Po svátečních dnech přicházejí dny všední. Jestli jsme se během Vánoc na okamžik dotkli toho kouzla, zaslechli hlas hlubin, teď se může zdát, že je to všechno pryč. Venku je zima a zítra musíme vstávat do práce. Pryč je světlo svíček, slavnostní atmosféra – a taky pohádky.

Někdo by si řekl, že je to dobře. Sváteční atmosféra leda tak dusí a pohádky jsou pro děti. Naivní, nerealistické. Takhle to v životě nechodí. Psychologové (alespoň někteří) by nesouhlasili.

• Symbolikou pohádek se na našem webu před časem zabýval Radvan Bahbouh v článku Bylo nebylo.
• Jestli dáváte před Červenou Karkulkou přednost Simpsonovým, poslechněte si hlubinně analytický pohled Vlada Šolce: Od archetypů k Simpsonovým.
• Za připomenutí stojí i článek Aleše Boreckého Malý princ: Obraz vnitřního dítěte.

Samozřejmě dnes nevyrážíme do světa vysvobodit princeznu a nestínáme dračí hlavy. O tom, jaký význam mají tyto obrazy v našem vnitřním světě, existují celé knihy – asi nejznámější z přeložených do češtiny je Psychologický výklad pohádek od Jungovy žačky Marie‑Louise von Franzové.

Princezna v takovémto pojetí symbolizuje část lidské duše, uvězněnou či skrytou. Jednotlivé postavy lze vnímat jako aspekty jediné bytosti. Včetně sil, které se staví do cesty životu a způsobují strnulost, usychání, zármutek. Celé pohádkové dobrodružství je dobrodružstvím vnitřní proměny, osvobození a scelení.

Duše posílá zprávy

Mám ráda pohádky. Ty starší filmové, jako je Nebojsa nebo Třetí princ. V obou mě nedávno zaujal stejný moment: vyzvání na cestu. Hrdina nevyráží do světa jen proto, že stojí na prahu dospělosti a doma ho to omrzelo. Dostává pozvání.

Mohlo by vás zajímat

Terapie a její stín

Nestačí uzdravovat lidem jejich zranění. Měli bychom víc toužit po světě a znovu ho vzít …

Přečíst článek

V Třetím princi je to záhadný obraz princezny – obraz, který nikdo nepřinesl. V Nebojsovi strom zapálený bleskem právě ve chvíli, kdy stařeček vypráví povídačku o princezně, která žije v zakletí, ale protože ani zlo nemá absolutní moc, čas od času vyráží do světa, aby se rozhlédla, jestli už věci nenazrály ke změně.

Naše duše, cítí‑li se uvězněná, nám posílá zprávy. Můžeme je vnímat jako nevysvětlitelné náhody nebo jen jako neurčité napětí, které nám nedá klidně spát. Obrazy, které nikdo nepřinesl, a přece tu jsou.

Buďme hrdiny. Nebojme se otevřít setkání s nečekaným. A mějme oči dokořán: tajemství na sebe bere různé podoby.

Ať jsou naše kroky v novém roce šťastné.