Kamarádka vyrazila na pouť do Santiaga. Chtěla si rozmyslet pár věcí ohledně práce, vztahů a soukromého života. Šla pěšky devět set kilometrů. A když se vrátila, říkala: „Víš, myslela jsem, že budu celou cestu strašně intenzivně přemýšlet. Jenže já jsem 95 % času nemyslela vůbec na nic. Prostě jsem šla. Ale těch zbývajících 5 % času jsem dělala rozhodnutí za rozhodnutím.“
Co se tedy dělo celou tu dobu, když dávala nohu před nohu, dívala se po okolí, soustředila se na ťukání trekových hůlek do země a nebo měla v hlavě úplné ticho?
Pravděpodobně na pozadí její mysli běžely všechny ty nevědomé procesy, na které v běžném provozu není moc času, protože je třeba zabývat se těmi vědomými.
Pokud jste něco už nějakou dobu promýšleli a nepomohlo to, nejspíš to potřebujete dát na čas k ledu.
K tomu, že se nakonec dokázala rozhodnout i o těžkých otázkách, jako je změna práce, přispělo jistě mnoho. Vytržení ze stereotypu, nové podněty, inspirující prostředí a připomenutí, že některé věci nejsou tak důležité, jak se zdají.
Třeba právě zaměstnání. Ale ze všeho nejvíc asi lepší kontakt s vlastním nitrem – lepší uvědomění si toho, co chci a co potřebuji. I tomu ale nejspíš pomohlo odložit na čas vědomé přemýšlení a přemítání a nechat věci, ať se samy vyřeší někde v nějakých hlubších vrstvách.
Ty nejzásadnější otázky se většinou vypřemýšlet stejně nedají. Rozum se točí v kruhu. Přemítá pro, proti, co kdyby. Ale zvlášť u těžkých voleb, kdy jedna není lepší než druhá, platí spíš než výsledek důsledné mentální SWOT analýzy věta z Malého prince: „Správně vidíme jen srdcem.“
A takové odpovědi mají tendenci spíš tak nějak vyplynout, vypadnout z nevědomí, projevit se v těle nebo v pocitech – a rozumné argumenty už si k nim vždycky nějak vymyslíme.
Problémy neřešit? Ale ano. Jen ne pořád
Souvisí to s teorií Grahama Wallase, podle které má jakýkoliv kreativní proces čtyři fáze:
- Preparace: sbíráte podklady k přemýšlení, píšete si poznámky, vyhledáváte informace
- Inkubace: necháte vše odležet a zabýváte se něčím docela jiným, zatímco na řešení necháte pracovat mozek tak nějak „na pozadí“
- Iluminace: najednou vám to všechno zapadne do sebe a vy například dostanete geniální nápad ve sprše
- Verifikace: zjistíte, jestli je ten geniální nápad také aplikovatelný a užitečný
Jak tuto znalost využít? Třeba jako argument pro odpálkování myšlenky musíš to přece pořádně promyslet. Pokud jste něco už nějakou dobu promýšleli a nepomohlo to, pravděpodobně to mnohem víc potřebujete dát na chvíli k ledu a zabývat se něčím docela jiným. Neznamená to vždycky, že řešení přijde. Nedá se na to spoléhat. Ale něco se mezitím dozajista stane.
Nebo toto vědomí poslouží jako argument, proč na letní dovolené doopravdy vypnout. Nekontrolovat e‑maily, nelámat si hlavu nad tím, co je doma. Možná vás napadne něco, co by se za běžného provozu nemělo šanci vyklubat. Možná si připomenete, že zaměstnání není (a nebo by nemusela být) ta jedna hlavní a zásadní věc v životě.
Zítra se na téma dovolené dočtete víc. Věděli jste, že vám může pomoci s růstem nových mozkových buněk?
