Dnešní doba nabízí člověku, který se potřebuje vypořádat s osobními problémy, bezpočet nejrůznějších metod. Zdaleka ne všechny jsou ověřené a uznávané odborníky. Studenti psychologie na škole dostanou varování, že je ta či ona metoda riziková a může víc ublížit než pomoci. Běžný člověk hledající pomoc ale bude nejspíš zmatený.
„EFT neboli Emotion Freedom Technique jsou techniky moderní energetické psychologie, které slouží k odstranění omezujících přesvědčení a emocí, které nám způsobují potíže psychického i fyzického rázu.“
Následuje pochopitelné a (na první pohled) neprůstřelné vysvětlení tělesného prožívání stresu a vzniku traumat v těle při bolestných událostech. Jediné, co vás snad může varovat, je slovo energetický. Jinak nemáte podle čeho zjistit, že EFT ve skutečnosti není psychoterapeutická metoda.
Není EFT jako EFT
Případ EFT je obzvlášť nešťastný. Aby bylo ještě hůř, existuje psychoterapeutický směr se stejnou zkratkou: EFT jako emotion focused therapy neboli na emoce zaměřená psychoterapie. Tento přístup v 80. letech v USA vybudovali terapeuti Susan Johnson a Leslie Greenberg a je uznávaný jako právoplatný systém se svou vlastní teorií o lidských emocích, ze které i u nás mnozí terapeuti čerpají.
Oproti tomu EFT jako Emotion Freedom Technique si vypůjčuje ověřenou psychologickou teorii o stresových reakcích, o odrazu emočního prožívání v těle nebo o tom, jak nás neuvědomované traumatické události z dětství mohou ovlivňovat v současnosti. Tím vším vzbuzuje dojem propracovanosti a erudice.
Pro leckoho je těžké se smířit s tím, že vyškolený psychoterapeut nemá jednoznačné odpovědi.
Co následuje? EFT terapeut údajně uvolňuje nahromaděná traumata poklepáváním na důležité body na těle klienta. Slibuje velké změny během jediné hodiny. Slibuje, že takové poklepávání je univerzální – vyřeší potíže se sebevědomím, vztahové problémy, posttraumatické příznaky, ale i fyzické nemoci.
Ale jakkoliv jistě existují lidé, kterým toto poklepávání pomohlo, nic z toho není vědecky potvrzeno.
Cesty do minulosti a psychoterapie, která není psychoterapie
Katarze, odžití emocí, návrat k bolestným událostem v minulosti… to všechno se v té běžné a uznávané psychoterapii objevuje. A tyto prvky si zase vypůjčuje třeba Dragomireckého hlubinná abreaktivní psychoterapie.
Samotný název vzbuzuje dojem, že jde o uznávanou psychoterapeutickou metodu. A když si o ní chcete zjistit víc, zjistíte, že autor této metody fundovaně píše o teoriích osobnosti, zdatně používá psychoterapeutický slovník, píše o různých diagnózách a jeho projev nedává prostor pro pochybnosti, že je skutečným psychoterapeutem.
Varovat vás opět může až to, když dojde na cestování do minulých životů. Nebo na holedbání ohledně obrovské účinnosti této metody. Nebo na jasná a přímočará vysvětlení. Ale běžný člověk není zvyklý mít na takové věci nastražená čidla.
Rodinné konstelace? Ale vždyť tolika lidem otevřely oči!
Je to další metoda, která je z hlediska psychoterapie kontroverzní. Staví na základech, které jsou důležité i pro psychoterapeutické systémy – na Morenově psychodramatu, na rekonstrukcích rodinných situací terapeutky Virginie Satirové nebo na hypnoterapii Miltona Ericksona.
V důsledku jde hodně o to, jestli s vámi pracuje rozumný a citlivý člověk. Kontroverznější metody bohužel často přitahují lidi s menší mírou pokory.
Podobně jako v Dragomireckého metodě je i v rodinných konstelacích jistě síla. Že je metoda kontroverzní, to samo o sobě neznamená, že „to s vámi nic neudělá“. Nešťastné je, že rodinné konstelace často nedělají kompetentní lidé, kteří by dovedli ošetřit, aby vás celý zážitek jen netraumatizoval a nenapáchal na vaší duši spíš škody než užitek.
Mohli bychom pokračovat. I pro psychologa je někdy těžké odlišit, čemu věřit a kdy být opatrný. Zvlášť když se objeví něco nového.
Učím se ale, že se vyplatí zbystřit, když…
Všechno zní logicky a jednoduše
Většina z nás má ráda jasná vysvětlení. Když A, tak B. Jednoznačná, srozumitelná, přímočará vysvětlení toho, jak věci v lidské duši fungují. A v tom je určitá past. Protože takováto jasná vysvětlení alternativní směry dovedou dát, zatímco klasická psychoterapie je v podobných soudech obezřetná.
Pro leckoho je těžké se smířit s tím, že vyškolený psychoterapeut vždy operuje s nějakou mírou nejistoty a nemá jednoznačné odpovědi. Samozřejmě bude hledat smysl ve vašem příběhu, jistěže ho bude zajímat, kde vzniklo jaké trápení a jak jste se stali takovým člověkem, jakým dnes jste. Ale bude to hledat a zjišťovat spolu s vámi.
Oproti tomu zástupci kontroverznějších přístupů vám bez větších okolků vysvětlí, jak to vlastně v té své duši máte zařízené a kvůli čemu se vám co přihodilo. Navíc to řeknou tak, že to bude znít jednoduše a logicky. Ve skutečnosti vás ale s největší pravděpodobností prostě napasují do své jednoznačně formulované teorie.
Využívejte celý web.
PředplatnéSamozřejmě platí, že můžete v tomto smyslu narazit jak na nešikovného vystudovaného psychoterapeuta, tak i na empatického a schopného alternativce. V důsledku jde hodně o to, jestli s vámi pracuje rozumný a citlivý člověk. Kontroverznější metody bohužel často přitahují lidi s menší mírou pokory.
A určitě je možné, že na vás i alternativní metoda samotná nějak zapůsobí. Rozdíl je asi hlavně v míře rizika, kterou podstupujete, když do svého vnitřního světa pozvete ne tak docela opatrného člověka.
Více o psychoterapii:
