Co potřebujeme k tomu, abychom mohli být doopravdy spokojení?
Málokomu se daří ve všem, na co sáhne. Většinou je to spíš tak, že v určitém období se cítíte docela fajn, jen doma to trochu skřípe. Nebo váš vztah pluje klidnými vodami, ale v práci vám na stole přistane úkol, který se zdá nad lidské síly (ty vaše určitě). A tak se nabízí otázka: měli bychom se vrhat do těžkostí a rozvíjet to, co nám nejde, nebo je lepší zaměřovat se na oblasti, kde se nám daří?
Ze školy si pamatujeme spíš první přístup. Nesnášeli jsme ho: tady máš chybu! Na stránce červeně svítí hrubky a zastiňují všechno ostatní, co se povedlo. A doma to má pokračování – jedničky jsou standard nehodný komentáře, zato nad horšími výsledky okamžitě letí obočí nahoru. Copak to je, nějak ses nám zhoršila…
Jako dospělí máme jasno: někdo má hlavu na počty a jiný na sloh. Jeden se vyzná v technických věcech a druhý krásně zpívá nebo bruslí. Škola by měla tuto jedinečnost podchycovat a rozvíjet u každého jeho osobní talent. Každý je přece v něčem dobrý.
Teoreticky to zvládáme dobře. A jak se umíme zařídit ve svém životě?
Přece jen máme ve zvyku spíš věnovat pozornost tomu, co nám chybí, nefunguje, nedaří se. V prvé řadě proto, že takové věci si o pozornost samy říkají.
Člověk stižený seberozvojem může mít ještě jiný důvod, proč se zabývat těžkostmi: je to přesvědčení (či zkušenost), že všechno nepříjemné, co odložíme stranou, aniž bychom se tomu hlouběji věnovali, se nám v té či oné podobě bude do života neustále vracet.
Má‑li tato teorie pravdu, je to vlastně dobrá zpráva: pokud je něco skutečně důležité, prostě se nám to v budoucnu opět připomene. A jestli ne, můžeme to pustit z hlavy jednou provždy.
Zaměřit se raději na oblasti, v nichž se nám daří, je především příjemné. A není zase tak docela samozřejmé, že si umíme vychutnat a docenit, co máme a v čem jsme dobří.
Pokud navíc platí, že to, čemu věnujeme pozornost, živíme svou energií a ono to (přinejmenším v našich očích) roste, o důvod víc zastavit se a všechno dobré si připomenout.
A i když víme, že základní lidská hodnota se neodvíjí od toho, co všechno zvládáme a dokážeme, úspěchy mají v našem sebepojetí přece jen významné místo. Dávají nám potvrzení, že jdeme správným směrem, posilují naši sebedůvěru a chuť pokračovat dál.
Protože když se nám v něčem opakovaně či dlouhodobě nedaří, ocitáme se v pasti, z níž je obtížné vystoupit. O takových situacích píše Nela Wurmová v článku Já jsem na tohle smolař.
Vědomě oceňovat všechno dobré je důležité i proto, že na každý pokrok si brzy zvykneme a jakmile vystoupáme na první schod, život před nás postaví zase další.
Pro člověka bez partnera je největším oříškem seznamování. Jakmile partnera najdete (třeba s pomocí tipů z druhého článku Jana Kulhánka, který vyjde v úterý), můžete řešit pro změnu svůj strach ze závazku nebo nejistotu, jestli vás ten druhý doopravdy miluje, jak si v pondělním článku s názvem Miluješ mě? všímá Radka Gottwaldová.
Využívejte celý web.
PředplatnéA tak nakonec není možná hlavní otázkou, čemu věnujeme pozornost, ale spíš jaký typ pozornosti to je a zda nám nebrání v pohledu na další oblasti našeho života.
Problém totiž ani tak není, když se vám poslední dobou nedaří v práci nebo vám právě teď chybí někdo, s kým byste mohli sdílet svůj život. Opravdový problém nastává ve chvíli, kdy se člověk k některé věci upne natolik, že nevidí napravo ani nalevo. Když z faktu, že se mu právě teď v něčem daří či nedaří, vyvozuje závěry o sobě jako o člověku.
Jedničky nejsou samozřejmost. Málo se ví, že základem hodnotící stupnice ve škole je trojka: co je na trojku, je dobré. Tak po sobě přestaňme chtít jedničky shora dolů.
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.
Přes veškerou snahu se necítíte šťastní? Možná jste prostě zapomněli sami na sebe.
16 min
Dokonalý život bez úzkosti neexistuje. Existuje ale dokonalý život s úzkostí.
21 min