Když člověk zradí někoho, koho má rád, obvykle je to proti jeho hodnotám a přesvědčením. Většinou sám tento rozpor hodnot a svého chování vnímá a těžce prožívá. A když se nevěra odhalí, otřese to partnerovou důvěrou, jistotami, mnohdy celou jeho identitou. Někdy je to právě identita, o kterou může při podvodu jít v první řadě.
Obvykle nemáme problém chápat a porozumět, když manželka nakonec podvede výbušného chorobného žárlivce nebo za kolegyní uteče muž, který má doma kontrolující semetriku. Řekne se: Není divu, však byl k tomu chudák prakticky dotlačený.
Ale stává se i to, že svého partnera podvede spokojený člověk v pěkném vztahu. Takového společnost většinou odsoudí – něco s ním asi musí být v nepořádku. Zrazení partneři se pak ptají:
- Co tedy dělám špatně?
- Věřil jsem, že jsem jediný a milovaný, že je se mnou šťastný, že mu můžu věřit. Komu tedy můžu věřit?
- Co je tedy zač ten náš vztah, když to není tak, jak jsem si myslel?
- A kdo jsem já, když ne milovaný manžel a když mě nejdůležitější člověk mého života asi neoceňuje tak, jak jsem si myslel?
Nevěra může ohrozit naši emocionální stabilitu, ať už jde o jakoukoliv její podobu – jednorázový úlet, psaní SMS zpráv s erotickým podtextem, polibek nebo třeba pár vyměněných e‑mailů.
Obcházení smrti
Belgická psycholožka Esther Perelová píše o tom, že jí nevěrní klienti často vypráví o nedávných úmrtích svých přátel či rodičů nebo třeba o diagnostikované nemoci – a taky o tom, že se najednou sami cítí naživu.
Nevěra je podle ní někdy pokusem překročit smrtelnost a reagovat na otázky, které se s ní spojují. Je tohle to pravé? Zažiju ještě někdy ten pocit, že mám křídla? Nebo budu dalších 25 let žít takhle a pak umřu?
A jindy podle ní k nevěře může dojít tehdy, když naše duše potřebuje v něčem vyzrát, když potřebujeme prožít nový nebo jiný kousek vlastní identity, a nenajdeme vhodnější cestu.
Když si člověk chce vyzkoušet více možností, stává se, že kvůli tomu některé ztratí.
Perelová mluví o své klientce, která byla vždy hodnou a poslušnou dcerou, hodnou a poslušnou manželkou, hodnou matkou, miluje svého manžela a nikdy by mu nechtěla ublížit. Jenže pak se zamiluje do naprosto odlišného potetovaného arboristy, který k nim přijel se svým náklaďákem pokácet strom.
A zdá se, že je pro ni tahle aféra pubertou, kterou nikdy neprožila. Může být voláním po svobodě, autonomii, po pocitu důležitosti pro někoho druhého, po něčem novém, po nalezení vitality nebo poztrácených kousků sebe samotného.
Nevěra není jediný způsob, jak zradit partnera
Zrada důvěry může být i to, když jeden druhému fyzicky nebo psychicky ubližuje, shazuje ho, pomlouvá nebo jím pohrdá. A sotva se dá soudit jeden čin zrady vedle druhého.
Mnoho románků rozloží dříve krásné vztahy, protože zraní partnery a naruší důvěru tak, že to nejde vzít nazpátek. Když si člověk chce vyzkoušet více možností, stává se, že kvůli tomu některé ztratí.
Ale stává se i to, že takový emocionální otřes a strach ze ztráty probudí ve starém vztahu novou jiskru a touhu a umožní otevřeně mluvit.
Neznamená to, že bychom nevěru měli doporučovat. To ani v nejmenším. Jde jen o to, že nejrůznější špatné a krizové události v životě se dají přerůst a vyjít z nich v dobrém. Pokud se vztah dokáže po nejisté a dlouhé cestě zase uzdravit.
