Nikdy jste o sexu moc nepřemýšleli, raději se mu věnujete? Jste šťastní lidé a můžete i tento článek s klidem v duši vynechat. Jestli už jste ale do kruhu přemýšlení a hledání souvislostí vstoupili, může být užitečné na chvíli se zastavit a porozhlédnout.
Nedávno vzbudil pozornost dotaz čtenářky Jitky, které po rozchodu chybí sex. Moc bych si přála zažít objetí a vše, co k fyzickému kontaktu mezi mužem a ženou patří, píše Jitka. A tak mě napadlo prozkoumat, co je vlastně to „všechno, co k tomu patří“.
Co nám sex jako součást partnerského vztahu dává? To, co nám chybí, když ho nemáme.
Pustila jsem se tedy do pročítání dotazů v poradně. A vypadá to, že při nespokojenosti s intimní stránkou vzájemného soužití si vlastně každý z nás stýská na něco trochu jiného: lišíme se tím, co pro nás sex znamená.
- Chybí mi fyzický kontakt, píše Tom. Mám často chuť se s ní milovat, hladit, mazlit…
- Jsem nešťastný a deprimovaný, přiznává Petr. Mám pocit, že se to na mně nějak duševně podepisuje. Připadám si pak neatraktivní.
- Nenacházím ve vztahu vzrušení, které potřebuji, říká Alena.
- Bojím se, že už ho nepřitahuji, svěřuje se Magdalena. Vlastně se sama sebe neustále ptám, co dělám špatně, čím jsem ho tak odradila a napadá mě spousta věcí, ale která to je, nevím!
- Člověk by řekl, že už mě nemá ráda, píše Jakub. Cítím se dost frustrovaně, poníženě a pořád odmítán, přijde mi, že se ponižuju, což začíná mávat i s mým sebevědomím.
- Připadám si jako sexuální loudil, stěžuje si Karolína. Mám své potřeby. Je to dost frustrující.
- Jsem frustrovaná a nešťastná, říká Pavlína. Mám strach, že krom toho, že už mě nechce, se mu začnu protivit i tím, že mi začíná klesat sebevědomí, jsem protivná a hysterická, protože přesně to se začíná pomalu dít…
- Nejvíce mi chybí láska, shrnuje Markéta. Manžel si raději pomůže sám, než by se pomiloval se svou ženou, které to vše moc chybí.
Čím je pro nás tedy sex? Jistě v první řadě přirozenou potřebou – na rozdíl od potřeby vody, spánku nebo jídla ale nejsme ani při delší abstinenci zásadně ohroženi. Bez sexu se dá docela dobře žít. Nebo jinak: uspokojení biologické stránky této potřeby máme každý sám ve vlastních rukou.
Pro člověka ovšem sex nemá výhradně biologický rozměr. Nejde jen o uspokojení, ale také o způsob bytí s druhým a o možnost zakoušet sebe sama jako milující a milovanou bytost.
Chceme prožívat touhu, vzrušení, vášeň a naplnění. Odvrácenou stranou této touhy je často zmiňovaná frustrace. Je lepší cítit touhu a nemoci ji naplnit, nebo vyhasnout a netoužit?
Jak vysvětluje Aleš Borecký, „sexualita je provázána s celou osobností. Není moc reálné změnit pouze přístup k sexu, pokud se nepohnou i jiné psychické struktury. Pokud budou trvat i další problémy, sexualita je nejspíš zobrazí.“ A sexuální stránka vztahu je součástí vztahu jako celku.
Sex je ve vztahu jednou z forem komunikace, chcete‑li jazyků lásky. Jde při něm také o dávání a braní: odmítání sexuálního kontaktu může ukazovat na nerovnováhu v této oblasti, na pocit jednoho z partnerů (nebo i obou), že do vztahu vkládají víc než ten druhý. Sex je také prostor, v němž dáváme najevo svou důvěru a zranitelnost.
V oblasti sexuality se křižuje a sbíhá tolik nitek jako málokde jinde. Do slepé uličky nás může zavést například zaměňování vnitřního nastavení s jeho projevy. Zaměřovat se na „fungující sex“ jako na potvrzení, že náš vztah je v pořádku a my jsme v pohodě – jen proto, že naopak to často platí.
Sexualita je něčím, co objevujeme, nacházíme a ztrácíme v průběhu celého života. Prostorem svobody a radosti, černou skříňkou, krajinou překvapení i tápání.
Líbí se vám Psychologie.cz?
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen sledovat zdarma naše newslettery.
