Duchapřítomnost je způsob, jak prožít svůj život intenzivěji, aniž bychom k tomu používali nějaké vědomí měnící drogy nebo extrémní meditační techniky.

V knize Jíst, meditovat, milovat, která v posledních pěti letech nalákala spoustu žen z blahobytného Západu na luxusní zájezdy s tematikou „objevování sebe sama“, jsem objevila tuhle, ze života dokonale odpozorovanou pasáž. Autorka Elizabeth Gilbert v ní popisuje chování své přítelkyně Susan:

„Kdykoli spatří nějaké krásné místo, vykřikne téměř v panice: Tady je tak nádherně! Sem se musím jednoho dne vrátit! A vyžaduje veškeré mé umění, abych ji přesvědčila, že už je tady.“

Jsem na tom podobně jako ta Susan. Zřídkakdy se mi daří doopravdy být duchem tam, kde v tu chvíli jsem.

• Cestou do práce v ranní tramvaji jsem ve stresu z nadcházející porady.
• Na poradě v duchu přemítám o tom, jestli stihnu vyzvednout děti ze školky.
• Při vyzvedávání dětí si v hlavě sumíruji seznam potravin, které je potřeba nakoupit na večeři.
• Když po večeři usrkávám ze skleničky vína, přemýšlím o tom, co jsem na poradě měla říct jinak a proč jsem vlastně na děti odpoledne byla tak protivná.
• Když mi můj muž něco povídá, jedním uchem u toho poslouchám televizní zprávy.
• V práci fantazíruju o tom, co budu dělat o víkendu, a o víkendu mě pronásleduje úzkost z práce, kterou jsem v pátek nedodělala.

Jinými slovy, moje mysl většinu času tráví tím, že přežvykuje minulost, anebo se bojí budoucnosti. Málokdy se jí podaří být doopravdy tady a teď.

Krásné okamžiky obvykle prožívám nejintenzivněji ve chvíli, kdy mají podobu plánu do budoucna: vidím třeba sama sebe, jak na dovolené sedím u bazénu s tlustou knihou na klíně a mžourám do zapadajícího sluníčka. Ale když ta chvíle skutečně nastane, jsem už v duchu zase někde jinde. Myslím třeba na to, jestli bych si neměla jít stáhnout e‑maily a zjistit, co se děje v práci.

Opakem této roztěkanosti, která mezi nás a okolní svět neustále staví ohlušující clonu rušivých myšlenek, je stav, který psychologové nazývají mindfullness: doslova plnost mysli, tedy pozornost, bdělost.

Podle mě nejlépe ho vystihuje české slovo duchapřítomnost („přítomnost ducha“), i když v češtině to běžně znamená něco trochu jiného (pohotovost, bystrost).

Mindfullness, duchapřítomnost je zkrátka a dobře stav, kdy nejsme duchem mimo, ale naplno vnímáme to, co právě děláme, co se kolem nás právě děje.

Žít přítomností pro mě dříve znamenalo utratit všechny peníze a potom nemít na nájem. Zkrátka nepočítat se zítřkem.

Být tam, kde jste, není tak snadné

Dříve jsem si myslela, že „žít přítomností“ znamená cosi bohémského a v podstatě nezodpovědného. Za lidi, kteří umějí žít přítomností, jsem považovala spolužáky, kteří flámovali až do rána, přestože druhý den museli na zkoušku. Nebo Latinoameričany s jejich proslulým „maňana“.

Žít přítomností pro mě znamenalo utratit všechny peníze a potom nemít na nájem, vyrazit ven bez deštníku, i když na obzoru se kupí černé mraky. Zkrátka nepočítat se zítřkem.

Mindfullness ovšem nabízí něco docela jiného. Abyste naplno žili přítomností, nemusíte zrušit své penzijní připojištění, začít chodit pozdě do práce a přestat plánovat dovolenou. Stačí být svou myslí aktivně a naplno přítomni právě tam, kde zrovna jste.

Není to tak jednoduché, jak to vypadá. Vyžaduje to aktivní úsilí. Buddhisté přirovnávají naši mysl k neposedné opici, která se přehupuje od jedné myšlenky ke druhé jako opička v džungli z jedné větve na druhou. A většina z nás neumí své myšlenky ovládat: právě naopak, jsme v jejich vleku.

Naši schopnost koncentrace na přítomný okamžik samozřejmě výrazně narušují i nejrůznější komunikační prostředky, jimiž jsme téměř neustále vystaveni: mobilní telefony, e‑maily, přátelé na Skypu a na sociálních sítích… To všechno nás permanentně svádí být někde jinde než „tady“.

Dýchejte. Nebo snězte jablko

Americký biolog Jon Kabat‑Zinn, který je jedním z nejznámnějších hlasatelů „duchapřítomnosti“ v západním světě, doporučuje jako nejjednodušší pomůcku k tomu, jak se odpoutat od rušivých myšlenek a dostat se do přítomnosti, soustředit se na vlastní dech.

Ano, zní to jako otřepaná poučka z nějakého rádobymeditačního semináře, ale opravdu to funguje. Ne proto, že by náš dech měl nějaké zázračné schopnosti, ale proto, že ho máme stále s sebou a je to jednoduchá funkce našeho těla, které může naši pozornost okamžitě připoutat k přítomnosti.

Rozptylující myšlenky ovšem není nutné potlačovat. Stačí zaznamenat jejich přítomnost, ale nepodlehnout jim, dále je nerozvíjet a nenechat se jimi odvést jinam, nýbrž je zase nechat běžet.

Další způsob, jak se udržet v přítomnosti, je vychutnávat si drobné radosti každodenního života: šálek kávy, sprchování, chleba s máslem nebo ranní cestu na metro.

Místo abychom se snažili mít je co nejrychleji za sebou, snažíme se nemyslet u nich na nic jiného a vstřebávat všechny vjemy, které přinášejí.

Inspirací nám mohou být děti: ty nemají problém s intenzivním prožíváním každého okamžiku. Je přímo fascinující pozorovat je, když jsou tak zabrané do hry, že si vůbec nevšimnou, že je sledujete.

Lepší než drogy

Lidé, kteří umějí naplno žít přítomností, bývají šťastnější, klidnější a sebevědomější. Většina negativních myšlenek, které nás trápí, má totiž právě podobu obsesivního přemílání minulosti nebo neplodných, ale ochromujících obav z budoucnosti.

S čím vším nám může „mindfullness“ ještě pomoci?

• Duchapřítomnost při jídle nám pomůže lépe a pomaleji si vychutnat to, co jíme, a zabrání nám v přejídání. K němu totiž často dochází právě proto, že při jídle čteme nebo zíráme na televizi a sousta si často vkládáme do pusy úplně nevědomě.
• Duchapřítomnost při rozhovoru s přáteli nám pomůže stát se lepšími posluchači – ne jen čekat, až ten druhý zmlkne, abychom mohli říci to svoje.
• Duchapřítomnost při sportu (typicky například při běhání) nám pomůže udělat z pravidelného sportování skutečný zážitek, ne jen utrpení, které podstupujeme, protože je to zdravé.
• Duchapřítomost při práci nám pomůže vypořádat se s prokrastinací.

Duchapřítomnost je zkrátka způsob, jak prožít svůj život intenzivěji, aniž bychom k tomu používali nějaké vědomí měnící drogy nebo extrémní meditační techniky.

Řečeno slovy Jona Kabat‑Zinna: „Přítomnost je jediný okamžik, ve kterém kdokoli z nás může být doopravdy naživu.“

Mé další postřehy a pokusy na téma šťastnějšího života najdete na mém Šťastném blogu.