„Mám depku,“ říkáme, když se špatně vyspíme a od rána máme náladu pod psa. Skutečná deprese je nemoc mnohem závažnějšího charakteru: může člověku sebrat na dlouhé týdny chuť k životu, poškodit vztahy i sebevědomí. Ochromí vás, že nevstanete z postele.
1. Je to deprese?
Rozešli jste se s partnerem, který pro vás byl největší životní láskou. Ještě po dvou měsících často pláčete, máte pocit, že svět už nikdy nebude tak barevný, a neumíte se radovat ze života. Po čtyřech měsících se trápíte trochu míň, ale pořád na partnera myslíte, jen těžce se bez něj protloukáte a ráno se budíte s leknutím, proč vedle vás není.
2. Který z těchto tří výroků podle vás vystihuje člověka s depresí?
a) „Bála jsem se kamkoliv chodit, protože mi najednou začalo bušit srdce a udělalo se mi špatně. Přišla jsem na autobus a měla jsem chuť utéct, rozbrečet se. Takže pak když jsem někam šla, volala jsem celou dobu s mamkou. Třeba ve škole jsem věděla, že tam budou lidi a že to bude v pohodě, jenže nakonec už jsem nemohla ani na ten autobus sednout a do školy dojet.”
b) “Jen jsem tam ležela třeba do půl jedné a strašně se mi nechtělo vstát a jít ven do toho hnusného světa. Strašně často jsem si objednávala domů pizzu, protože jsem nedokázala dojít ani do obchodu, natož si něco uvařit. A často jsem si říkala, co kdybych tam v té posteli prostě umřela.”
c) „Mně nejvíc pomáhá, když je přede mnou nějakej úkol. Prostě teďka musím s něčím pomoct babičce, teďka je potřeba něco doma udělat, teďka je potřeba se prostě nadrtit na zkoušku. Tak nějak být zaměstnaná."
3. Který z následujících příznaků není typický pro člověka v depresi?
a) Nemá zájem o věci, které ho dřív bavily.
b) Nemá chuť k jídlu, hubne nebo se naopak přejídá.
c) Nemůže spát nebo spí až příliš.
d) Je unavený a nemá žádnou energii.
e) Slyší hlasy a věří, že si zaslouží trpět.
f) Má silné pocity viny, beznaděje nebo bezcennosti.
4. Člověk, který je v depresi…
a) Má slabou vůli. Kdyby se více snažil, mohl by se z toho dostat. Je potřeba pomoci takovému člověku vidět svět pozitivněji.
b) Naplno si uvědomuje, jak absurdní je nebýt schopen zavolat opraváře, a vyčítá si svou neschopnost.
c) Potřebuje se aktivizovat. Je vhodné brát ho do společnosti, nabízet mu činnosti, dávat mu drobné úkoly.
d) Nemá pro co žít, protože se mu v životě přihodilo něco strašného.
e) Vytvořil si nemoc proto, aby nemusel nic dělat.
5. Jak můžu člověku v depresi pomoct?
a) Pomoci mu porozumět, že je to nemoc jako třeba cukrovka, nikoliv známka jeho slabosti nebo povahová vlastnost.
b) Hledat s ním pomoc odborníka. Nabídnout pomoc s drobnými úkoly, které člověku v depresi mohou připadat nepřekonatelné – například najít vhodného terapeuta na internetu nebo ho doprovodit k lékaři.
c) Ukázat mu, že vám na něm záleží a jeho nemoc nic nemění na tom, že je pro vás důležitý.
d) Poradit a popovídat mu o tom, jak jste sami překonali těžké období ve svém životě.
Odpovědi:
1. Toto deprese nejspíše není. To, že jsme smutní v následku ztráty něčeho důležitého, je úplně běžné, přirozené a vlastně zdravé. Běžný průběh vypadá tak, že nejdříve truchlíme, po čase se smutek maličko zmírňuje, postupně zvedáme hlavu a jdeme znovu do života.
Pokud však ztratíte partnera a po několika měsících je vám pořád stejně hrozně, dokonce nemůžete vstát z postele při představě světa tam venku, pokud pomalu přestáváte zvládat i běžné denní úkony, může to být tak, že traumatická událost spustila depresi. A depresí můžete trpět také tehdy, když je ve vašem životě při pohledu zvenčí všechno v úplném pořádku.
2. Správně je za b)
První slečna trpěla panickými záchvaty, které jí také v nějaké fázi začaly zabraňovat v běžném fungování a kvůli kterým nemohla opustit byt, mechanismus fungování byl ale jiný.
Třetí slečna byla v chronickém situačním stresu a úzkostech – při depresi většinou představa úkolů a činností nepomáhá, protože depresivní člověk na většinu z nich nemá sílu a chuť a i zavolat kamarádovi může znít jako strašně moc práce.
Oproti tomu druhá slečna má některé typické příznaky: Nemůže vstát z postele a jít “do toho strašného světa”. Nemá dost sil ani na to jít si nakoupit a má často černé myšlenky.
3. Správně je za e)
Hlasy i bludná přesvědčení (například že si zasloužím trpět nebo být odsouzen k smrti) jsou typicky součástí poruch myšlení, zatímco deprese je porucha nálady. Její součástí však tyto symptomy být mohou, jde pak o tzv. depresi s psychotickými příznaky.
Příznakem deprese může být i zpomalení myšlenek, řeči nebo rozhodování, depresivní člověk může také hůře skórovat v inteligenčních testech, takže symptomy připomínají demenci. Vše se však zlepší, když deprese odezní nebo když zaberou antidepresiva.
4. Nejpravděpodobnější je b). Většina lidí v depresi ví, že na tom jít se osprchovat a nakoupit není nic tak těžkého a že většina lidí to zvládá. Tím spíš se cítí špatně z toho, že to sami nedokážou.
A co další možnosti?
a) Depresi není možné překonat vůlí. Dokonce o ní někteří pacienti mluví jako o “rakovině vůle”, kdy sama vůle je nemocná. Pozitivní myšlení může depresivního člověka dostat spíše do pasti: Co se to se mnou děje, když mám střechu nad hlavou a jiní lidi jsou na tom mnohem hůř?
c) Postupně člověka aktivizovat je dobře, ale zpočátku to nemusí být možné. Vhodné je spíš nabídnout pomoc s tím, co nemocný člověk nezvládá a příjemné činnosti nabízet, ale nenutit. Možná daný člověk momentálně potřebuje něco docela jiného.
d) Tragická událost může depresi spustit. Samotní nemocní lidé však říkají: Deprese není to, že jste smutní nebo prázdní, když je ve vašem životě všechno špatně. Ale to, že jste smutní a prázdní, když je ve vašem životě všechno dobře.
e) Dejte vždy pozor, ať nemocného za depresi neobviňujete. Pocitů viny má nejspíše sám dost. Příčiny deprese jsou biologické, psychosociální nebo i spirituální. Není možné si ji jen tak vědomě a účelově přivolat ani ji vlastní vůlí zahnat – tak jako si uvědomovaně nepřivodíte ani nezaženete cukrovku. I pokud deprese přišla z nějakého dobrého důvodu, kterému je možné částečně porozumět, říct, že si ji člověk vytvořil kvůli nějakému zisku, by bylo nepochopení situace.
5. Všechny body, jen na bod d) si dejte pozor. Pokud sami nemáte obtížně předatelnou zkušenost s depresí, nemůžete vědět, jak se daný člověk cítí, ani mu slíbit, kdy se tak cítit přestane. A to nevadí. Nemusíte být schopní si to představit – někdy stačí poslouchat a snažit se porozumět.
Co dalšího můžete udělat pro známého, kamaráda nebo pro člena rodiny v depresi a jak se přitom starat i o sebe a nevyhořet:
