Stres nemusí být strašák, kterého bychom se měli bát. Může se z něj stát užitečný pomocník. Toho ovšem nedocílíme tím, že se stresem budeme bojovat. Pojďme se spolu podívat na nové poznatky o stresu a zamysleme se nad tím, jak nám mohou pomoci zkvalitnit náš život.
Stres je stav, kterým náš organismus reaguje na každou silnější fyzickou nebo psychickou zátěž. Spustí obranné mechanismy, které mobilizují všechny dostupné prostředky k překonání nebezpečí. Původním účelem stresu je poskytnout nám rychle maximum vnitřních zdrojů pro záchranu života v extrémních situacích.
Proto stres prostřednictvím vegetativního nervstva a stresových hormonů připravuje náš organismus na maximální výkon – srdeční činnost se zrychluje, dochází k uvolnění energetických zásob organismu, ke změnám v krevním zásobení mozku atd.
Řada lidí si myslí, že pokud podléhají projevům stresu, něco s nimi není v pořádku.
Tyto procesy přitom doprovázejí tělesné projevy, které nejsou vždy příjemné (a často je proto vnímáme úzkostně), ale ve skutečnosti jsou projevem podpory – náš organismus nám věří, že se dokážeme se situací popasovat, a snaží se nám pomoci tím, že nám dává k dispozici své zdroje.
Důvěřujme svému organismu a buďme proaktivní
Pokud se stres naučíme vnímat jako projev pomoci od našeho organismu, může nám dokonce dodávat odvahu. Budeme ochotnější se se situací poprat, protože víme, že v ní nejsme sami: náš organismus je s námi a je na naší straně. Takový postoj je základ pro konstruktivní, produktivní a především proaktivní jednání v zátěžových situacích. S trochou důvěry může být stres náš spojenec a jeden z nejsilnějších motivátorů. Dává nám sílu postavit se obtížným situacím a jejich výzvám.
Většina z nás ale tímto způsobem stres nevnímá. Stres je vnímán spíše jako projev slabosti. Řada lidí si myslí, že pokud podléhají projevům stresu, něco s nimi není v pořádku. Normální je přeci nestresovat se. Ti silní stres neznají. To je ale omyl. Ti silní si stres „osedlali“.
Další důvod, proč stres nemá dobrou pověst, je dopad dlouhodobého stresu na naše zdraví. Každého asi napadne dobře známá souvislost mezi stresem a zvýšeným rizikem infarktu. Podle výzkumu, který se uskutečnil na University of Wisconsin, se ale zdá, že klíčovým faktorem ovlivňujícím dopad stresu na náš organismus není samotná míra stresu, ale náš postoj vůči stresu.
Aktivní snaha o vyváženější život si neklade za úkol odstranit stres. Naopak: snaží se stres zakalkulovat do rovnice.
Tento výzkum, publikovaný v roce 2012 (ve své přednášce pro TED jej zmínila i americká psycholožka Kelly McGonigal), zkoumal dopady dlouhodobého stresu na zdraví respondentů. Výzkum potvrdil, že dlouhodobě vysoká míra stresu zvyšuje riziko smrti v důsledku kardiovaskulárního onemocnění až o 43 %. To zní jako hrozná zpráva, je tu však jedno zásadní ale.
Zvýšení rizika neplatí pro všechny respondenty. Výjimkou jsou lidé, kteří mají ke stresu pozitivní a konstruktivní postoj. Ti byli paradoxně nejzdravější skupinou ze všech zkoumaných, dokonce s menším rizikem infarktu než lidé s dlouhodobě nízkou úrovní stresu. Pokud jsou tyto výsledky správné, pak – zjednodušeně řečeno – je to náš postoj ke stresu, co z velké části spolurozhoduje o tom, jestli se z něj stane pomocník, nebo zabiják.
Co to pro nás znamená a co s tím můžeme dělat? Jednoduše řečeno – měli bychom se přestat zabývat tím, jak odstranit negativní dopady stresu na náš život, a raději zaměřit pozornost na to, jak přivést do svého života víc klidu. Zdá se vám, že je to jedno a to samé? Ne zcela. Ano, je v tom jen drobný rozdíl, ale ten je zásadní.
Z hlediska našeho psychického zdraví a pohody je vždy lepší být proaktivní než reaktivní. A boj proti stresu je reaktivní, protože nás do něj žene strach. Má‑li smysl bojovat, pak za něco – to je proaktivní přístup. Aktivní snaha o vyváženější život si neklade za úkol odstranit stres. Naopak: snaží se stres zakalkulovat do rovnice, pochopit jej a vybalancovat. Jinak se ze stresu stane jen další stresor.
Odpočinek, odreagování, zábava
Se stresem si umí náš organismus poradit, pokud na to má čas. Stresová reakce je totiž náročná na energii a vyčerpává naše rezervy. Doplnění těchto rezerv vyžaduje dostatek odpočinku. Pokud naše tělo i mysl tento odpočinek dostanou, je vše ok. Ale dopřáváme své mysli i tělu dostatek odpočinku? Často nikoliv. My jsme totiž v mnoha případech odpočinek nahradili zábavou. A to je podle mě zásadní problém a důvod řady současných civilizačních neduhů.
- Odpočinkem doplňujeme energii.
- Odreagování nám umožňuje vybít napětí.
- Zábava nám přináší rozptýlení od starostí.
Dobře a přesně tyto tři způsoby trávení volného času rozlišovat je klíčové pro správné vyvažování různých zátěží, před které nás život staví.
Večer strávený u televize není relax, ale zátěž. Zatímco sedíme na gauči a cpeme se chipsy, náš organismus je vystaven zátěžové situaci, na kterou je nucen reagovat.
Je to ale náročné. Mimo jiné i proto, že se jednotlivé kategorie dost překrývají. Jedna činnost tak může být jak odpočinkem, tak způsobem odreagování se, dokonce i zábavou. Ale neplatí to vždy a ve stejné míře. Zábava i odreagování totiž mohou naši energii odčerpávat, místo aby nám ji pomáhaly doplnit.
Vezměte si třeba večer strávený u televize. Střídání scén, tempa děje, pořadů, televizních programů, dále pak reklamy, změny hlasitosti – to vše klade velké nároky na naši pozornost a orientaci. Jsme zahlceni obrovským množstvím vizuálních a sluchových informací, se kterými si náš organismus snaží poradit.
Zatímco sedíme na gauči a cpeme se chipsy, náš organismus je vystaven zátěžové situaci, na kterou je nucen reagovat. A tak se paradoxně v touze po zábavě a odreagování překročíme často vhodnou míru a vystavujeme se pak zbytečné zátěži. To neplatí jen pro sledování televize, ale i pro činnosti jako surfování po internetu či chatování na Facebooku. Ty jsou také příliš náročné na pozornost a orientaci, aby se při nich dalo odpočívat. Po půl hodině až hodině už nás přestávají dobíjet a stávají se zátěží.
Pocítit na sobě dlouhodobější, kumulativní účinky kultivace klidu potrvá alespoň měsíc.
Dalším zdrojem zátěže je multitasking. Klíčem k odpočinku je proto jednoduchost. Důležité je, abyste se pokud možno vyhnuli činnostem, kde budete muset v jednu chvíli věnovat pozornost více věcem současně. Např. 30 minut poslouchání hudby se sluchátky a zavřenýma očima může být pro někoho docela dobrý způsob relaxace. Poslech hudby jako podkresu k jiné činnosti už z hlediska odpočinku tak přínosný není. Zvláště jedná‑li se o činnost, při které se potřebujeme soustředit.
Jak odpočívat?
Intenzivní odpočinkovou aktivitou je některá z meditací klidu – třeba samatha nebo zazen. Ale pokud se z nějakého důvodu nechcete vydat touto cestou, může zkusit jakoukoliv činnost, která vám umožní být s plnou přítomností u toho, co se děje:
- hudba (aktivně i pasivně) nebo tanec
- různé tvořivé činnosti – kreslení, práce s hlínou, skládání či modelování apod.
- jóga
- čtení knihy (ale už ne časopisů nebo novin)
- sledování předem vybraného filmu (ideálně bez reklam)
- plavání, běh nebo chůze (bez sluchátek na uších)
- jakákoliv jednoduchá fyzická činnost – např. štípání dřeva, práce na zahradě
- masáže
- vaření pro radost (nikoliv z povinnosti)
- pro někoho dokonce i úklid nebo žehlení!
Klid také – a to je důležité – potřebuje nějakou chvíli, aby se mohl dostavit. Roztěkanost je jako roztočený setrvačník. Pokud jsme roztěkaní, může nám okamžité zklidnění trvat 20 minut i déle. Pocítit na sobě dlouhodobější, kumulativní účinky kultivace klidu potrvá alespoň měsíc.
Postupně si takto můžete vybudovat novou dovednost – cíleně a záměrně vystupovat ze složitosti světa i obsahů vlastní mysli, zjednodušit jej na prožívání „tady a teď“ a takto nabytý klid si zase cíleně přenášet do spěchu běžného života.
