Emocionální problémy nebo podivné zážitky máme občas všichni. O velkém a prostupném prostoru mezi zdravím, osobnostním rysem a patologií jsme ostatně společně přemýšleli v mém předchozím článku:

Naše užitečná šílenství

K úvahám o míšení zdraví a nemoci se logicky dostaneme, když přistoupíme na myšlenku, že emoce jsou od původu adaptivní a i symptomy duševních onemocnění se často původně vytvořily v zájmu nějaké ochranné funkce.

Kdybychom si tedy pohráli s úvahou, že každý máme v sobě kousky nejrůznějších poruch nebo potenciál k nim, a to kousky více nebo méně užitečné a více nebo méně obtížné, jaké charakteristiky by byly zrovna u vás nejtypičtější?

Jste křehcí směrem k úzkosti a nervozitě, nebo k rezignaci a bezmoci? Směrem k nedůvěře ve vlastní schopnosti, nebo pokud jde o přijatelnost pro druhé?

Zkuste si projít v duchu svou povahu:

• Máte tendenci být vyděšení a nervózní?
• Bojíte se často věcí, které nemůžete ovlivnit?
• Potřebujete mít věci pod kontrolou?
• Dějí se vám občas divné věci, které si moc neumíte vysvětlit?
• Připadáte si některá rána jako zabetonovaní v kostce, přes kterou nevnímáte ostře svět a ze které se těžko dostává?
• Máte strach, co si o vás myslí druzí a jestli vás třeba nepomlouvají?
• Nebo vás trápí něco úplně jiného?

Když se dostanete do krizové situace, co má tendenci se ve vás probudit? Dělá pro vás tato vaše součást někdy i něco dobrého?

Jsme slabí i selhávající. Ale nejen to

Pro někoho je zajímavé si v nepříjemné situaci představit to, co je v něm vyděšené, křehké a selhávající, jako nějakou personalizovanou součást sebe. Třeba jako malé dítě nebo nějakou svoji citlivější část. A uvědomit si, že i to jsem já a nejlépe pro sebe udělám, když i to přijmu a postarám se o to, protože se tím postarám o sebe.

Je to metafora, ale umožňuje se sebou pracovat trošku netypickým způsobem. Když je někdo nervózní a vy mu ještě vynadáte, ať toho okamžitě nechá, většinou to spíš zhoršíte. Když mu řeknete neboj, to zvládnem, snáze ho uklidníte. Platí to i pro naše vnitřní dialogy.

Taková úvaha dává prostor ještě pro jinou – ano, i toto jsem já, ale kromě toho mám i jiné polohy. Kromě toho mám i silnou a odvážnou část mě, která mi pomáhá zvládat v životě podobné i složitější situace.

Může ta silná část pomoci protáhnout něčím obtížným a těžkým i tu slabou? Může se postarat o obě?

Jeden z našich lektorů na škole nám říkal, že každý máme v sobě svého šílence. Každý jiného a jinak výrazného.

Cílem hry možná není je zničit a vyhnat, ale nějak se s nimi domluvit.