsilému přemýšlení.
• A v neposlední řadě – poznáváme se zase trochu jiným způsobem.

Nedělám si iluze, je samozřejmě spousta hlučných životních situací, kde pro pozorovatele není zatím prostor. Hodnotný je ale i sebemenší dotek s touto zkušeností. A pokud vám to zatím zní příliš složitě a nedosažitelně, vnímejte to třeba jako své malé mentální sci‑fi dobrodružství.