Pravidelný pohyb a psychická vyladěnost. Nerozlučná dvojka. Nevím úplně přesně, co se v mém mozku v těch chvílích děje, ale mám vyzkoušené, že to funguje.

Zábava a radost spojená se sportem a pravidelná údržba „stroje“ mohou být jedno a to samé, ale často nejsou. Občas to stojí hodně přemáhání. Obléct se do sportovního a nazout si tenisky zabere zhruba dvě minuty. Jaké průtahy ale tomu občas předchází, to se nestačím divit – vyřídím ještě poslední mail, autobus už nestihnu, takže ještě pořeším pár drobností a při té příležitosti mi ujedou další dva. Je vám to povědomé?

Když už ale ten první krok udělám, nikdy se mi nestalo, že bych litoval. Naopak. Vstávat v půl šesté ráno na trénink je občas trýznivé, ale v osm ráno mám splněno a cítím se skvěle. Netuším, co se během těch dvou hodin v mé hlavě událo, ale některé věci jsou jinak – jsem na tom lépe. Mám za sebou důležitou část dne a přitom je celý ještě přede mnou. Takové dny stojí za to.

Jsou pohybové aktivity, které si doslova užívám, a přiznám se, jiné dělám proto, že se mi to jednoduše dlouhodobě vyplatí – odměnou jsou dobrý spánek, kterému předchází příjemná a poctivá únava, svěží nálada, fungující tělo, praktický přenos do běžného života – kdo by to nebral?

Cesta do pravěku

Kromě stabilní nálady se při pravidelném pohybu v našem mozku ale odehrává mnohem více. Asi pro laika nejsrozumitelnější vysvětlení jsem našel v knížce Pravidla mozku od molekulárního biologa Johna Mediny, který kapitolu o příznivých účincích cvičení na myšlení a vývoj mozku zařadil hned na úvod své knihy.

Náš mozek se nejvíce rozvíjel v období, kdy jsme se ze stromů přesunuli do vyprahlé krajiny.

Podle Mediny se náš mozek nejvíce rozvíjel v období, kdy jsme se ze stromů přesunuli (samozřejmě po svých) do vyprahlé krajiny, tedy z vertikálního pohybu k pohybu horizontálnímu. Přežít a nalézt potravu bylo stále těžší, takže nezbývalo, než být v pohybu a hledat. Podle antropologa Richarda Wranghama náš předchůdce tehdy ušel průměrně devatenáct kilometrů denně. Za jaké období ujdete těch devatenáct kilometrů nyní – za týden? Za měsíc?

Sedím a chabnu

Autor se také zabývá otázkou, zda je možné určit jediný faktor, který předurčuje charakter našeho stárnutí. Společně s dalšími vědci dochází k závěru, že tím nejpodstatnějším faktorem je míra sedavého životního stylu. Toto zjištění vítám s nadšením, protože stačí relativně málo k tomu, abychom tento stav změnili. Tím, že se začnete pravidelně trochu hýbat, asi ve vašem mozku k žádné velké revoluci nedojde a na rozumu vám to nepřidá, ale budete „normálnější“. Normálnější ve smyslu příblížení se naší přirozenosti. Podle Mediny mozek vítá každý krůček směrem k našim pravěkým kořenům s nadšeným válečným pokřikem.

Pravidelným cvičením snížíme pravděpodobnost, že budeme trpět stařeckou demencí, až o polovinu, v případě Alzheimerovy choroby až o 60 procent. Každodenní dvacetiminutovou procházkou snížíme riziko mozkové mrtvice až o 57 procent.

Cvičení zlepšuje kardiovaskulární systém, snižuje riziko infarktu a mozkové mrtvice. Kromě našeho srdíčka ale při pohybu jásá i náš mozek. Co se v něm v souvislosti s pravidelným pohybem děje?

• Pravidelně se pohybující lidé předčí sedavé typy v dlouhodobé paměti, logickém myšlení a řešení problémů.

• Zvyšuje se takzvaná fluidní inteligence, tedy rychlost a přesnost abstraktního uvažování.

• Nikdy není pozdě začít od nuly. Když začnou lenoši pravidelně cvičit, třeba dvakrát až třikrát týdně běhat, obnoví se kvalita většiny jejich psychických schopností. Když přestanou, hodnoty rychle padají dolů.

• Podle doktora Stevena Blaira snížíme pravidelným cvičením pravděpodobnost, že budeme trpět stařeckou demencí, až o polovinu, v případě Alzheimerovy choroby až o 60 procent. Každodenní dvacetiminutovou procházkou snížíme riziko mozkové mrtvice až o 57 procent.

• Cvičení reguluje vylučování serotoninu, dopaminu a noradrenalinu, které jsou spojovány s uchováním psychického zdraví. Proto má efekt i na deprese a úzkost a stále častěji je zařazováno do psychiatrické léčby. Jeho účinky jsou okamžité i dlouhodobé.

• Efekt pravidelné pohybové aktivity je patrný i u dětí. Podle doktorky Antronette Yanceyové se děti lépe soustředí, méně vyrušují při vyučování, mají vyšší sebeúctu a menší sklon k depresím a úzkostem.

• Jako se během cvičení zvyšuje průtok krve tělesnými tkáněmi, podobně to funguje i v našem mozku. Mozkové buňky jsou lépe zásobené živinami a dochází k lepšímu odbourávání odpadních látek.

Jak jste na tom? Ještě stále rozvalení ve svém gauči?:)

Nepřepálit začátek

I u cvičení platí, že méně je více. Fyzické přetížení se nakonec může negativně odrazit i na naší mozkové činnosti. Váš mozek nezakrní, už když párkrát týdně vyrazíte na procházku. V současné hektické době se vracíme k rafinovanějším cvičebním přístupům a programům, jako je například minimalistické cvičení s vlastní vahou – velké změny přinese i dvacet minut třikrtát do týdne, ale chce to pravidelnost a řád. A nezapomeňte při tom na své individuální nastavení a současný zdravotní stav.

Jednoduchým a časově svobodným řešením je pro spoustu lidí v posledních letech rekreační běhání v parcích a lesích. A i tady platí – nepřepálit začátek, hezky pomalu a smysluplně. Pokud tápete nad tím, jak začít, inspirací a průvodcem může být náš loňský běžecký seriál pro začátečníky i mírně pokročilé (odkazy najdete pod tímto článkem).

Aby nás například zmíněné běhání bavilo dlouhodobě a náš čas pro trénink byl vynaložený smysluplně, je dobré nastavit si reálnou metu, ke které postupně směřujeme. Jako amatérskému běžci, který běh vnímá jako doplňkovou sportovní aktivitu a náladový filtr, jsou pro mě tou metou amatérské běžecké eventy, jako například We Run Prague a tomu podobné. Na deset kilometrů se z nuly dobře připravíte za dva měsíce. A rozhodně se nemusí jednat o žádná muka. Pokud jste se tohoto běžeckého eventu zúčastnili už loni, najdete se v tomto sestřihu z akce?