Naše audiobooky
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Smlouva se životem

Smysl života se nedá připravit do zásoby. Je provázaný s tím, jak žijeme a co děláme.

Jitka Cholastová

Jitka Cholastová
Editorka Psychologie.cz

10. 1. 2016

Ze seriálu: Jednohubky

Nevyplývají nejrůznější osobní problémy u některých z nás především z toho, že jsme se prostě ještě nerozhodli, jestli se do toho života vůbec pustíme?

Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit. Případně: Já jsem se o život neprosil (se skrytou výčitkou co si to jen ti moji rodiče dovolili mě sem přivést!). Takové nálady občas probleskují, když je řeč o smyslu života.

Aktuálně tuto otázku podnítil pondělní článek Romana Žižlavského Smysl toho všeho. Při čtení diskuse pod ním by se mohlo zdát, že lidstvo se dělí na ty, kteří o životě přemýšlejí, a na ty, kteří žijí, v obou případech často s jemnějším nebo i pořádně ostrým ostnem namířeným proti „těm druhým“: Co to řešíte versus Jak jen můžete neřešit?

V poradně se úvahy o smyslu života objevují vesměs u mladých lidí, kterým se nedaří v životě zakotvit – v ničem nevynikají, nic je nějak zvlášť nebaví, mají pocit, že nevědí, jak se pro budoucnost zařídit.

Nejsou tedy nakonec úvahy o smyslu života vlastně jen vedlejším projevem pocitu neúspěchu a nezdaru? Kladli bychom si je stejně, mít naplňující vztahy, uspokojující – nebo alespoň uspokojivou – práci a dobré zázemí? Článek Petera Grejtáka Když nic nemá smysl ukazuje, že to bude složitější. I když si žijete docela dobře, mohou vás přepadnout pochybnosti nebo přímo pocit ztráty smyslu.

Přemýšlení, nebo život

Jako by tu vedle sebe šly dvě linie: náš život, jak jej žijeme – a naše prožívání tohoto života, postoj, který ke svému životu zaujímáme, způsob, jakým o něm přemýšlíme, když se zastavíme a ohlédneme (nebo když nás něco přinutí zpomalit).

Není to tábor „těch druhých“, ale dva stavy mysli: prožívání, nebo reflexe. Málokdo umí provádět obojí najednou, a tak nás pobývání u jedné z těchto mentálních činností většinou dočasně vyřadí z té druhé.

  • Intenzivní ponoření do aktivního života dříve či později vyvolá potřebu reflexe.
  • Nepohoda zažívaná při přemítání o životě může naopak signalizovat potřebu přísunu zážitků, o kterých by bylo možno přemýšlet.

Pokud mám tedy pocit, že můj život postrádá smysl, možná je to přece jen proto, že se momentálně příliš věnuji přemýšlení o životě a málo životu samotnému. Smysl života se nedá vymyslet, upozorňuje Andrea Platznerová a zavilým „přemýšlečům“ navrhuje vyčlenit si pro přemítání o smyslu života určitý ohraničený čas a ve zbytku klidně i „nesmyslně“ žít.

Smysl života se totiž, jak se to jeví, nedá vymyslet jednou provždy, do zásoby. Období bilancování, přemítání a zpochybňování mohou přinést své ovoce, pokud se budou střídat s obdobími, kdy zkoušíme, vydáváme se do neznáma, navazujeme a udržujeme vztahy, učíme se obstát v nové práci.

„Smysl musíme nalézt v životním směřování směrem k tomu, co nás naplňuje, oslovuje a baví, a zároveň v překonávání našich úzkostí, lenosti, depresí, nevíry, komplikací a konfliktů, které nás rozhodně nebaví,“ říká další velký vyznavač životní rovnováhy Dalibor Špok v článku Ten, kdo se mění, a připomíná, že začít můžeme a musíme právě tam, kde aktuálně jsme, jakkoli nepřipravení a nejistí si v tu chvíli připadáme. Jistotu totiž získáme jednotlivými kroky, které podnikneme.

A Michal Mynář v článku Změna, nebo jistota? dodává, že „skutečná jistota se neopírá o to, co máme, ale o to, kým jsme. Přesněji: jak sami sebe vnímáme. Zdrojem jistoty je přesvědčení, že se na sebe můžeme v obtížných situacích spolehnout a že se ke všemu, co život přináší, dokážeme postavit čelem. Je to jistota v tom, že dokážeme čelit nejistotě.“

Využívejte celý web.

Předplatné

Pořád si říkáte, že jste nikdy nikomu nepodepsali, že do podniku jménem život jdete, a už vůbec že jste nebyli obeznámeni se všemi riziky či podmínkami možného odstoupení od smlouvy? Dávno tu smlouvu plníte. Každým novým dnem svého života.

Nemusíme každý jeden den zvládnout bez zakolísání, ale pokusme se, jak jen to jde, nenechat sami sebe ve štychu.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.

Přístup ke všemu:

Koupit předplatné

Články k poslechu

Prostor pro sebe

Nemusíme dělat všechno, co můžeme. Lenošení je prospěšné, když si ho nevyčítáme.

14 min

Růst na povel

Když seberozvoj ubíjí, místo aby rozvíjel, je na čase změnit přístup.

13 min

Laskavé hranice

Neopouštějme sami sebe jen proto, abychom se zavděčili druhým.

15 min

Anatomie štěstí

Z čeho se štěstí skládá a jak ho dosáhnout?

9 min

Opakující se sny

Naše podvědomí umí tvořit hotové seriály. Co se nám tím snaží říct?

18 min

10. 1. 2016

Jednohubky
Seriál

Postřehy, ohlédnutí, předznamenání. Co by nemělo zapadnout a co se chystá?

Jitka Cholastová

  • Sebepoznání
Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.