Ilustrace: Lenka Kerdová
odemčené

Na okraji života

O všem se dá mluvit. Otevřený rozhovor o možnosti sebevraždy snižuje pravděpodobnost, že k ní skutečně dojde.

Nela G. Wurmová

Nela G. Wurmová
Psycholožka

21. 4. 2016

Každých 40 vteřin někdo na světě spáchá sebevraždu. Přemýšleli jste někdy, co byste udělali, kdybyste šli po mostě a potkali člověka, který si chce vzít život?

Kevin Briggs pracoval 23 let jako policejní hlídka na mostě Golden Gate, který je ikonou San Francisca. Kromě krásných výhledů na město je most také magnetem pro sebevrahy. A právě hovory s nimi tvořily součást jeho práce.

Své mladší kolegy o setkáních s lidmi na okraji života učí toto:

  1. Poslouchejte, abyste rozuměli. Nevadí, že nevíte, co říct, protože pozorné poslouchání a porozumění je důležitější. A velmi často stačí.
  2. Neargumentujte, že věci přece nejsou tak strašné, protože pak se dotyčný člověk bude cítit nepochopený.
  3. Neobviňujte, protože člověk v krizi má naloženo už tak dost.
  4. Neříkejte, že víte, jak se ten člověk cítí, protože to pravděpodobně nevíte. Pouhou svojí přítomností můžete být tím zlomovým bodem, který lidé potřebují.
  5. Pokud myslíte, že někdo má sebevražedné úmysly, nebojte se klást otázky. Třeba takto: „Četl/a jsem, že někteří lidé za podobných okolností pomýšleli na ukončení života… měl/a jsi někdy taky takové myšlenky?“ Lidé se mají tendenci myšlenek na sebevraždu leknout. Často se jí leknou i terapeuti. Otevřený dialog o možnosti sebevraždy ale podle výzkumů snižuje pravděpodobnost, že k ní skutečně dojde.

Zúžené vědomí zablokuje možná východiska

Ve skutečnosti člověk v krizové situaci obvykle nechce umřít. Spíš se ocitne v pasti, ze které nevidí žádnou jinou cestu ven. Nevidí naději a má pocit, že vše je zoufalé a nikdy nemůže být lépe. Zpravidla se předtím snažil o nějaká jiná řešení obtížné situace, ale ta nezafungovala – nebo ne napořád.

Člověk v krizi má určitým způsobem zúžené vnímání. Pod tíhou těžkých emocí neprožívá svět jasně a nevidí možnosti, které mu zbývají. Nedovede rozlišit, co je zabarvené jeho pocity a co je objektivní realita.

Vzít si život je finální řešení, které se už nikdy nedá vzít zpátky. Vždy existují i další cesty, jen někdy potřebujeme pomoc zvenčí, abychom je uviděli. Policista ze San Francisca ostatně mluví i o těch několika málo lidech, kteří skok z mostu přežili: Ve chvíli, kdy začali padat, si uvědomili, že udělali chybu a že chtějí žít.

Pokud se někdy ocitnete vy nebo někdo blízký v krizové situaci, zavolejte pro první pomoc: Krizové linky a linky důvěry podle krajů. V případě akutního nebezpečí se obraťte na nejbližší pohotovost či záchrannou službu.

Články k poslechu

Od všeho utéct

Péče o děti vytahuje na povrch stíny z naší minulosti. Jak se s nimi vypořádat?

13 min

Jak opouštět své sny

Všechno už v životě nestihnete. Nemá smysl rvát to silou. Učme se pouštět.

12 min

Čtení pocitů

Přestaňte své prožitky rozebírat. Naslouchání signálům z nitra vypadá jinak.

7 min

Panovačné dítě

Děti si potřebují osahat svou sílu. A poznat, kde jsou její hranice.

13 min

Jsem nejhorší

Srovnávat se neustále s okolím našemu sebevědomí nepomáhá. Co tedy?

12 min

21. 4. 2016

Ze série: Třikrát do stejné řeky

Hluboké ponory do témat, která ovlivňují a mění naše životy. Autorkou seriálu je psycholožka Nela Wurmová.

Více autorů

  • Sebepoznání
Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.