Přehledné a návodné články nám často připadají podezřelé, ale něco na nich je. Pokud se právě dnes potýkáte s nějakým problémem, co pro jednou místo hloubání a přemítání zkusit něco přímočařejšího? Vybrala jsem pro vás v naší poradně devět inspirativních rad.

Tak moment. Jak člověku může pomoci rada, která vznikla jako odpověď na úplně jinou otázku?

Jeden z obecných postupů při řešení problémů navrhuje přenést danou nesnáz do jiného kontextu, tam najít řešení a následně je upravit pro své aktuální potřeby. Při sestavování pracovního týmu si tak můžete cvičně představit, že tvoříte menu hostiny o mnoha chodech. Nebo že místo partnerské neshody řešíte ztrátu mobilu uprostřed lesa.

Je ovšem i jiný důvod, proč nezatracovat obecné rady a jednoduchá řešení. My lidé nejsme zase tak rozdílní (a možná ani tak složití), jak si někdy myslíme.

Věříte‑li navíc na náhodu, zkuste ještě něco: hned teď zvedněte oči od textu a myslete si číslo od jedničky do devítky. Máte? Podívejte se, k čemu vás náhoda zavedla. A znovu: jak můžete tuto radu aplikovat pro svou současnou situaci?

Devatero dobrých rad

1. Přemýšlejte o sobě, naslouchejte druhým

„Je snadné být dokonalý v samotě a izolaci. Lze velice snadno žít ctnostný život, být pozitivní k druhým, pokud žijeme sami v lese v opuštěné poustevně nebo jsme doma izolovaní od okolí a s druhými lidmi nepřijdeme do styku. Každý člověk, který chce mít přiměřené sebevědomí, přiměřený sebeobraz (a nenalhávat si o sobě něco, co je zcela mimo realitu), každý, kdo se chce rozvíjet, proto musí aktivně žít v různých vztazích, obrušovat v nich svou osobnost, ale především dozvídat se z nich mnoho o sobě,“ říká Dalibor Špok.

2. Než se pustíte do změny, začněte se akceptovat

„Začněte se akceptovat tam, kde jste. Akceptace znamená přijetí současného stavu, jaký je. Neznamená to souhlas, že to, co akceptujete, nechcete změnit nebo že to už bude navždy takto. Akceptace znamená připuštění: Teď je to takto. Teď je toto mou součástí. Chci‑li se mít rád/a – (teď a tady) – pak se musím mít rád/a i s těmito nedokonalostmi a chybami,“ objasňuje Dalibor Špok.

3. Předstírejte, dokud to nedokážete

„Nejsnadnější způsob, jak získat nějakou vlastnost, po které toužíme, je začít předstírat, že už ji máme. Předstírání ovšem musí být důsledné,“ vysvětluje Radkin Honzák. Proč? „Opakujeme‑li systematicky a důsledně nějakou aktivitu, nejenže se ji učíme, ale také ji pevně zabudováváme do mozkových struktur.“

4. Místo vytváření hypotéz raději posilujte porozumění

„K současnosti tady a teď máme lepší přístup než k osobní historii tak, jak se doopravdy odehrála. Být schopni popsat, jak se věci dějí, jak k nim sami přispíváme a jaké dopady mají na náš život a lidi v našem okolí, může být ve finále stejně zajímavé jako zodpovědět si otázku, proč se to děje – a možná ještě zajímavější. Protože důkladný popis obsahuje často i zárodek odpovědi, co dělat, kdybychom chtěli osvědčené vzorce chování nějak změnit,“ píše Ester Danelová.

5. Nespěchejte na sebe

„Místo razantních změn je lepší jít na to pomaleji,“ radí Jan Smetánka. „Když připustíme, že to teď nějakou dobu nebude stát za moc, a zároveň věříme, že změna k lepšímu je časem nevyhnutelná, hned se tímto šedým obdobím prochází lépe. Je velká pravděpodobnost, že se s každým dalším týdnem budeme cítit lépe, postupně se nám vrátí energie a chuť něco pravidelně dělat a také se vyjasní představa, co konkrétně by to mělo být. Co je to první a nejjednodušší, s čím můžete začít?“

6. Dovolte si dělat chyby

„Připusťte si, že můžete dělat chyby. Že se může stát, že se nerozhodnete úplně správně. A že to nevadí! Že vás to naopak něco naučí, něco vám to dá, něco víc zase budete vědět o sobě samotných. A to vám pomůže i při budoucím rozhodování,“ apeluje Pavel Milan Černý. „Mnozí se v tomto snaží o dokonalost: dělat jen ty správné věci, nedělat chyby, všechno dopředu skvěle promyslet a vymyslet. Můj názor a moje zkušenost je, že mnohdy je lepší méně přemýšlet, jít do toho více po hlavě a pak pozorovat, co se děje. Z toho se učit a poznávat tak lépe i sebe sama.“

7. Přestaňte se rozebírat

„Nejlepší cesta k tomu, jak se vyřešit, je přestat se zkoumat a začít se poznávat. Mezi racionální sebeanalýzou a sebepoznáním je velký rozdíl v perspektivě pohledu. Sebeanalýza je proces, díky němuž se snažíme od svých pocitů dostat co nejdál, dívat se na sebe z objektivního, nezúčastněného úhlu pohledu. Poznávat se naopak znamená dostat se k sobě opravdu blízko, být zúčastněný (ale nikoliv utopený ve svých pocitech). Při sebepoznání se snažíme pochopit, zatímco při sebeanalýze se snažíme sami sebe vysvětlit. Pochopení vede k uklidnění a otevírá cestu k (sebe)přijetí či smíření. Prosté nalezení racionálního vysvětlení nic takového nepřináší,“ vysvětluje Michal Mynář.

8. Uvolněte napětí a strach

„V procesu sebeutváření je důležité poznat svoje emoce a emoční reakce. Cítíte‑li se křečovitě, je to napětí. A napětí je možné uvolnit. Zkuste třeba začít dýchat hluboce a pomalu do břicha, procítit pevnou půdu pod nohama, zaměřit se na něco, co vás podpoří a uklidní,“ píše Michal Petr. „Vždy stojíme před dilematem vyjádřit to, co si opravdu myslíme a cítíme, a potřebou konformity. To je dilema, jehož řešení si každý musí najít sám za sebe. Ale strach tam velmi pravděpodobně nějakou dobu bude přítomen. Můžete zkusit i tuto emoci uvolnit, stejně jako uvolňujete fyzické napětí.“

9. Poznávejte, kdy vaše duše ožívá

„Je rozdíl, jestli vaše činnosti a životní kroky jsou neseny tím, co by se mělo, nebo jiskrou – touhou, imaginací a energií,“ říká Aleš Borecký. „Kdo je se svou duší v kontaktu, má jiskru, žije a nějak září a vyzařuje. Je to to, co se řada směrů snaží popsat jinými slovy – x faktor, charisma – něco, co se špatně definuje, ale jasně cítíme, jestli je to přítomné a jiskra je živá nebo v dané věci, chvíli, činnosti není.“

Tak co, našli jste? Nejlepší rada je taková, která vás osloví a něčím vám zarezonuje. Taková, jakou potřebujete právě vy a právě teď.