Posílená schopnost soustředění vám pomůže v běžném životě: když se potřebujete soustředit na úkoly, nebo naopak vypnout.
V předchozím povídání o schopnosti čisté pozornosti jsem uvedl, že se nejedná o jedinou schopnost potřebnou pro vnitřní rozvoj. Přislíbil jsem, že si o nich brzy povíme více. Pojďme na to. Jen chci upozornit, že článek i celý seriál je potřeba vnímat jako obecný úvod do tématu.
Budu vycházet z klasického členění, jak je uváděno v théravádovém buddhismu, který hovoří o pěti schopnostech mysli. Jedná se o velice smysluplný přehled těch opravdu základních a potřebných sil, umění, s nimiž je záhodno pracovat, pokud máme hlubší zájem o sebepoznání.
Pár minut – a zase těkáme
Něco málo jsme si uvedli ke všímavosti, čisté pozornosti. Další schopnost je soustředění, koncentrace. Zase se nejedná o žádnou magickou záležitost, je to síla, kterou používáme v životě všichni, jen v rámci sebepoznání se ji učíme používat specifickým způsobem.
Běžně se potřebujeme na určitý předmět zaměřit, soustředit. Pokud se jedná o subjektivně nezáživnou činnost, jakou je třeba nudná přednáška ve škole nebo otravná firemní porada, je náročné pozornost udržet.
A naopak, když se jedná o zajímavý film, chytlavou počítačovou hru nebo jinou naplňující činnost, stává se, že můžeme být úplně pohlceni, ztratíme pojem o čase, nevnímáme okolí. Známé a běžné věci, že ano.
Takže si můžeme zkusit sednout a zaměřit pozornost na nádech a výdech. Jen to, nic víc. Plná pozornost na vjem dýchání v oblasti nosních dírek. Jak dlouho vydržíme bez přerušení vnímat tento jednoduchý vjem? Bezpochyby velice brzy začnou na sebe strhávat pozornost různé jiné předměty, představy, myšlenky, komentáře, pocity, obrazy, tělesné vjemy. Čím to?
Ačkoli se může zdát, že máme pozornost dobrou, při hlubším zkoumání naprostá většina z nás neudrží koncentraci bez přerušení ani pár minut. Naše pozornost neustále těká, i když si toho nemusíme být vědomi.
Naše doba k této roztěkanosti jen přispívá. Tiché spočinutí je něco, co není příliš v kurzu, neustále je třeba „něco“ dělat. Ovšem pokud chceme sami sebe lépe poznat, je dobré naučit se pracovat se soustředěním.
Soustředěná mysl = klidná mysl
Obecně se dá říci, že různé formy koncentrace mysli tvoří většinu introspektivních meditativních technik. V indických tradicích nalezneme koncentrační cvičení na dech, na symetrické obrazce (mandaly či jantry), na posvátné slabiky či texty (mantry). Ve starém buddhismu je popisováno čtyřicet předmětů k rozvoji koncentrace apod.
Když naše pozornost ulétne při každé myšlence, těžko můžeme nahlédnout do hlubin sebe sama.
Hluboké úrovně soustředění mohou otevřít dveře ke schopnostem, jež mohou být vnímány jako nadpřirozené. To ale uvádím spíše pro zajímavost, nejedná se o účel. Účelem sebepoznání je sebepoznání. Poznání sebe sama, které je možné, když svou pozornost zaměříme od vnějších vjemů směrem dovnitř, na tělo a mysl.
Toto vnitřní vidění může být tím hlubší, čím silnější je naše soustředění. Pokud naše pozornost ulétne při každé myšlence, těžko můžeme více nahlédnout do hlubin sebe sama. Koncentrovaná mysl je jako laser, sjednocený paprsek světla. Spolu se silou čisté, nehodnotící pozornosti tvoří dvojici mocných sil pro vnitřní zkoumání.
Ovšem nejen to – soustředěná mysl je klidná mysl. Mysl, která je v klidu, se přirozeně usazuje v míru, ve vnitřním zářivém prostoru, který je skutečně v každém z nás – ovšem většinou více či méně zakrytý všemožnými mraky, povinnostmi, starostmi, neurózami, strachy, potřebami, roztěkaností.
Tibetští buddhisté tento stav nazývají původní či základní zářivost mysli. Při hlubokých úrovních soustředění se mysl sjednocuje sama se sebou – pozorovatel se „stává jedním“ s tím, co pozoruje, subjekt splývá s objektem. Bezpochyby se jedná o možnost silné transformace vědomí, protože to jsou situace, kdy od vesla odstupuje ego, věčný kontrolor a hodnotitel.
Zaměření, způsob a účel
Oproti běžnému soustředění, které jsme popsali výše, je základní rozdíl v zaměření, způsobu a účelu.
- Mluvíme o zaměření na předmět, který je spojen s vnitřní praxí, nikoli čtení novin či sledování oblíbeného seriálu.
- Způsobem je míněno, že na rozdíl od běžné více či méně roztříštěné koncentrace bychom se měli snažit o tzv. jednobodovost mysli. Tedy být pozorností skutečně u jediného zvoleného předmětu bez přerušení. Pro našince obtížná věc, jen to zkuste.
- Účel je rozvoj poznání, moudrosti, soucítění, odevzdání. To je velmi důležitá podmínka. Buddhisté rozlišují soustředění a pravé či správné soustředění, stejně jako pozornost a pravou pozornost. Jde o to, že používáme dostupné a běžně známé schopnosti, ale specifickým způsobem za specifickým účelem.
Je také vhodné chápat rozvoj soustředění v kontextu komplexního seberozvoje, nikoli jako samoúčelnou činnost, kuriozitu, snahu po zvláštních zážitcích.
Složitá cesta k jednoduchosti
Obecně je možné říci, že rozvoj soustředění je běh na dlouhou trať. Zvlášť v našich podmínkách, které opravdu nenahrávají prostému, jednoduchému bytí. Záleží na našem zaměření a prioritách – co je pro nás v životě podstatné, čemu věnujeme pozornost, kam směřuje naše energie.
Během rozvoje koncentrace jde v podstatě o opuštění dělání, či přesněji postoje já dělám, já řídím – což je možná právě to nejtěžší.
Každopádně naše snaha, ať už je velká či nepatrná, může přinést své plody, pokud je alespoň nějaká. A rozhodně se nejedná jen o plody, které musíme chápat jako spirituální, meditační. Koneckonců toto rozdělení na duchovní a světské je iluze, hra se slovy, která je na škodu věci.
Posílená schopnost soustředění nám stejně tak může sloužit v běžném životě – ať už v zaměstnání, kde se potřebujeme soustředit na své úkoly, nebo ve chvílích, kdy potřebujeme vypnout.
Není totiž přesné chápat soustředění jako práci, aktivitu. Jeho rozvoj v rámci sebepoznávání může být často úmorný, ale to je právě tím, že opuštění roztěkaných návyků mysli není jen tak. Během rozvoje koncentrace jde v podstatě o opuštění dělání, či přesněji postoje já dělám, já řídím – což je možná právě to nejtěžší. Jen necháváme mysl spočívat u zvoleného předmětu, jde vlastně o odevzdání se. Na to nejsme zvyklí, potřebujeme stále nové a nové a pokud možno co nejzajímavější, nejbarevnější vjemy – a taky mít vše pod kontrolou.
Když se ale podaří opustit alespoň na chvíli tuto tendenci, necháme odejít mnohost a spočineme v jednoduchosti, může se před námi otevřít prostor čiré krásy a záře.
