„Ta knížka je dobrá, on je to totiž skutečný příběh, autentický. To mám rád,“ liboval si nedávno neznámý u vedlejšího stolu. Možná i vy jste při pohledu na dnešní titulek pocítili příslib něčeho silného, opravdového. Takové příběhy táhnou. Skutečnost ovšem mnohdy nijak zvlášť zajímavá není – a život sám o sobě žádné příběhy nepíše. Potřebuje nás, abychom mu s tím pomohli.

Tento týden se v naší poradně obrací o pomoc čtenářka, která roky žije s depresí.

Odpověď jde na dřeň a vybízí k pohledu do těch nejhlubších zákoutí: Žijete tak, jak chcete? Jste zasazená v příběhu a kulisách, které odpovídají vašim potřebám, snům, možnostem a schopnostem, vaší představě o tom, co chcete dávat lidem a co chcete vy sama od nich dostávat?

Někdy léčí a k novému životu vede, i když za velkých porodních bolestí, obyčejná pravda. A odvaha stát si za ní a neklást si ji za vinu, uzavírá Andrea Platznerová. Pravda léčí – ale co je v úvahách o vlastním životě pravda? Určitě žádné přikrašlování, ale ani podceňování nebo zlehčování. Prostě věci tak, jak jsou, ne?

Mapa hvězdné oblohy

Třeba jako noční obloha. Myriády zářivých teček – některé stálejší a výraznější, takže víc poutají pozornost. Lidé jim dali své názvy a rozehráli fantazii v pohledu na souhvězdí. Když vám někdo ukáže, že tohle je Orion a tohle Kasiopea, vidíte je. Nebo můžete vidět vlastní postavy, vlastní souvislosti. A co teprve když se v mysli odpoutáme od pohledu ze Země… Jak odlišné uspořádání se nám nabídne!

Současná psychologie si metaforu života jako příběhu oblíbila. Povšimla si tendence lidské mysli vnímat svět a dění v něm v podobě navazujících událostí a dávat jim své hodnocení. Svou historii v podobě příběhů píšou celé národy; velký příběh (a vlastní místo v jeho rozuzlení) se snaží načrtnout i politikové v předvolebním boji. 

Nabádání, že pokud se člověku jeho život nelíbí, může si vytvořit jiný příběh, zní přesto trochu podezřele. Až moc jednoduše. Něco na tom ale asi bude: nejspíš každý někdy zažil, jak se změnil jeho pohled na určitou událost, když se dozvěděl víc souvislostí. Nebo jak se s odstupem let proměňuje naše hodnocení mezníků a klíčových událostí ve vlastním životě.

Psát svůj příběh

Hranice událostí, jejich podoba a významy skutečně nejsou pevné a jednou provždy dané. Jistá dávka nadhledu a otevřenosti nám určitě pomůže brát život s větší lehkostí. To ale neznamená, že musíme čekat až „na konec“, abychom je mohli zachytit.

To nejcennější, co nám může aktuální podoba osobního příběhu dát, je zpráva o místě, v němž se právě nacházíme a které nám umožňuje (nebo nás přímo nutí) vidět věci právě tímto způsobem. Když přijmeme, že právě teď pro nás nabírají události zcela jasnou podobu, poskytne nám to velmi dobrý odrazový můstek pro hlubší zkoumání.

Kde najít inspiraci? Třeba u našich čtenářů:

• Tím, že jsem se spojila se svým žalem, jsem nakonec našla energii znovu žít: K psychologovi mě přivedl pes  
  
• Jako bych byla rozervaná na kusy. Ale ten pocit úlevy zároveň byl nepopsatelný a osvobozující:  Procitání z noční můry
  
• Takhle voní štěstí. Věděla jsem to, jen jsem zapomněla:  Já, introvert
  
• Jak se vše začalo uvolňovat, najednou jsem začala vidět i tu její krásnou a hlubokou lidskou stránku, protože tu mám v sobě taky a i tu do mě vtiskla ona. A tak jsem postupem času přijala sama sebe a s tím (více méně) i ji:  Znovu se najít s mámou
  
• Naučil jsem se kašlat na to, co si o mně myslí a co říkají ti druzí:  Žiju všem navzdory
  
• Přijímat lásku je mnohem těžší než ji dávat:  Můj muž mě naučil důvěřovat
  
• Nikdy nevíte, kdo vám podá pomocnou ruku a ukáže světlo:  Kůň bez prince