Ilustrace: Leoš Suchan, YoungRealArt.cz
odemčené

Naděje v nejistotě

Nic netrvá věčně. Všechno se neustále mění. Proč by právě vaše trápení mělo být výjimka?

Jitka Cholastová

Jitka Cholastová
Editorka Psychologie.cz

12. 3. 2017

Ze seriálu: Jednohubky

Nejistota má v sobě velký potenciál. Když se s ní naučíme žít, otevřou se nám netušené možnosti.

V pátečním článku s názvem Tak to prostě je se čtenářka Ulka zamýšlí nad lidskou potřebou jistoty a hledání pevného bodu. Propracovat se k jakési jistotě je nejspíše možné snad jen skrze víru, píše Ulka. Nemáme možnost zjistit, jak věci „doopravdy“ jsou. A dokud svůj pohled na svět nenutíme ostatním jako jediný možný, je vlastně všechno v pořádku.

Běžný člověk asi docela ochotně připustí svou nejistotu, pokud jde o fungování světa. Spoustě věcí nerozumíme a hodně z nich pro nás ani nemá zvláštní důležitost. Co když ale dojde na nás samotné? Pocit, že nerozumíme sami sobě, nechápeme, co se v nás děje a proč, je velmi znepokojivý. Možná proto se těší takové oblibě různé sebepoznávací semináře.

Kdo jsem?

Z jednoho takového jsem si odnesla malé cvičení. Měli jsme tehdy za úkol napsat na papírky deset svých rolí: kdo jsme. Studentka, manžel, účetní, máma, snílek, žena… A potom jsme měli vybrat jednu z rolí, které bychom se mohli docela dobře vzdát. Pěkně pomalu a s prožitkem: už nikdy nebudu…

Možná tušíte, že u jednoho papírku nezůstalo. Postupně jsme se rozloučili se všemi. Došlo na protesty i slzy (ano, byl to takový ten víkend, kde se hodně pláče a objímá) – tohle nemůžu, nedám. Jiný zase žasnul nad tím, že své životní role a identitu odkládá s lehkostí až jakýmsi rozjařením. A vyvolávalo to otázky:

  • Na čem nejvíc lpím? S čím se ztotožňuji?
  • Kolik času věnuji věcem, které pro mě nejsou vlastně tolik důležité?
  • Co mi zbývá pro ty podstatné?

Není to nějaká salonní hříčka – pro každého z nás přijde okamžik, kdy odevzdáme úplně všechno. A stačí nehoda nebo nemoc, aby se člověku zamíchaly role i priority.

Ale i v úplně obyčejném všedním dni můžeme narazit na situaci, která se nás dotkne, protože zpochybní něco z toho, na čem si zakládáme. Pro někoho je to rodičovská role, pro jiného pracovní schopnosti nebo kuchařské umění. Jsme obzvlášť citliví na ty vlastnosti a dovednosti, na nichž stavíme své sebepojetí.

Nic netrvá věčně

Jdeme‑li cestou zpochybňování, dojdeme nejspíš k závěru, že nic není neměnné, trvalé a jisté. Což je svým způsobem dobrá zpráva: znamená to, že se mohou pohnout a i věci, které považujeme za beznadějně pokažené.

Prvním krůčkem ke změně může být právě to, že si možnost změny připustíme – i když v tuhle chvíli nevíme, jak by k ní mohlo dojít. Nejistota je v tomto ohledu rodnou sestrou naděje.

Tento týden vzbudil velký ohlas článek o tom, co s člověkem udělá trauma. Dagmar Kožinová v něm popisuje vlastní traumatický zážitek a odhaluje i některé obecnější zákonitosti toho, jak se lidský organismus vypořádává s nárazy, které byly v jednu chvíli nad jeho kapacitu.

Kamila Thiele v článku Jak funguje lidská paměť vysvětluje, jak se s takovými zapouzdřenými bolestmi pracuje v terapii: Terapeut se doptává na detaily, na emoce se vzpomínkou spojené, na pocity, které člověk zažívá ve chvíli, kdy o nich mluví. Cílem je tyto zážitky nějak změnit.

Využívejte celý web.

Předplatné

Rozhýbat, uvolnit, rozšířit kontext, pozorovat v těle, uvědomovat v jiných situacích a zkusit to dělat nějak jinak. Zážitky nezmizí, ale možná se dají pomalinku rozžvýkat a příběh člověka může pokračovat.

Nic není napořád. Všechno se mění. Dnes třeba můžeme postoupit jen o milimetr, vychýlit volant svého života lehce na jednu nebo na druhou stranu. Být měkčí a otevřenější, nebo se naopak vymezit v situaci, kdy bychom to ještě včera nedokázali. Všechno ještě může být úplně jinak.

Články k poslechu

Buď jako voda

Můžeme s jemností měnit svět a přitom zůstat spojeni s vlastní podstatou.

11 min

Pomalá změna

Vražedné životní tempo nezvolníte ze dne na den. A to je dobrá zpráva.

15 min

Objekt zájmu

Druhému se zjevně líbíte, přesto se vás zdráhá oslovit. Co za tím může být?

12 min

Proč pomáháme

Dokážeme udělat něco pro druhé skutečně nezištně, nebo vždy sledujeme vlastní dobrý pocit?

9 min

Nevěř mozku všechno

Když se myšlenky zacyklí v kruhu, může to člověka úplně vyřadit ze života.

11 min

12. 3. 2017

Postřehy, ohlédnutí, předznamenání. Co by nemělo zapadnout a co se chystá?

Jitka Cholastová

  • Sebepoznání
Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.