Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Diktát užitečnosti

Člověk musí zvažovat, čemu věnuje svůj čas a energii. Neměli bychom při tom ale ztratit ze zřetele širší obraz.

Ze seriálu: Jednohubky

Jitka Cholastová

Jitka Cholastová

6. 11. 2016

„A k čemu mi to bude?“ Tuto otázku si často kladou studenti. Nejen ve školních učebnicích, ale i všude kolem nás je skutečně spousta zbytečností. Nevylijme ale s vaničkou i dítě: některé ze „zbytečností“ jsou pro náš život nadmíru důležité.

Ve druhém dílu záznamu přednášky Ekonomická analýza ráje mě zaujala drobná poznámka o kultuře a umění. All art is useless, cituje Tomáš Sedláček Oscara Wilda a vysvětluje: není to tak, že by umění nebylo k ničemu, ale jde o jednu z mála věcí, které tady nejsou od toho, aby byly užitečné. Máme v životě několik oblastí jako přátelství, láska, filozofie, estetika, které nemusí podléhat imperativu užitečnosti. Podobně ani otázky tu nejsou v prvé řadě pro to, aby byly zodpovězeny. Otázky jsou tady zejména kvůli tomu, aby byly.

Tato zmínka mě přiměla k zamyšlení. Někdy se říká, že naše kultura nezdravě propadla představě nekonečného růstu – jak ekonomického, tak (což je tady pro nás zajímavější) růstu osobního. Občas si někdo všimne, že přes veškerou snahu věnovanou osobnímu rozvoji nejsme zase o tolik šťastnější a nežijeme lépe. Není ale tou pastí, do níž jsme se nechali vlákat, spíš představa užitečnosti?

Celý člověk

Zajímavé v této souvislosti je, jak se nám přesmyklo vnímání práce a zábavy. Zatímco po své práci požadujeme, aby nás bavila (takže myšlenka, že by nás práce vlastně až tak bavit nejen nemusela, ale dokonce ani neměla, přináší šokující změnu perspektivy), ve svém vlastním čase jsme naopak odhodlaní pracovat: ne na něčem konkrétním, v čem bychom se chtěli zlepšit, ale „na sobě“.

Chceme i svůj volný čas (hlavně ten!) věnovat věcem, které jsou pro nás přínosné, něco nám dávají, jsou nám „k něčemu“. Nechci tady rozhodně brojit proti hodnotnému trávení času či proti smysluplnosti – myslím, že k té tíhneme naprosto přirozeně a zdravě. Chci se jen na pár podobných slůvek podívat víc zblízka a také dovést o krok dál myšlenku nabídnutou Tomášem Sedláčkem.

Zbytečný je asfaltový chodník končící uprostřed pole. Krásný výhled do krajiny nebo z okna zbytečný není.

Kultura (v užším významu) a umění skutečně nepodléhají diktátu užitečnosti, neplní bezprostřední praktický úkol. Přesto jsou „ k něčemu“. Jsou důležité, dokonce velmi. Tím, že nás – stejně jako zmiňované otázky – vystavují složitosti, nejednoznačnosti… a tak otevírají prostor celistvosti.

O celistvosti v psychologii mluví zejména C. G. Jung. Chápe ji jako stav duševního zdraví, jednotu osobnosti, která překonala protiklady a integrovala nevědomé síly a motivace. Celistvost se přitom nerovná dokonalosti – přesnější je spíš představa úplnosti, která zahrnuje „světlé“ i „temné“ (a nemá tedy například zapotřebí promítat si vše špatné do „těch druhých“).

Vnímat nejednoznačnost – a unést ji – přitom můžeme v běžném životě a jaksi nezávazně, „na zkoušku“, právě díky umění.

Důležité zbytečnosti

A jak s osobním rozvojem souvisí ta neužitečnost? Michal Mynář v článku Štěstí jako povinnost přirovnává proces sebepoznání k vědeckému základnímu výzkumu:

Audio kniha ke stažení

Co se životem

Tematický audiobook ve formátu mp3. Uvnitř najdete články od Nely G. Wurmové, Jana Kulhánka, Radky Loja, Dalibora Špoka a Petra Pražáka k tématu hledání vlastní smysluplné cesty životem.

Stáhnout
Audio kniha ke stažení

Co se životem

Tematický audiobook ve formátu mp3. Uvnitř najdete články od Nely G. Wurmové, Jana Kulhánka, Radky Loja, Dalibora Špoka a Petra Pražáka k tématu hledání vlastní smysluplné cesty životem.

Stáhnout

Základní výzkum mění naše porozumění věcem. Nemá a nemůže mít žádný jiný účel než poznání. Jestli z toho, co základní výzkum objeví, jednou vzejde něco „užitečného“, nebo zůstane „jen“ u lepšího poznání podstaty zkoumaného jevu, totiž nejde nikdy říct dopředu.

Z odpočinku a času pro sebe se pro mnoho lidí stal úkol. Tento čas je potřeba maximálně využít ve svůj prospěch. Pro bezúčelnou nečinnost, nebo pro dělání věcí bez cíle a účelu, tu není místo.

Jak tedy rozlišit, zda se z našeho sebepoznání a seberozvíjení nestalo spíš sebebičování a urputné šlapání v kolečku?

Možná nám pomůže naučit se rozlišovat mezi ne/užitečným, zbytečným, smysluplným a prospěšným.

Využívejte celý web.

Předplatné

Jak už víme, neužitečné neznamená zdaleka zbytečné.

  • Zbytečný je asfaltový chodník končící uprostřed pole. Krásný výhled do krajiny nebo z okna zbytečný není.
  • Zbytečné mohou být obavy ze zkoušky, přesto jsou pochopitelné a mohou být smysluplné, pokud nás přimějí obrátit pozornost ke svému prožívání a laskavě, leč pevně si říci: No jo, je to těžké. Neboj, dáš to!

Užitečné stejně tak nemusí být vždy smysluplné, dokonce ani prospěšné.

  • Užitečné je vědět, že svou žádost musíte adresovat osobě A a podat na formuláři 4b ve 2. patře u okénka C. O smysluplnosti podobného postupu lze oprávněně pochybovat.
  • Užitečné je znát svoje obranné reakce, které byly smysluplné naposledy někdy před lety a prospěšné nejsou vůbec.

Jít za tím, co je užitečné, se hodí v případě, že chcete pohnout s něčím praktickým: vyřídit doklady, pomoci kamarádovi vymalovat kuchyň, uspořádat oslavu, vstoupit do terapie. Nenechme si ale užitečností diktovat, jak mají vypadat naše vztahy, náš osobní život, volný čas nebo přímo my sami.

Diskuse 0
Jednohubky
Seriál

Postřehy, ohlédnutí, předznamenání. Co by nemělo zapadnout a co se chystá?

Jitka Cholastová

  • Štěstí