Jasně, jít za svým snem je prima. Ale někdy se prostě musíme naučit mít rádi tu práci, kterou právě děláme.

Vystudovala jsem scenáristiku na FAMU a když občas čtu jména svých někdejších spolužáků v titulcích českých filmů, je mi trochu teskno.

Proč jsem hned po škole vklouzla do pohodlného zaměstnání v redakci časopisu? Proč jsem víc neriskovala, neměla vlastní vizi, nenapsala celovečerní scénář a nesnažila se ho někde udat? Proč jsem vyměnila uměleckého holuba na střeše za redakčního vrabce v hrsti?

Odpověď zní, protože jsem to tak prostě chtěla. A i když je mi to někdy líto (asi tak dvakrát, třikrát do roka, když mí ex‑spolužáci přebírají České lvy nebo uvádějí své filmové premiéry), pravda je, že chodit do normální práce mě vlastně docela baví. Baví mě přijít ráno do redakce první a v klidu si uvařit kafe. Baví mě poslouchat povídání kolegů. A ano, baví mě pravidelně každý měsíc v předvídatelném termínu dostávat výplatu.

Hýčkejte si vazby se svými kolegy. Trávíte s nimi tolik času, že ať chcete, nebo ne, začnou vám být svým způsobem blízcí.

Mohlo by vás zajímat

Sociální zahálení

Říká se, že víc hlav víc ví. Vědci zjistili, že u vykonané práce to neplatí.

Přečíst článek

Četla jsem spousty různých inspiračních článků o tom, že je nutné jít za svým snem, dát výpověď z nudné práce, pár let v žít v chudobě, riskovat všechno, zadlužit se, chodit na konkurzy, v garáži montovat svůj vynález nebo v chudém podnájmu psát svůj životní román… Ale málokdy se člověk dočte o těch zástupech lidí, kteří tohle všechno udělali a přesto se jim sen nesplnil, jejich vynález/román nikoho nezajímá a v tom chudém podnájmu zůstali na neurčito. Protože každý prostě není Steve Jobs.

Proto mě docela potěšilo, když jsem narazila na článek psycholožky a koučky Judith Sills o tom, jak mít rád tu práci, kterou právě teď máte. Bez ohledu na to, jestli to je nebo není vaše vysněné povolání.

Judith Sills radí:

• Myslete na oblíbené momenty svého pracovního dne. Mohou přímo souviset s vaší prací (v mém případě jsou to třeba rešerše k článkům) nebo taky nemusejí (postávání u kávovaru).
• Hýčkejte si vazby se svými kolegy. Jistě, kolegové z práce nemusejí být vaši opravdoví přátelé. Ale trávíte s nimi tolik času, že ať chcete, nebo ne, začnou vám být svým způsobem blízcí.
• V každé práci se můžete něco nového naučit. I když to není třeba úplně to, co jste původně chtěli, jednou vám to může být k užitku.
• Firemní večírky. Stravenky. Dovolená. Vstupenky zdarma do bazénu. To všechno vlastně vůbec není špatné.
• Peníze. Když už nic jiného, kvůli nim stojí za to oblíbit si skoro jakoukoli práci.

Mé další postřehy na téma šťastnějšího života najdete na mém Šťastném blogu.