odemčené

Život na jedničku

Co potřebujeme k tomu, abychom mohli být doopravdy spokojení?

Jitka Cholastová

Jitka Cholastová
Editorka Psychologie.cz

4. 12. 2016

Ze seriálu: Jednohubky

Málokomu se daří ve všem, na co sáhne. Většinou je to spíš tak, že v určitém období se cítíte docela fajn, jen doma to trochu skřípe. Nebo váš vztah pluje klidnými vodami, ale v práci vám na stole přistane úkol, který se zdá nad lidské síly (ty vaše určitě). A tak se nabízí otázka: měli bychom se vrhat do těžkostí a rozvíjet to, co nám nejde, nebo je lepší zaměřovat se na oblasti, kde se nám daří?

Ze školy si pamatujeme spíš první přístup. Nesnášeli jsme ho: tady máš chybu! Na stránce červeně svítí hrubky a zastiňují všechno ostatní, co se povedlo. A doma to má pokračování – jedničky jsou standard nehodný komentáře, zato nad horšími výsledky okamžitě letí obočí nahoru. Copak to je, nějak ses nám zhoršila…

Jako dospělí máme jasno: někdo má hlavu na počty a jiný na sloh. Jeden se vyzná v technických věcech a druhý krásně zpívá nebo bruslí. Škola by měla tuto jedinečnost podchycovat a rozvíjet u každého jeho osobní talent. Každý je přece v něčem dobrý.

Teoreticky to zvládáme dobře. A jak se umíme zařídit ve svém životě?

Na miskách vah

Přece jen máme ve zvyku spíš věnovat pozornost tomu, co nám chybí, nefunguje, nedaří se. V prvé řadě proto, že takové věci si o pozornost samy říkají.

  • Když máte na účtu posledních pár korun, moc vás neutěší, že peníze nejsou všechno.
  • Jestli se každý večer vracíte do prázdného bytu, mohou se vám všechny vaše pracovní úspěchy zdát nicotné.
  • A co teprve když člověka začnou třeba bolet zuby: po pár probdělých nocích to vypadá, že na ničem jiném doopravdy nezáleží.

Člověk stižený seberozvojem může mít ještě jiný důvod, proč se zabývat těžkostmi: je to přesvědčení (či zkušenost), že všechno nepříjemné, co odložíme stranou, aniž bychom se tomu hlouběji věnovali, se nám v té či oné podobě bude do života neustále vracet.

Má‑li tato teorie pravdu, je to vlastně dobrá zpráva: pokud je něco skutečně důležité, prostě se nám to v budoucnu opět připomene. A jestli ne, můžeme to pustit z hlavy jednou provždy.

Přednáška
27. května 2025

Kristina Sarisová: Řešení deprese

Kristina Sarisová

Zaměřit se raději na oblasti, v nichž se nám daří, je především příjemné. A není zase tak docela samozřejmé, že si umíme vychutnat a docenit, co máme a v čem jsme dobří.

Mohlo by vás zajímat

Bude to stačit?

Potřeba zavděčit se může vést k úspěchu, ale ne ke spokojenosti.

Přečíst článek

Pokud navíc platí, že to, čemu věnujeme pozornost, živíme svou energií a ono to (přinejmenším v našich očích) roste, o důvod víc zastavit se a všechno dobré si připomenout.

A i když víme, že základní lidská hodnota se neodvíjí od toho, co všechno zvládáme a dokážeme, úspěchy mají v našem sebepojetí přece jen významné místo. Dávají nám potvrzení, že jdeme správným směrem, posilují naši sebedůvěru a chuť pokračovat dál.

Přes černé brýle

Protože když se nám v něčem opakovaně či dlouhodobě nedaří, ocitáme se v pasti, z níž je obtížné vystoupit. O takových situacích píše Nela Wurmová v článku Já jsem na tohle smolař

Vědomě oceňovat všechno dobré je důležité i proto, že na každý pokrok si brzy zvykneme a jakmile vystoupáme na první schod, život před nás postaví zase další.

Pro člověka bez partnera je největším oříškem seznamováníJakmile partnera najdete (třeba s pomocí tipů z druhého článku Jana Kulhánka, který vyjde v úterý), můžete řešit pro změnu svůj strach ze závazku nebo nejistotu, jestli vás ten druhý doopravdy miluje, jak si v pondělním článku s názvem Miluješ mě? všímá Radka Gottwaldová.

Využívejte celý web.

Předplatné

A tak nakonec není možná hlavní otázkou, čemu věnujeme pozornost, ale spíš jaký typ pozornosti to je a zda nám nebrání v pohledu na další oblasti našeho života.

Problém totiž ani tak není, když se vám poslední dobou nedaří v práci nebo vám právě teď chybí někdo, s kým byste mohli sdílet svůj život. Opravdový problém nastává ve chvíli, kdy se člověk k některé věci upne natolik, že nevidí napravo ani nalevo. Když z faktu, že se mu právě teď v něčem daří či nedaří, vyvozuje závěry o sobě jako o člověku.

Jedničky nejsou samozřejmost. Málo se ví, že základem hodnotící stupnice ve škole je trojka: co je na trojku, je dobré. Tak po sobě přestaňme chtít jedničky shora dolů.

Články k poslechu

Sanitka dobrých skutků

Chcete pomáhat, dělat lidem radost. Proč se to tak často pokazí?

11 min

Noční poselství

Sny jsou cenným zdrojem sebepoznání. Jak nepřeslechnout jejich sdělení?

20 min

Pružné já

Naučili jsme se, že některé naše vlastnosti okolí nevidí rádo. A tak žijeme omezeně.

8 min

Na spektru

Čtení knížky o autismu mě přimělo uvažovat o mých osobních zvláštnostech.

13 min

Co se děje s tátou

Se změnami a emocemi po narození dítěte se potřebují vyrovnat i muži.

8 min

4. 12. 2016

Postřehy, ohlédnutí, předznamenání. Co by nemělo zapadnout a co se chystá?

Jitka Cholastová

  • Sebepoznání
Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.